Velké firmy ustupují od projektů diverzity a inkluze, které měly podporovat rovnost a sociální odpovědnost. Tyto projekty byly často zaváděny jen proto, aby firmy splnily politické nebo mediální požadavky.

Sociální odpovědnost v tomto kontextu znamená, že firmy měly přispívat k rovnosti a spravedlnosti ve společnosti, například zvyšovat počet žen ve vedeních firem a podporovat zaměstnance z různých menšin. Tyto projekty diverzity a inkluze měly ukázat, že firma myslí nejen na zisk, ale i na lidi a na společnost.

Vojtěch Bednář ve svém textu zmiňuje konkrétní příběh paní Jany, který ukazuje, že projekty diverzity a inkluze mohou být v praxi kontraproduktivní. A jak dopadají důsledky těchto opatření na zaměstnance. A jak tlak na naplňování kvót může vést k tomu, že do klíčových rolí jsou dosazováni nekompetentní lidé, což narušuje efektivitu firem.

„Paní Jana, budeme jí tak říkat, nastoupila do české části nadnárodní firmy v roce 2016. Zprvu byla na referentské pozici, ale postupně si doplnila vzdělání. V roce 2020 jí bylo nabídnuto povýšení na exekutivní asistentku. Dlouho váhala, protože i když to znamenalo vyšší plat a více odpovědnosti, nebylo to přesně to, co očekávala. Raději by směřovala do managementu. Nakonec nabídku přijala a začala pracovat v kanceláři staršího člena vyššího středního vedení,“ popisuje Bednář.

Postupně se však ukázalo, že role paní Jany nebyla náhodná. „Půl roku strávila po školeních a následně její šéf odešel do důchodu. Na jeho místo byla nainstalována paní, která přišla z jiné evropské pobočky. Byla to cizinka, což vytvářelo problém jazykové bariéry. Hlavně se ale ukázalo, že vzhledem k práci, která se ve firmě dělá, je zhola nekompetentní. Neznala postupy, neuměla se rozhodovat a nepodporovala podřízené. Firma ale potřebovala naplňovat její roli,“ pokračuje Bednář.