Poslední „deník poslankyně“ jsem psala v obrovském spěchu a dodala ho do redakce asi čtyři dny poté, co jsem měla. Tato moje nespolehlivost mě velmi trápí, není mi to totiž vlastní. Sice jsem zvyklá dělat věci na poslední chvíli, ostatně, vždycky jsem byla docela workoholik a měla toho hodně, a ve stresu pracuji ještě o kapku lépe a efektivněji. Ale stejně jsem nakonec dodala všechno v pravý čas. Třeba minutu před půlnocí, v daný den, kdy jsem měla uzávěrku, ale i to je přeci včas, no ne? 

Deník bohužel bývá odsouván na poslední příčku. Ne proto, že bych snad chtěla čtenáře ošidit, ale proto, že napsat pozměňovací návrh k zákonům, které se zrovna budou následující den projednávat, má prostě vyšší prioritu. Tam už prostě druhá šance jen tak nebude. Na moje deníky velmi mile a pozitivně reagujete, takže chci veřejně přislíbit, že když se občas stane, že vynecháme, neznamená to, že končíme. Obvykle oceňujete upřímnost, zákulisní historky, emotivní ráz, který vám v televizní debatě prostě nepředám. U toho mám v plánu zůstat. Pokaždé, když v noci klapu do klávesnice tyto řádky, vracím se v čase do nácti let, do doby, kdy jsem si psala deníček jako děvče. A ač rázem je to podobné, věřte mi, že ty z mých třinácti byste číst opravdu nechtěli. Nedávno jsem je našla a měli jsme s rodinou zábavu u večeře. Až se u mě dostavil nepříjemný stud…

Ale už se pojďme podívat, co pro mě zapamatovatelného se odehrálo v posledním týdnu. Radek Vondráček, předseda Zahraničního výboru ve Sněmovně, se rozhodl založit tzv. „Salon sněmovní“. Debatní klub napříč všemi stranami. A to se mi moc líbí! Proč? Protože tyhle platformy, kde je potřeba se spolu bavit, zcela normálně, bez zášti, nad důležitými tématy, jsou potřeba jako sůl. Opozice, koalice, všichni dohromady, a vlastně jsme se na lecčems docela shodli. Tentokrát jsme mluvili o startupech a umělé inteligenci. Hostem byl Vít Horký - zakladatel fondu United Founders, který spojuje zakladatele firem z 26 zemí, mezi které patří Mews, Avast nebo Quantum Systems. Plánuje investovat dvě miliardy korun. A musím uznat, že to je velmi důležité, protože ode všech expertů na technologie a AI slyším totéž: Evropa je přibližně tři až pět let za Čínou a Amerikou a těžko to dohnat. A přitom - jak je to možné? Vždyť na to máme tolik chytrých lidí. Jenže těm se vyplatí odjet do Silicon Valley, tady si stěžují na „klacky pod nohama“. Jestli vláda musí v něčem máknout, tak tohle téma řadím na prioritní příčky. A budu na tom sama pracovat. Protože na to máme ve straně experty - Adama Paclta a Míru Krejčího. Hned v týdnu je budu muset pozvat na oběd. :)

Řeka Morava jako Hanák, Bečva jako Horňák

Ale od umělé inteligence teď k problémům, které jsou mé starší konzervativní duši o něco bližší a méně abstraktní. Třeba takové přírodní katastrofy. Už dlouho se zajímám ve svém regionu o povodně. I když, abych byla přesná, ani ne tak o povodně, jako o zmizelé peníze na povodně. Když totiž přijedete do jesenického nebo javornického regionu, doposud neopravené silnice vám dokážou zdárně zničit auto. Auto, které jsem měla zapůjčené na předvolební kampaň, to poznalo na vlastní kůži. Nebo spíš na vlastní podvozek.

A tak jsme to objížděli polskou stranou, kde je už opraveno. Jak se asi musí cítit tamní obyvatelé žijící na hranici? Kteří vidí, jak to v jednom státě funguje a v tom druhém ne? Tyto věci, které musíme žehlit po bývalé vládě, zabírají čas a převážně jsou nesmírně složité, protože dopátrat se, kde přesně byl problém, většinou ani nejde. A ač nechci bývalé vládě zapomínat průšvihy, které zapříčinila, musíme hledat co nejrychlejší a nejefektivnější cesty k nápravě.

Proto jsem byla velmi ráda, že se mnou vyrazil do kraje ministr Igor Červený, který řeší v rámci Ministerstva životního prostředí také protipovodňová opatření. Když mi přišla z MŽP nóta, že se kvůli povodním pojede ke mně do kraje, a jestli mám tip na někoho, kdo nám představí úspěšná protipovodňová opatření, ihned jsem si vzpomněla na starostu Bohuslava Hudce, kterého jsem před několika měsíci potkala na akci v mých rodných Kožušanech - Tážalech. V roce 2018 se stal starostou obce Rapotín, která byla nejsilněji zasažena povodněmi v roce 1997. V září 2024 byla obec zasažena dalšími ničivými povodněmi z rozvodněné řeky Desné.

Škody v obci se tehdy vyšplhaly do řádů stovek milionů korun, ale všechny opravy byly již v průběhu dalších měsíců úspěšně dokončeny. A to jsem chtěla panu ministrovi a jeho týmu představit. Pan starosta Hudec je navíc předsedou Svazku obcí údolí Desné a náměstek našeho hejtmana Ladislava Oklešťka, za kterým jsme se stavili hned po příjezdu do kraje. Kolega Okleštěk je takový typický Hanák, řekne, co si myslí, a to mám ráda. Vyložené karty na stole. :) Povídali jsme si o povodních a pan hejtman popisoval rozdíly mezi řekou Moravou a Bečvou. 

Zatímco Moravu přirovnal k typickému Hanákovi, který je takový, že řekne, co si myslí, ale v klidu a s úsměvem, Bečvu by přirovnal spíš k divočejšímu Horňákovi (obyvateli Slovácka), ta už si ty koryta brázdí temperamentněji. Před očima jsem měla strýce, co v hanáckém kroji objíždí všechny lidové dýchánky, a přesně tak ho vidím: jako klidnějšího, rozvážnějšího a pohodlnějšího hospodáře. To takový živelný a ohnivější Horňák je jiná, to je fakt.

Mgr. Igor Červený

• AUTO
• ministr živ. prostředí

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Jednali jsme celý den s různými starosty, prohlédli si protipovodňové parky, vyslechli si ředitele státních firem Povodí a zkoukli videa, která nám ukázala, jakou neuvěřitelnou paseku dokázaly v obcích povodně napáchat. Pan starosta Hudec nám zařídil inspirativní setkání a vzdělávací program, že jsem odjela chytřejší a zkušenější. S panem hejtmanem jsme se domluvili, že o penězích pro obce po povodních, které jim byly slíbeny, musíme koordinovaně vyjednávat a pustíme se do toho s paní ministryní a rozpočtovým výborem ideálně ihned.

Upravili jsme DSA tak, aby co nejméně zasahoval do naší svobody projevu

Kdo jste mě sledovali před vstupem do politiky, víte, že mojí expertízou je svoboda slova. Proto jsem byla součástí pracovní skupiny na implementaci legislativy DSA. Unijní Digital Services Act byl od svého počátku prezentován jako opatření, které má vytvářet bezpečnější online prostředí a chránit uživatele před trestnou činností. A ano, to dělá. Měl například bojovat proti dětské pornografii, podvodům či násilnému extremismu. Již při jeho zavádění však odborníci, včetně Společnosti pro obranu svobody projevu, ve které jsem dlouhé roky pracovala, varovali, že se tento režim může stát nástrojem plošného a netransparentního zasahování do svobody projevu. DSA ale není něco, co můžeme jakýmkoliv způsobem odmítnout. Je to unijní nařízení, které prostě platí. Národní implementací ho ale můžete trochu „poupravit k obrazu svému“, a obraz náš, tedy současné vládní reprezentace, který chceme vidět, je samozřejmě poněkud jiný než obraz vlády bývalé. Ta by přijala DSA nejraději v podobě, jak ho v Bruselu napsali. 

My jsme ale vytvořili pracovní skupinu, ve které kromě mě působili také poslanci z ANO - Marek Novák a Radek Vondráček, poslanci z SPD - Tomáš Doležal, Jindra Rajchl a Libor Vondráček. A v dané pracovní skupině jsme seděli spoustu hodin s legislativci, právníky a úředníky z MPO, abychom pozměňovacími návrhy DSA upravili tak, abychom cenzurní pasti odstranili, jak se dá. Když jsem o DSA mluvilaodo pultíku, řekla jsem:

„Mně je úplně fuk, jestli DSA obsahuje 99% správných věcí. Pokud třeba jen 1% z toho bude cenzurní kamínek, který umožní České republice, potažmo Evropské komisi, aby zabránila svobodě slova, do té doby tady budu vystupovat a hřímat a zasazovat se o to, abychom akt nepřijali. A vězte, že tohle nedělám kvůli jakémusi hloupému aktivismu, protože jsem tady bojovala 4 roky za svobodu slova. Tohle dělám kvůli 4 letům dřiny, kdy jsem DSA studovala, zkoumala, analyzovala, konzultovala s týmem na MPO jeho implementaci, seděla tady i v senátu u Senátu stolů a diskutovala akt s právníky. A vždycky jsme nakonec, třeba mezi spoustou dobrého, našli tu jednu nebo více cenzurních pastí, ten jeden pomyslný kamínek, který mě zase vrátil na začátek celé věci.

A ta věc zní velmi jednoduše: SVOBODA SLOVA. Věc velmi potřebná, ale ne proto, že přináší jen dobro (protože všichni tady moc dobře víme, že přináší občas také zlo...), ale zejména proto, že jediná je schopna zlu taky zabránit. Jen se svobodou slova mají lidé alespoň nějaký nástroj na svoji obranu před špatnou vládou, například. vládou tohle je ten důvod, proč sic posuneme sice v 1. čtení dál, musíme ho přepsat a pozměnit. Nemůže být pro nás abstraktní přepsat zákon, který přejímáme, tak, abychom ty kamínky cenzur a pochybností rozmetali. Nemůže! Protože od toho jsme tady. Abychom přemýšleli a makali. Makali i za cenu toho, že teď holt budeme muset vyhodit do koše to, na čem tady úředníci na MPO pravděpodobně dost tvrdě pracovali. Nové politické zadání zní: musíme to přepsat a přenastavit tak, abychom nebrali našim občanům svobodu slova.“

V minulém týdnu jsme představili na plénu několik pozměňovacích návrhů, kterými jsme slíbené snad zajistili. A ač se opozice už nyní vyslovuje proti nim a chce DSA přijmout v podobě původní, věřím, že na podzim ve třetím čtení zajistíme, že změny, které jsme provedli, projdou díky naší vládní většině.

Poslanci v běhu

A abych to zakončila opět, jako většinou, neformálně, vrátím se k Aktivní sněmovně - projektu, o kterém jsem už v deníku také jistě informovala. Aktivní sněmovna je projekt vedený Patrikem Nacherem, v němž Poslanecká sněmovna podporuje národní zdravotní kampaň propagující pravidelný pohyb a zdravý životní styl. Krom mě a Borise Šťastného (ano, ministr sportu samozřejmě nesmí chybět) jsme v pracovním týmu také s dalšími aktivními poslanci z opozice a koalice a pravidelně se setkáváme a vymýšlíme, co ještě bychom mohli pro rozpohybování poslanců udělat.

Na poslední schůzi jsme krom spousty dalšího dohodli také společné běhání. Jako vášnivé běžkyni mi to udělalo velikou radost, ovšem jen do doby, než Patrik vyřkl „sedmou ranní“ pro vybíhání od sněmovny. Sedmou ráno? Vždyť chodíme domů kolem půlnoci. Jak budu držet tempo s ostatními poslanci, když budu muset budíček natáčet na pátou ranní, to jsem tedy na sebe opravdu zvědavá. A tak jsem hned dneska začala trénovat, ať v září obstojím. V životě se dá stihnout hodně, když nevyhoříme moc rychle. Ale ze všeho nejdřív potřebujeme hlavně výdrž. Ta se mi bude hodit nejen pro běhání. :)

Psali jsme:

Asi 200 sprostých zpráv od jediného člověka. A další svědectví, co zažívají Motoristé

Poslankyně zúčtovala s lidovcem, který se jí smál za slovo „nevím“

Poslankyně se neudržela při sledování Pavlova Koláře na Seznamu

Poslankyně vynesla podrobnosti o Markétě Šichtařové