Stránský, jehož dědeček Jaroslav Stránský revue Přítomnost založil, poukázal na to, že toto Zemanovo tvrzení okamžitě napadli všichni, kteří o dějinách jen něco vědí – od novináře Petra Zídka až po společnost Ferdinanda Peroutky. „Navíc druhý zmíněný citát nenapsal on, ale můj otec pod pseudonymem Petr Bílý. Vyšel v Lidových novinách, které založil můj praděd Adolf. Shodou okolností visí v originále na zdi v mé kanceláři,“ uvedl Martin Jan Stránský, který je stávajícím vydavatelem Přítomnosti a dodal: „Kdyby si článek přečetl Miloš Zeman anebo jeho mluvčí, tak by (snad, možná) pochopili, že zmíněná věta, kterou článek končí, nevyjadřuje ,selhání intelektuálů‘, jak Ovčáček tvrdí, ale zoufalství nad kapitulací Západu a nad pomnichovskou budoucností Československa.“

Stránský také poměrně ostře reagoval na prohlášení hradního mluvčího Ovčáčka, který kritiku zmíněného Zemanova výroku označil za „typickou ukázku hrubě účelové interpretace projevu pana prezidenta“. Ovčáček uvedl, že šlo o selhání intelektuála v krizové situaci. Intelektuála, kterého si podle mluvčího „pan prezident nesmírně váží.“

Zemanovi hluboce děkujeme, ale už by neměl raději nic říkat

„My víme, že jde ne o jednu osobu, ale o dvě – o Ferdinanda Peroutku a Jana Stránského. Dovolil bych si proto jako syn Jana Stránského a současný vydavatel Přítomnosti, jejímž šéfredaktorem byl kdysi právě Ferdinand Peroutka, Miloši Zemanovi hluboce poděkovat za to, že to myslel dobře a že si mého otce a pana Peroutky tak nesmírně váží,“ uvedl Martin J. Stránský. K tomu ale dodal: „V této souvislosti si myslím, že není od věci Miloše Zemana a jeho mluvčího požádat, aby raději již nic neříkali. O ničem. A to, i když to myslí dobře. Jeden je totiž neurologicky trapně nemocným a druhý je jakousi adolescentní odrůdou něčeho, co by se mělo spíše dále učit, než nehorázně kárat společnost a lidi, kteří vědí a rozumí mnohem více věcem než on sám.“

Celý text tiskové zprávy Martina Jana Stránského