Úvodem Klaus hovořil o období let 1997-2008. „V osmi letech po té radikální změně vlády, po pádu vlády, ke které došlo na konci roku 1997, tak potom nejdříve vznikla úřednická vláda exguvernéra ČNB Tošovského, ale po této půlroční mezivládě probíhalo velmi různorodé období velmi se proměňujících vlád ČSSD. A zdůrazňuji vlád ČSSD, což naznačuje, že došlo k vpádu úplně jiné filozofie a ekonomické ideologie do našeho světa. Po tom prvním polistopadovém období. Byla to nejdříve Zemanova vláda, v době takzvané opoziční smlouvy, neboli vláda jednobarevná, bez jakékoliv koalice, v našem 30letém období naprosté unikum, naprosto mimořádná věc, a pak to byla postzemanovská vláda se třemi různými krátkodechými premiéry – Špidla, Gross, Paroubek – a s jejich koaličními partnery – KDU-ČSL a Unie svobody,“ začal Klaus k charakteristice tohoto období.
Následně Klaus hovořil o opoziční smlouvě. „Jde o nepochopený fenomén našeho polistopadového období. Nicméně, nepochopený záměrně. V listopadu 1997 opoziční partneři ODS rozbili vládu, což nakonec vedlo k demisi té vlády a k vyvolání předčasných voleb v červnu 1998. Technicky po těch volbách 1998 sice bylo možné součtem hlasů, technicky bylo možné vrátit se k staré koalici, která by jen s minimální většinou mohla sestavit vládu, ale ODS k těmto bývalým svým partnerům, kteří tu předchozí vládu rozbili, prostě neměla důvěru a ta vzájemná důvěra těchto tří politických stran prostě neexistovala, a důvěru k těmto stranám neměla ani Zemanova ČSSD, která ty volby docela logicky po tom takzvaném sarajevském atentátu...“ podotkl Klaus, který nedávno hovořil pro deník Právo o opatřeních v době koronavirové.
Psali jsme ZDE.
Řešením situace, po té naprosté nedůvěře, byl vznik menšinové vlády, za nějakých podmínek. „S tím, že ta druhá strana ve volbách umožní schválení vlády. Nic víc v tom nebylo, přesto bylo toto zcela démonizováno a tato démonizace trvá i dnes po více než 20 letech. Někteří polistopadoví prominenti prostě nebyli schopni pochopit, přijmout, že najednou ve vládě nejsou. Podmínky této smlouvy, takzvané opoziční, to opravdu musím zdůraznit, že to slovo opoziční smlouva byl náhodný, originální výrok, přiznám se, že když jsme šli s Miroslavem Mackem z toho závěrečného jednání na tiskovou konferenci, tak jsem říkal, že musíme vymyslet nějaký název, jak se ta celá smlouva bude jmenovat, a on řekl, že to nazveme ‚opoziční smlouva‘, aby to bylo sexy... Podstatné, věcně, nebo k podstatě té smlouvy je důležité říci, že podmínky této podepsané několikastránkové smlouvy nebyly věcné, nebyly o tom, jak má ta strana vládnout. Ty podmínky byly pouze procedurální,“ dodal exprezident.
„V půlce období jsme přitvrdili a podepsali ke smlouvě dodatek, který jsme nazvali ‚toleranční patent‘, což je další u nás historicky známé slovo. A v tom tolerančním patentu byla jedna významná věcná stránka, tam došlo k dohodě o snížení deficitu státního rozpočtu. Jak se ukázalo, nedostatečné snížení, ale to byla věcná jediná podmínka, která byla tehdy přidána. Kromě té otázky deficitu rozpočtu, kterou jsme považovali za pro nás historicky naprosto zásadní, tak od začátku byla součástí té opoziční smlouvy, byla dohoda o úpravě volebního systému, aby nedocházelo k těm nepřetržitým patovým situacím, kdy jedna strana či jedna logická koalice vyhraje nebo prohraje o jeden hlas, tak došlo k dohodě o úpravě volebního systému směrem od výrazně proporcionálního k posílení prvků většinového systému,“ sdělil Klaus.
Vzpomíná, jak parlament toto schválil, ale prezident Václav Havel to nepodepsal a obrátil se na jím jmenovaný Ústavní soud, aby prostě tuto změnu sprovodil ze světa. „Je to trošku paradoxní, protože prezident Havel byl od počátku proti nám. Od začátku 90. let v podstatě bojovníkem za většinový volební systém, ale po deseti letech vystoupil proti změně v tomto směru, a to zcela zásadně, a ten Ústavní soud mu v tom napomohl,“ míní Klaus.
Opoziční smlouva byla podle Klause stvrzením toho, že prostě ODS volební vítězství svého odvěkého konkurenta ČSSD uznala, což je něco, co už dnes v naší politice nevidíme. „To byla ta první osmiletá epizoda po těch dvou vládách ČSSD, první zcela čistě ČSSD a druhé koaliční, se středovými politickými stranami KDU-ČSL a Unií svobody, tak po těchto osmi letech nastoupila po dalších volbách v roce 2006 vláda ODS v čele s Mirkem Topolánkem,“ vzpomínal Klaus na koalici s KDU-ČSL. „Ale došlo k podivné koalici se Stranou zelených. To byla jediná chvíle naší doby, kdy se Strana zelených v závěru roku 2006 dostala do vlády ČR. Musím říct naprosto jasně, že důsledků účasti Strany zelených ve vládě se nemůžeme v mnoha věcech zbavit dodnes. Od masového rozmnožení kůrovce k cyklostezkám, od přijetí doktríny globálního oteplování po brždění výstavby dálnic, to všechno v naší politice bohužel od té doby už zůstalo,“ řekl Klaus.
Své pak řekl i k ekonomice daného období. „V letech 1999 až 2007 probíhal velmi úspěšný ekonomický růst, který byl dán doháněním toho výpadku let 1997-1998, návrat na tu původní růstovou trajektorii, takže průměrný ekonomický růst v tomhletom období byl velmi slušná 4,1 procenta. Nejde o to zabývat se výkyvy v těch jednotlivých letech, ty opravdu nebyly malé,“ poznamenal Klaus. „Tato éra s ekonomickým růstem byla také hlavním obdobím našeho dohánění průměru EU. Evropská unie měla tehdy nemalé problémy, zejména Německo, což už je dneska po 20 letech úplně zapomenuto,“ vzpomínal Klaus a hovořil i o míře inflace či o míře nezaměstnanosti. Míra inflace se podle jeho slov pohybovala kolem 2,5 %, nezaměstnanost kolem osmi procent.
„Podstatnou věcí začínalo být v té době nicméně něco jiného; zásadním problémem začínal v této chvíli být, a je dodnes, velký deficit státního rozpočtu. Ale podotýkám, v éře rychlého ekonomického růstu. Já jsem to považoval už tehdy za veliký problém, a proto jsme v našem institutu vydali takovou malou knížečku, která se jmenovala Problémy českých veřejných financí na počátku nového desetiletí,“ sdělil. „Zdůrazňuji, že jsme po drtivou většinu devadesátých let drželi rozpočtovou disciplínu, považovali jsme to za víceméně danost, a i ty restriktivní balíčky toho jara 1997 byly výrazem o udržení rozpočtové rovnováhy. Vládami ČSSD byl tento způsob myšlení bohužel ukončen, bohužel sprovozen ze světla. Zatímco v našich genech byla zabudována jako základní princip normálnost vyrovnaného státního rozpočtu, tak v jejich genech je zabudován princip opačný. Normálnost deficitů státních rozpočtů. Nedalo se jim to vymluvit, a myslím, že řadě politiků dnešní doby se to bohužel nedá vymluvit také,“ sdělil Klaus.
Následně shrnul například deficit první Zemanovy vlády, za čtyřleté období to podle něj bylo 190 miliard. „Možná bych měl někomu sdělit, že za celou komunistickou éru jsme zdědili deficit asi – ceny byly jiné – 130 miliard korun. Zatímco tyto roky Zemanovy vlády udělaly za ty čtyři roky – 1998-2002 – udělaly 190 miliard deficit,“ dodal exprezident, který toto období nazývá fází uvolňování laviny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
