Má Evropa přejít na válečnou ekonomiku, aby se ubránila Rusku?Anketa
Náhradní mateřství. Termín, pod kterým si málokdo dovede něco představit. Anglosaský výraz „surogátní mateřství“ už je pro mnohé konkrétnější. Termín byl poprvé zpopularizován z obrazovek na přelomu tisíciletí, když se v jednom z globálně populárních televizních seriálů jedna z hrdinek rozhodla, že jako dobrý skutek odnosí potomka svému bratrovi a jeho manželce.
Po pětadvaceti letech se ze surogátního rodičovství stalo něco trochu jiného než altruistická výpomoc blízkým.
„Musím upozornit na to, že Praha se stala vlastně střediskem a takovým, jak oni to říkají, teď je to moderní, centrem prodeje dětí do zahraničí ve spolupráci s ukrajinským pracovištěm, jedním jako takzvané asistované reprodukce, a nechci tady jmenovat nikoho. A tyto děti, které odcestovaly z naší republiky, nikdo neví, kde skončily. Nikdo nezná, kdo si je vlastně koupil. Mimochodem, za jedno takové dítě se platilo 60 000 eur. Nikdo vůbec neví, kde tyto děti skončily,“ pronesl v loňském roce ve Sněmovně poslanec SPD a lékař Jan Síla.
Za to čelil v České televizi herečce Anně Geislerové, která se posmívala: „Říkáme adopci pro různopohlavní páry obchod? Že je to obchod s dětmi? To je nesmysl.“
Fotogalerie: - Omluva Polčákovi
O několik týdnů později vysílala stejná Česká televize v hlavní zpravodajské relaci Události reportáž z Ukrajiny, která je světovým centrem surogátního mateřství, kde se realizuje celá čtvrtina všech světových „objednávek“.
V reportáži vystupoval pan Albert Točilovský, majitel kyjevské reprodukční kliniky, který vykládal, jak jeho obor potáhne celou ukrajinskou ekonomiku, ale vadilo mu, že kvůli válce spousta žen odjela z Ukrajiny, tak musí náhradní matky dovážet z asijských zemí. „Nabízíme jim už 26 nebo 27 tisíc dolarů, ale přesto se s nedostatkem potýkají všechny kliniky,“ stěžoval si.
Pan Točilovský o sobě na webu tvrdí, že je občanem Německa a představuje „mimořádné evropské zkušenosti v kombinaci s unikátními schopnostmi ukrajinských specialistů“.
Má zákon omezit držení střelných zbraní?Anketa
Česká televize neuvedla, co se o panu Točilovském a jeho klinice píše v západním tisku, třeba v německých novinách nebo v bruselském Politicu, kde se objevily příběhy žen, které si zaplatily odnošení vlastního vajíčka v tisících dolarů a neviděly ani potomky, ani vajíčka, ani peníze.
A rovněž v reportáži o ukrajinských klinikách náhradního mateřství nepadlo, že jejich klientky jezdí rodit do Česka. I na Ukrajině totiž legislativa umožňuje náhradní mateřství pouze pro sezdané páry. Podobně přísná je legislativa i v Německu nebo v Polsku. V Česku zatím žádná konkrétní úprava není.
Ministryně spravedlnosti ve vládě Jana Fischera Daniela Kovářová pro ParlamentníListy.cz vzpomínala, že když se snažila v roce 2009 tuto úpravu prosadit (protože byla s problematikou obeznámena ze své praxe rodinné advokátky), setkala se s odporem a zdůvodněním, že kvůli „pár případům ročně“ to nemá smysl.
Aplikují se tedy obecná ustanovení občanského práva. Způsob jejich intepretace v loňském roce ve svém textu zevrubně rozebral právník Jakub Kříž včetně toho, kterak z jedné poznámky o náhradním mateřství v občanském zákoníku někteří konstruují, že je v Česku tato činnost legální.
„V současné době je využívání – či spíše zneužívání – náhradních matek v české legislativě zmíněno pouze okrajově ve zmínce o osvojení v občanském zákoníku. Lze se důvodně domnívat, že smyslem této zmínky není legitimizovat obchodování s dětmi,“ říká k tomu pro ParlamentníListy.cz senátorka Jitka Chalánková. Bohužel právě o to v případech surogátního rodičovství jde.
Výsledkem je, že během tří let se v pražských nemocnicích mělo tímto způsobem narodit přes třicet dětí. Spočítáno to bylo proto, že byznys s bílým masem vyšetřovala Národní centrála proti organizovanému zločinu. Případ dostal jméno „Španěl“ podle jednoho z tatínků, kteří s dítětem hned po porodu beze stopy zmizeli. Právě o tomto „centru prodeje dětí“ mluvil poslanec Síla.
Ženy do Prahy posílala ukrajinská klinika doktora Feskova z Charkova. Na svém webu nabízí katalog, ve kterém si mohou zákazníci definovat, jaké dítě by si přáli. Problémem není rasa, barva pleti, odstín vlasů, dokonce ani dvojčata s rozdílným pohlavím.
V Praze má pan Feskov s manželkou založenou firmu FESKOV HUMAN REPRODUCTION GROUP s.r.o. Sídlí v činžáku v Nuslích a věnuje se podle rejstříku „pronájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor“.
Dle vyšetřování kriminalistů se okamžitě po příletu do Česka matky ujme tým lidí včetně osoby proškolené na jednání s českými úřady, který ji provede celým porodem. Do kolonky „otec“ je v porodnici uveden muž, který si dítě objednal. Matka se hned po porodu svých práv k dítěti vzdá.
„Má pak šest týdnů na to si to rozmyslet, proto jí bývá takové dítě okamžitě po porodu fakticky odebráno; manželka otce si je pak přiadoptuje. Partner zatím nemůže, proto ten brutální tlak na uzákonění homosexuálních manželství, proto snaha soudně vynucovat uznávání homosexuálních adopcí provedených v zahraničí,“ vysvětloval pro ParlamentníListy.cz Pavel Hasenkopf, právník specializující se na mezinárodní agendu.
Během vyšetřování měli policisté z NCOZ narazit na zákazníky z Číny, USA, Norska, Švédska, Německa nebo Řecka.
V Česku se debata o tématu oživila v posledních dnech, když se nákupem dítěte pochlubil ústecký podnikatel a komunální politik TOP 09 Martin Hausenblas. Ten si společně se svým partnerem nechal odnosit dítě matkou žijící v USA.
„Rozhodli jsme se pro vzdělanou bělošku se slovenskými kořeny. V agentuře se nás pak ptali, zda máme zájem ji více poznat, ale to jsme nechtěli,“ pochlubil se novinářům zakladatel společnosti Liftago a sdružení Podnikáme bez korupce.
Podle Daniely Kovářové, bývalé ministryně a dnes senátorky, je veřejné oslavování pořizování dětí od náhradních matek, tím spíše jejich designování podle vlastních preferencí, zcela odsouzeníhodné.
Fotogalerie: - Milionový Fiala
„Náhradní mateřství jsem v dřívějších dobách chápala jako zoufalé řešení, jako extrémní formu pomoci sestry či kamarádky manželům, kterým se ani po několika letech nedaří počít dítě. Dnes vidíme, že nevyhnutelně došlo k naprosté komercializaci těchto aktivit, při kterých si dítě kupují jednotlivci, dvojice i větší skupiny osob pro uspokojení svých osobních sobeckých a někdy i obchodních potřeb. Nepochybuji o tom, že se mezi nimi najdou i kriminální skupiny, které například kupčí s lidskými orgány či s dětskou prostitucí a otroctvím,“ říká pro ParlamentníListy.cz.
Proto je senátorka přesvědčena, že proces by měl být regulován a veškeré výdělečné aktivity, které jsou s ním spojené, jednoznačně zakázány.
„Celý případ dítěte, který zveřejnil pan Hausenblas, považuji za mimořádně odpudivý,“ přidává se další senátorka a lékařka, Jitka Chalánková. „V první řadě jsou zcela pošlapávána práva dítěte na oba rodiče a na jeho lidskou důstojnost. Dále jde o vykořisťování žen k surogátnímu mateřství s mnoha etickými úskalími,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz.
Pan Hausenblas má podle očekávání opačný postoj. „Je však mnoho duhových dětí, které komfort právní jistoty nemají. Snaha zákonodárců je dnes spíše situaci komplikovat, a v poslední době dokonce zaznívaly hlasy několika extremistů po kriminalizaci,“ postěžoval si na Facebooku bývalý náměstek primátora Ústí nad Labem.
Fotogalerie: - Hrstka za dezinformátory
„Měli by se raději zaměřit na to, aby děti mohly snadněji získat dva rodiče s rovnými právy a aby děti vyrůstající v dětských domovech měly možnost být osvojeny i stejnopohlavními páry. Existuje řada studií, která prokazuje, že výchova stejnopohlavními páry je zcela srovnatelná jako vychova páry smíšenými. Výsledkem bude více šťastných dětí i rodičů. V ČR se toto týká 400 000 lidí, a to vůbec není málo,“ vyzval filantrop.
Podle Daniely Kovářové jsme o nelegálním obchodě s dětmi v minulosti spíše četli, v posledních letech se s profesionály obchodujícími s biologickým materiálem, počatými embryi i s novorozenými dětmi a s jejich příšerným zacházením setkáváme i u nás.
„Jde o novodobé otroctví, do kterého jsou uvrhovány sociálně slabé matky všech možných národností. Ty se nechávají inseminovat jako samice za peníze a následné podmínky, v nichž se dítě vyvíjí, odrodí a je předáváno matkám, je otřesné. Jsou to lidské množírny,“ říká s dodatkem, že v případě psů dnes podobné množírny zakazujeme.
„Česká republika je signatářem řady mezinárodních konvencí zakazujících obchod s lidmi a s biologickým materiálem. Musíme být přece konzistentní. Není možné zakazovat obchod s lidským masem jen tehdy, kdy se nám to hodí, a jindy ho naopak podporovat,“ říká senátorka.
A doplňuje praktické poznámky právníka. „Matkou je u nás žena, která dítě porodila. Přemýšlet o změně této koncepce znamená rozbít celé právo týkající se rodičovství,“ zdůrazňuje. Připomíná, že u náhradního mateřství se hlásí k rodičovství mnoho osob – kromě objednatelského páru a matky, která dítě porodila, jsou to všichni dárci biologického materiálu. Už se dokonce vedou úvahy o mnohorodičovství (polyparenthood) – o jakýchsi komunitách či skupinách složených z biologických rodičů, sociálních rodičů, dárců materiálu a náhradní matky, kteří všichni by společně o dítě pečovali.
I podle doktorky Chalánkové by se rizika vyplývající z tohoto komunitního způsobu výchovy dětí měla velmi pečlivě zvážit a zohlednit.
A to nemluvíme o už proběhlých případech, kdy si objednatelé odmítli dítě převzít a to skončilo v dětském domově.
Podle senátorky Chalánkové by mělo být řešení celkem jednoznačné. „O legislativě netřeba dlouho přemýšlet. Je jen jedno jediné řešení – úplný zákaz. A to absolutní minimum altruistických případů lze řešit jinak,“ myslí si.
„Liberálové se podivují, proč by naprosté rozvolnění pravidel pro asistovanou reprodukci nemělo pomáhat nešťastným párům. V této diskusi však nikdo nepamatuje na samotné dítě,“ říká Daniela Kovářová.
„Zdá se, že dnešní společnost je rozmazlená a že namísto pokory si někteří lidé pořizují auto, chatu, pejska nebo dítě, k němuž se pak nijak dobře nechovají,“ uzavírá pro ParlamentníListy.cz Daniela Kovářová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Vosáhlo
HonzaSouček
_profil_top.jpg)
