Veřejnoprávní televizi se budou tentokrát věnovat hned dvě části pravidelného mediálního přehledu.
„Musím říct, že jsem patřil k těm, co se domnívali, že finalisté v souboji o post generálního ředitele ČT nechají téma zvyšování tzv. koncesionářských poplatků cudně za dveřmi a že se budou snažit zvítězit i u veřejnosti, nejen u té rady, s myšlenkou spíše po hluboké analýze nějakým způsobem rekonstruovat hospodaření České televize, zamyslet se forenzně nad tím, zda se tam vynakládají peníze na správné věci, ve správný čas a ve správné výši, nebo zda náhodou neutíkají někde bokem na věci, které k veřejné službě v médiích nepatří. Byl jsem překvapen, že se touto cestou vydal jediný adept z pětice finalistů, a to Jan Štern, od kterého bych to věru ani nečekal, neboť patřil celá ta léta k oporám té dnešní podoby České televize jako šéf různých producentských center,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jan Štern dle něj produkoval obsah, který by se dal označit za prorežimní, vždy byl spíše na straně havlistů než jejich kritiků. „Když jsem ale četl jeho vyjádření na téma poplatků, tak mi přišel velmi rozumný. Mluvil právě o tom, čím jsem začal, že je nejprve potřeba udělat důkladnou revizi toho, zda Česká televize vůbec plní, nebo neplní veřejnou službu, a že se domnívá, že veřejná služba se nemá plnit nějakými estrádami, lifestylovými magazíny a průměrnými detektivními seriály. To jsou slova, která by se dala tesat. Já bych za ně pana Šterna velmi pochválil. To je na rozdíl od ostatních kandidátů rozumné. Tím neříkám, že by Štern byl nejlepší možný ředitel pro Českou televizi, jeho handicapy jsou jinde. Ten hlavní je mnohaletá provázanost na struktury v České televizi minulé i současné, možná i budoucí. Ta přímá zapojenost do všech dějů, které se tam odehrály, je jeho velkým handicapem, protože nejen on, jak se říká, na mnoho lidí mnoho ví, ale také mnoho lidí mnoho ví na něj,“ upozorňuje mediální analytik.
Fotogalerie: - Hlas proti násilí
Je nehoráznost chtít 180korunový poplatek za ČT
V tomhle měl výhodu stávající šéf ČT Petr Dvořák, když před lety nastupoval, že přišel ze soukromého sektoru.
„A očekávalo se od něj, že tu televizi dá ekonomicky do latě. Ale místo toho ji nechal v podstatě zplundrovat, a ty výsledky jsou žalostné. Když se podíváme na klesající rezervu na fondu televizních poplatků, tak to nepotřebuje komentáře. Nicméně Dvořák se nemusel potýkat s tím handicapem, o kterém mluvím. Vždy, když se stane hlavním manažerem organizace někdo zevnitř, tak se tam najde někdo, kdo ho může velmi snadno – nechci říct přímo vydírat – tlačit ke zdi a nutit k rozhodnutím, která by jinak dotyčný činil možná jinak, kdožví. Co se týče ostatních kandidátů, tak všichni jásali nad tím, jak je třeba poplatky zvyšovat, dokonce valorizovat. Do toho se připletl chudák pan Kruml, který také horuje pro valorizaci a neustálé zvyšování poplatků, aniž by si položil otázku, jestli jsou poplatky vynakládány opravdu účelně,“ podotýká Petr Žantovský.
Jste spokojeni se způsobem, jakým Petr Pavel vykonává úřad prezidenta? (Ptáme se od 23.5.2023)Anketa
„A ekonomický pád se bude zrychlovat tím víc, čím více se budeme angažovat v různých zahraničních vojenských aktivitách a dávat peníze spíše tam než do sociálních a jiných potřeb našeho státu a našich občanů. Víme, jaká je inflace, i to, že v tomhle státě nebude ekonomicky dobře. Proto vyjít na veřejnost s tím – ‚když vás berou u krku všichni, tak my taky, tak místo 135 budeme chtít 150, 180 korun‘, nevím, jaké výše ještě od kandidátů padaly – je docela nehoráznost. Protože to si každý normální myslící člověk přeloží takto: ‚Tak z nás vytáhnou 180 korun měsíčně, což je už docela citelná částka v našem rozpočtu, je x milionů koncesionářů, tak co s těmi dalšími miliardami podniknou? Co si za to nakoupí? Jaké další baráky, jaké další auťáky, jaké další nesmyslné seriály natočí? Jaké obchodní aktivity se podnikají? Do toho nevidíme, ačkoli jsme vlastně akcionáři té televize jako občané, kteří si ji platí, ale nesmíme vůbec mluvit do toho, co se tam děje,“ zlobí mediálního odborníka.
Veřejnoprávní média nesledují ani dvě procenta mladých
To bere jako pádný argument proti jakékoli diskusi o poplatcích, a to i tehdy, když bude někdo šermovat tzv. německým vzorem.
„Něco takového fungovalo jednu dobu i na Slovensku, a to je ten poplatek, kdy platí každá domácnost připojená na elektřinu. To je jen pokrytecká zástěrka pro to, jak z lidí vyrazit víc peněz. A ještě když do toho někdo zamotá, jako před časem Petr Dvořák, různé další přijímače signálu typu tablety, notebooky, mobily a podobně, protože na nich může někdo sledovat Českou televizi. Je to směšný argument, zejména když se podíváme na průzkum, který zveřejnila Společnost na ochranu svobody projevu, která provedla obšírnější průzkum. Jeden z jeho segmentů se týká sledovanosti veřejnoprávních i jiných médií. Podle těch zjištění jen 1,7 % mladých lidí mezi 18 a 29 lety sleduje veřejnoprávní média. 1,7 %! Už slyším, jak budou adepti na ředitele šermovat pseudoargumenty typu: ‚My se přece staráme o to, abychom vytvářeli mladou nabídku pro tu mladou poptávku.‘ Ale ta mladá poptávka se jaksi nedostavuje,“ namítá Petr Žantovský.
Psali jsme:
A je přesvědčen, že se dostavovat nebude, protože sílí sociální sítě, sílí streamovací platformy.
„Toto všechno nahrazuje ten pravidelný program, ještě navíc velice mizerný. Když si vezmete běžný denní program České televize jedna i dvě, tak je tam plno různých seriálů, které jsme viděli 150x, typu To je vražda, napsala, typu Poirot, typu Lescautová. Při vší úctě k těmto dílům minulosti, některá byla opravdu vynikající, viz Poirot, ale už jsme ho viděli nejméně 150x. Do toho zamíchají nějakou totalitní nesmyslnost, nějaký starý film, starý seriál, starý šoubyznysový produkt. A tak si potom kladete otázku, jestli se díváte na Českou televizi v roce 2023, nebo 1983. Kroutíte hlavou a neumíte si odpovědět. Toto jsou přece příznaky toho, že televize šetří, a to na nesprávném místě. Šetří na divákovi, kterému vnucuje starobu, dávno viděnou, často bez hodnoty, místo aby se zamýšlela nad tím, jak ho oslovit. Třeba i toho mladého diváka. Ale v tomto směru jsem nezaznamenal ani jednu snahu. Bohužel,“ lituje mediální analytik.
Nešťastné vyjádření o tom, co naši předkové páchali
Také druhé téma se kauzou s pozměněnou větou v projevu Petra Pavla v Terezíně týká České televize.
„Ta z jeho řeči vypustila slovo ‚naši‘ ve spojení ‚naši předkové‘, tedy že bychom se měli všichni kriticky zamyslet nad tím, co naši předkové páchali. Když to zazní v Terezíně, tak to zní obzvlášť ‚dobře‘, protože jako by se tím explicitně říkalo, že Terezínská pevnost byla zneužívána našimi předky, tedy Čechy, na českém území k likvidaci Židů a k diskriminaci tohoto etnika a jeho přeposílání transporty do vyhlazovacích zařízení. To bylo velmi nešťastné vyjádření. Nepodezírám prezidenta, i když jeho názory většinou nesdílím, z toho, že tím explicitně mínil obvinit český národ z genocidy na Židech a zavinění Terezína. To si myslím, že ne, že to bylo jen velmi nešikovné vyjádření, které mu napsal nějaký velmi špatný poradce,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Nad bezprostředním prezidentovým okolím jen nevěřícně kroutí hlavou.
„On má ty poradce vůbec takové na baterky. Viz projížďky na koloběžce à la Havel, viz ježdění na motorce do Bavorska, to jsou opravdu falešné marketingové triky. Zřejmě i poradce přes projevy tentokrát taky zaspal, nebo jestli vůbec na to má. Ale byla to naprostá blbost a nedomyšlenost, v daném kontextu místa a času, vyslovit něco takového. A Česká televize se toho zmocnila samozřejmě kreativně, jak je zvyklá. První takový příběh s opačným předznamenáním sympatií-nesympatií jsme zaznamenali před časem na Žofínském fóru při projevu Miloše Zemana, kdy při kritice vývoje ekonomických souvislostí v 90. letech jmenoval dva negativní příklady: Zdeňka Bakalu a Viktora Koženého. A v České televizi pak v záznamu zaznělo pouze jméno Koženého, Bakalu Česká televize vystřihla,“ připomíná mediální odborník.
Fotogalerie: - Ami, go home!
Cílem cenzorského zásahu bylo potěšit oko pána prezidenta
Vadí mu, že z České televize nikdy nezaznělo, jak se to mohlo stát, kdo za to nese přímou odpovědnost, kdo to nařídil.
„Zcela určitě to nebyl nápad nějakého střihače na technickém pracovišti, ale nějakého dramaturga, producenta nebo někoho ze šéfů, kteří dbají na obsah vysílaného zpravodajství. A nikdy Česká televize nezveřejnila, jak byl tento viník eventuálně potrestán, protože to nebyla chyba, ale politický záměr, vměšování do zpravodajství, což je něco, co Česká televize nesmí nikdy udělat. A tak to udělala znova. A zase trapně a zase špatně. Vyndala slůvko ‚naši‘ před ‚předkové‘, takže se do toho spláchli všichni předkové od německých, přes polské, židovské, české, slovenské, maďarské či jací ještě předkové se vyskytovali na našem území před propuknutím nacismu. Ta věta sama o sobě ztratila jakýkoli smysl. Cílem toho cenzorského zásahu bylo samozřejmě potěšit oko pána prezidenta a ochránit ho před případnou kritikou. Stalo se to trapně, hloupě a taky pozdě,“ hodnotí Petr Žantovský.
JUDr. Michal Hašek
Tím osazenstvo Kavčích hor prokázalo hlavě státu jen medvědí službu.
„Možná kdyby to Česká televize takhle hloupě nerozmázla, tak by to komentoval třeba jen bývalý hejtman Hašek nebo někdo jiný z politické scény, ale nebyla by z toho taková trapná bramboračka, která z toho je teď. Je to další důkaz toho, že v České televizi se dějí politické věci, lidé se tam řídí politickými prioritami a dělají věci, které jim absolutně zakazuje zákon o České televizi z roku 1991. Za normálních okolností by tahle zdánlivá banalita měla stát místo nejen toho, kdo to nařídil, ale patrně i generálního ředitele, protože dopustil po bezmála 12 letech ve funkci, aby se tam tyto věci děly, aby byly beztrestné, aby se děly o vůli jednotlivých vedoucích redaktorů a promenovali se tam lidé, kteří prosazují nějakou politickou linii místo toho, aby přinášeli objektivní a nestranné zpravodajství,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Vyhazov z akademického prostředí za výrok o Havlovi
Závěrečnou část věnuje vydavateli revue Fragmenty Jiřímu Pancířovi, který nás v minulých dnech navždy opustil.
„Široké mediální veřejnosti nebyl příliš znám, byl docela nenápadný. Fragmenty vydával nejprve dlouhá léta časopisecky, později na internetu, kde dosud existují, se svou kolegyní a partnerkou Ivanou Haslingerovou. Tuhle partu jsem poznal ve druhé polovině 90. let v okolí Václava Klause a tehdejší ODS. To byla ovšem úplně jiná ODS než dnes. Znal jsem je jako lidi, co přišli z úplně jiného prostředí, oba byli odborníci na chemii. Jako tací však byli odejiti z odborného akademického prostředí někdy v polovině 90. let, neboť se pan docent Pancíř dopustil nějakého negativního prohlášení o prezidentu Havlovi a s tímto cejchem byl vyhozen z Akademie věd a posléze i z vysoké školy,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Bylo s nimi zameteno způsobem odpovídajícím v podstatě totalitnímu, nikoli demokratickému, režimu.
„To, že za názory je odněkud někdo vyhazován, jsme dobře znali ze socialismu, kde to bylo nějakou normou; dnes je to tu mnohem víc. To pozná každý, kdo se odváží vstoupit na tenký led nesouhlasu s oficiální rétorikou. Fragmenty byly jako časopis exkluzívní, na křídovém papíře, celobarevné, přinášely obsáhlé články. Psali tam exkluzívní autoři, Milan Knížák a další. Byla to témata mezi politikou, ekonomikou, kulturou a byznysem. Mělo to svůj význam, i když to jistě neovlivnilo masy, ale odráželo to určitý názorový sukus v určité době. Byl jsem rád, že se s těmi lidmi osobně znám, kamarádím, že mi přetiskují články. Navíc jsem věděl, že jejich publikum je vybraná skupina lidí, ke kterým rád pohovořím, takže to pro mě byla určitě příjemná společnost,“ vzpomíná mediální odborník.
Nesdílel jejich mediální kánony a politické názory, tak byl nepřítel
Nikde nezaznamenal, že by si média skonu Jiřího Pancíře všimla. „Je to zase jenom známka ostudy pro naši mediální scénu, když ignorují to, že tu někdo víc než 25 let odvádí nějakou mediální aktivitu, specifickou a hodnotnou aspoň pro určitý segment publika. Prostě to odmávnou, protože ten člověk nesdílel jejich mediální kánony, politické názory, a tím pádem byl tedy nepřítel. Protože v poslední době zápolil s různými nemocemi a s horším zdravotním stavem, takže nebyl aktivně vidět mezi tzv. dezoláty, tak ho nikdo ani takhle označit nestihl. Ale nepochybuji, že o deset let dříve by tuhle nálepku nosil, také ‚díky‘ kádrovákům typu Forum24. Hezky se mi s ním spolupracovalo, vážil jsem si ho, a je škoda, že tito lidé odcházejí,“ uzavírá Petr Žantovský svou vzpomínku na Jiřího Pancíře.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Aion
