„Obával jsem se, že zůstane jen u těch historizujících seminářů a připomínek, bylo by bláhové si myslet, že českou státnost tu budeme mít jednou provždy a že členství v EU automaticky, jak se nám někteří snaží namluvit, zajistí to, že český demokratický svrchovaný stát přežije další desetiletí a předáme ho dalším generacím, aniž bychom se o to my museli zasloužit a svádět nějaké boje,“ uvedl debatu poslanec Skopeček a vyjádřil obavu, že dnešní český stát je v ohrožení.
Jednání Radka Vondráčka v Rusku je nehorázné ponížení ČR, říká poslanec Pirátů Lipavský. Cítíte se poníženi?Anketa
„Více jde dnes o ohrožení zvenku než zevnitř, jedno z těch ohrožení vidím v masové migraci na náš kontinent. I když jsme se tohoto sociálně-inženýrského projektu aktivně neúčastnili, tak dle mého názoru bude ovlivňovat i Českou republiku, protože takové množství lidí z jiných civilizačních okruhů a kultur zkrátka bude ovlivňovat budoucnost celého evropského kontinentu,“ pokračoval Skopeček a varoval před dalším předáváním pravomocí od národních států směrem k Evropské unii, například v rámci fiskální politiky skrze harmonizaci daní, nebo ve věci vzniku společné evropské armády.
„Chceme-li v evropském prostoru udržet svobodu, musíme přestat útočit na národní státy,“ promluvil Skopeček jakoby směrem ke strukturám Evropské unie. „Je brán jako příčina těch tragických konfliktů, které evropský kontinent zažil. Mohly za to ovšem ideologie nacismu a později komunismu,“ pokračoval poslanec za ODS. Poté již předal slovo hostům semináře.
Jako první se tématu věnoval výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl. „Nikdo si vlastně neuvědomuje, že tím naším státním svátkem oslavujeme rozbití třistaletého mnohonárodnostního soustátí, státního útvaru ve střední Evropě, jehož jsme byli součástí. A oslavujeme vznik národního státu, který si Masaryk dovolil velmi odvážně, skoro až frajersky, prosadit, přestože ten stát národní v žádném případě nebyl, byl mnohonárodností, stejně jako ta předchozí monarchie,“ zabrousil Weigl na úvod do historie s dodatkem, že samotná „československá národnost“ byla pouze umělým konstruktem. „V národním státě žijeme až v posledních 25 letech,“ dodal Weigl.
Fotogalerie: - Zachraňme ČSSD 4
„Je s podivem, že všichni ti, kteří tolik horují za naši účast v tvrdém jádru Evropské unie, se zároveň týmiž ústy hlásí k odkazu Tomáše Garrigue Masaryka, líčí nám ho jako prvního našeho velkého Evropana, a tak dále. Činy TGM přitom byly jednoznačné. Vznik našeho národního státu, nevíra v reformy Rakouska-Uherska a ochota ho rozbít,“ vzpomněl Weigl život prvního československého prezidenta. Podle něj dnes probíhá kampaň proti národnímu státu, která se projevuje cílenou snahou nabalit na pojem „národní stát“ všemožné negativní konotace.
„Národní stát v etnicky homogenních západoevropských zemích je jedním z faktorů, které přispěly k civilizačnímu vzedmutí se Západu a vytvoření moderní společnosti. Troufám si tvrdit, že bez národních států by nebylo té západní politické tradice demokracie, vlády práva, všech těch hodnot kapitalismu, kterých si vážíme a na kterých naše civilizace stojí,“ pokračoval Weigl. „Odstraněním národních států nezískáme žádnou garanci, že by nebyly války, zbavujeme se pouze přirozeného a nevyhnutelného prostoru pro vznik politické demokracie a svobody,“ dodal.
Poté se Weigl věnoval přesunu pravomocí směrem z hlavních měst jednotlivých států do Štrasburku a Bruselu. „Celý tento proces probíhá salámovou metodou za zády občanů, konkrétní dalekosáhlé cíle nebyly nikdy zformulovány, nikdy nebyly předloženy k diskusi a hlasování. Ta realita se posouvá stále více tím centralizačním směrem. Obávám se, že jsme již dosáhli bodu, kdy se fungování EU bezprostředně dotýká každého obyvatele členských zemí Unie,“ řekl. Upozornil také, že spojenou Evropu tvoří desítky států s velmi rozdílnou kulturou. Evropská unie podle něj nedisponuje mechanismy, které by takové spory mezi vícero členy mohla efektivně řešit.
„Brexit představuje velký debakl původní vizionářské představy o budoucnosti spojené Evropy, ty díky brexitu bere za své,“ podotkl Weigl a předpověděl, že v Evropě budou existovat tři velmoci. Rusko, Velká Británie a blok Evropské unie vedený Německem..
Ondřej Krutílek z think-tanku Pravý břeh, který je spojen s osobou Petra Fialy, předsedou Občanské demokratické strany. „Jsem přesvědčen, že národní státy mohou přežít, pokud EU pochopí jako arénu, kde se prosazují zájmy jednotlivých členských států a také ve chvíli, kdy tyto zájmy budou velmi jasně definovány a zároveň i prosazovány,“ uvedl na začátku Krutílek, který si nemyslí, že by dnes Česká republika tento úkol zvládala.
Poté se věnoval období devadesátých let. „My, jako Východ, jsme se na Západ a jeho integrační proces dívali jako na vzor, kterým bychom chtěli směřovat a kterého bychom chtěli být součástí. Chtěli jsme se zkrátka vrátit do Evropy, aniž bychom věděli, o co vlastně jde. My jsme se upnuli na to, že chceme vstoupit do Evropské unie a byli jsme schopni pro to strpět kde co. Oni na Západě si byli jisti, že my tam chceme a budeme proto ochotni akceptovat v zásadě cokoli,“ řekl Krutílek k naší tehdejší pozici. Podle něj důvody českého postoje k Evropské unii mají své kořeny již na počátku devadesátých let.
K zemím bývalé východní Evropy bylo podle Krutílka přistupováno šablonovitě, bez ohledu na to, zda se zrovna jedná o Varšavu, Prahu, či Tallinn. Elity Evropské unie podle Krutílka považovaly země východní Evropy za „tažné koně“. Jako příklad odtrženosti unijních elit od myšlení běžného českého občana uvedl Krutílek osobu Günthera Verheugena, německého politika, který v letech 1999 až 2004 byl členem Evropské komise pro rozšíření EU.
Jako třetí v pořadí si vzal slovo režisér Jiří Svoboda, který v dnešních dnech sklízí ocenění filmové kritiky i diváků za svůj televizní film Rašín o prvorepublikovém ministru financí Aloisi Rašínovi. Svoboda se na úvod svého bloku krátce zastavil právě u osoby Aloise Rašína, připomněl například to, jak byl Rašín v posledních letech Rakouska-Uherska aktivní v odbojové organizaci Maffie, za což si vysloužil trest smrti. Před vykonáním trestu smrti tehdy Rašína zachránil souběh okolností, kdy na trůn po skonu císaře Františka Josefa nastoupil mladý Karel I.
Svých studentů se prý Jiří Svoboda ptal, nakolik jim něco říká právě jméno Aloise Rašína. „Národy se likvidují tak, že jim někdo zničí paměť. Zničí se jim jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historie a někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jim jinou vzdělanost a vymyslí jim jinou historii, národ pak pozvolna začne zapomínat, čím je a čím byl,“ ocitoval Jiří Svoboda Knihu smíchu a zapomnění od Milana Kundery. „Abyste zničili národ, musíte nejprve zpřetrhat jeho kořeny,“ připomněl dále Svoboda výrok ruského spisovatele Alexandra Solženicyna.
Fotogalerie: - Ministr zahraničních věcí
„Jsem přesvědčen, že při svém temperamentu by patřil Alois Rašín na rozdíl od Masaryka či Beneše k daleko radikálnější opozici vůči pasti unifikující a centralistické Evropské unie, která usiluje nejen o zničení národních států, z nichž má vzniknout jakýsi eintopf, ale i zničení projektu demokracie. Soudný člověk nemůže považovat Evropský parlament za orgán, v němž lze prosadit zájmy menších národních států. Jaké zájmy může prosadit 21 českých europoslanců v orgánu, který čítá 751 členů,“ ptal se Jiří Svoboda.
„Domnívám se, že je na místě vnímat kontinuitu mezi muži 28. října, pěticí mužů, kteří se podíleli na vzniku Československa, a prozíravým prezidentem Václavem Klausem a jeho tvrdošíjným vzdorem vůči Lisabonské smlouvě, která pohřbila potenciální možnost národních států prosadit v rámci EU naše vlastní zájmy,“ řekl Svoboda a ocitoval nedávný projev Václava Klause: „Skutečná soutěž politických idejí a programů byla v dnešní Evropě nahrazena politickou korektností, moralistními výroky, enormní mediální manipulací, ale také mlčením a tabuizováním celé řady témat. Žijeme v politicky korektním, to znamená neupřímném, více a více monoideologickém světě, který je svými věrozvěsty prezentován jako svět neideologický, v němž bude unikátní mix konzervativně-liberálních hodnot platit navěky. Pokud mladá generace ztratí pojem národ ze svého zřetele, tak bude samozřejmě povolnější vůči atakům zvenčí,“ varoval Svoboda.
Podle režiséra existují geopolitické souvislosti celého problému vztahu k aktuální Evropské unii. Ocitoval například název zprávy OSN z ledna 2000 „Migrace k náhradě původního obyvatelstva: řešení pro stárnoucí a upadající populace“. „Ve zprávě se uvádí, že Evropa bude v roce 2025 potřebovat 159 milionů imigrantů. Tato podle mě antihumánní numerologie se vůbec nezmiňuje o možnosti vnitřních hodnotových změn, které by se vztahovaly třeba k natalitě západoevropské populace,“ pokračoval Svoboda a připomněl slavnou knihu amerického konzervativního politika Patricka Buchanana Smrt Západu.
Jiří Svoboda připomněl rovněž postavu Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergiho, po kterém je pojmenována cena, která od roku 2010, jak Svoboda ironizujícím tónem připomněl, „zdobí Angelu Merkelovou, nebo významné politiky van Rompuye a Junckera“. Posléze Jiří Svoboda Kalergiho ocitoval: „Člověk budoucnosti bude míšenec. Současné rasy a třídy postupně vymizí v důsledku zániku prostoru, času a předsudků. Eurasijsko-negroidní rasa budoucnosti, která se bude podobat starověkým Egypťanům, nahradí rozmanitost národů a jednotlivců.“
Dále Jiří Svoboda připomněl známý výrok Thomase Barnetta, poradce bývalého amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda: „Konečným cílem globalizace je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením ras s cílem vzniku světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí Evropa přijmout ročně 1,5 milionu přistěhovalců z třetího světa. Výsledkem tak bude vznik populace s průměrným IQ 90, tedy lidí, kteří budou příliš hloupí na to, aby chápali, ale dost inteligentní, aby pracovali.“
Fotogalerie: - Babiš v sídle Frontexu
Známý český režisér poté mluvil o problémech dnešní Evropy, mezi které řadí popírání křesťansko-židovských kořenů Evropy, stejně jako rozbíjení tradiční instituce rodiny, „která přestává být tvořena mužem, ženou a jejich dětmi a podle mého hlediska si zasluhuje z hlediska národního přežití mimořádné ochrany a výsad. Křesťanské svátky a tradice se ruší a přejmenovávají, aby se vytratil jejich unikátní duchovní rozměr. Člověk nemusí být příliš politicky vnímavý, aby mu byla zřejmá snaha o vytvoření unifikovaného světa, v němž pro suverénní státy není místo“, řekl publiku Svoboda.
„Otázku dnešního semináře bych poněkud rozšířil na otázku, zda přežije západní civilizace sociální experimenty, pro jejichž zájmy, pro zájmy hyperglobalistů, usilovně pracují dobře placení představitelé institucí, financovaní nejen finančním spekulantem Georgem Sorosem, ale také státními rozpočty zemí, jejich suverenita má být zničena,“ uzavřel svůj proslov režisér Jiří Svoboda.
Jako poslední se slova ujal proděkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze Miroslav Ševčík. Ten připomněl osobu Jacquese Delorse, který se v roce 1985 stal předsedou Evropské komise, kterým byl do roku 1995. Zatímco v západní Evropě v tomto časovém období probíhala zvýšená socializace, v případě zemí bývalého východního bloku docházelo k opačnému procesu desocializace. Dnešní Česká republika podle Ševčíka byla v rámci transformačního procesu možná tím nejúspěšnějším z východních států.
Dále Miroslav Ševčík připomněl, že letos uplynulo 200 let od narození Karla Marxe a 150 let od vydání jeho největšího díla Kapitál. „Proč to říkám? Dnes se tyto myšlenky plíživým pohybem dostávají do politického establishmentu nejen eurokratů, ale i na půdě České republiky a jiných zemí,“ řekl Ševčík a vztáhnul souvislost mezi novým úspěchem Marxových myšlenek a devalvací moderního vzdělání, kdy obrovské množství mladých lidí studuje vysoké školy. „I naši studenti doktorského studia, kteří nedávno absolvovali vysokou školu a nyní učí první ročníky, říkají, že existuje diametrální rozdíl mezi tím, co uměli oni a co umějí současní maturanti,“ naznačil Ševčík rychlost změn v úrovni studentů.
„Karel Marx určitě nemá důvod obracet se v hrobě, naopak by jásal nad tím neomarxistickým posunem politického establishmentu. Vždyť odhalování busty Karla Marxe byl přítomen jeden z největších neomarxistů, Jean-Claude Juncker,“ připomněl Ševčík. Mluvil také o tragickém nezájmu Čechů o evropské volby, kterých se účastní sotva pětina oprávněných voličů.
Miroslav Ševčík varoval před dalším bobtnajícím problémem Evropské unie, konkrétně před neustále pokračujícím kvantitativním uvolňováním, tedy stimulací ekonomiky pomocí tisku nových peněz skrze Evropskou centrální banku. „Problémy, které se vyskytují v eurozóně, potažmo v EU jako v celku, jsou z eurozóny vyváženy a my tady vidíme, že již v současné době tato politika vytváří velkou skupinu občanů, která bude mít problémy například se zabezpečením svého vlastního bydlení. Celková politika evropského establishmentu je prodchnutá útokem na individuální svobodu,“ řekl Ševčík a konstatoval, že podobné tendence infikovaly takřka všechny frakce v Evropském parlamentu a stejně tak se problém týká i dříve pravicových a středově-pravých stran. „My tady v současné době žádnou pravicovou politickou stranu nemáme,“ dobíral si Miroslav Ševčík zlehka Jana Skopečka, poslance za ODS.
Fotogalerie: - Rozloučení s Kočkou
Proděkan Národohospodářské fakulty poté vyjádřil obavu o budoucí vývoj ve spojené Evropě, zejména s ohledem na mladou generaci. „Varuji před plíživým prorůstáním neomarxistických koncepcí, které ta mladá generace nezná. Oni myslí, že je to normální, útočit třeba na mlčenlivost advokátů. Toto jsou neostalinistické myšlenky, které ani v době Stalinismu u nás nebyly prosazeny a dnes se o to některé politické strany snaží. Varuji před tím, abychom podlehli nějakému pochlebování ze strany evropských elit a snaze dostat do politických funkcí osoby, které jsou zdánlivě politicky korektní.“
Nakonec se Miroslav Ševčík opřel do mediální sféry, zejména pak do veřejnoprávních médií. „Musím konstatovat, a nechci použít spojení „zločinné spolčení“, ale někdy mi to tak připadá, že zvláště veřejnoprávní média, která jsou schopna kvůli jakékoliv zmínce jejich kritiky pomalu povolávat pyžamáře a spacákáře zpátky do boje,“ připomněl Ševčík „spacákovou revoluci“, která na přelomu let 2000 a 2001 vyústila v rezignaci generálního ředitele ČT Jiřího Hodače, proti kterému část zaměstanců veřejnoprávní televize protestovala dlouhodobým obsazením prostorů televize na Kavčích horách.
„Myslím si, že právě u těchto médií by ti zřizovatelé a ti, kteří dohlíží na jejich činnost, měli být ostražití. Každý týden na svých přednáškách poukazuji na naprosto dezinformační kampaně ze strany některých veřejnoprávních médií, které se týkají jak popisování jednotlivých aktů a procesů ve vztahu k EU, tak i politické reality u nás. Nevzdělanost a záměrná manipulace ze strany mediokratického establishmentu jsou dnešními největšími nebezpečími,“ uzavřel svůj příspěvek Miroslav Ševčík.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
