Zajímavé ale je, že velké nákupní zájezdy se již nekonají. Docházejí nám peníze?
Pro rýži do Thajska?
V běžných obyčejných marketech je v Bavorsku cena pro nás přímo královská. Uznejte sami – velké kilové balení jasmínové nebo basmati rýže ve varných sáčcích je za něco málo přes stovku.
Cena rýže. Foto: Václav Fiala
U nás jsou to ubohé čtyři sáčky, jež se ztrácí v papírové krabici o celkové váze nejlépe 400 gramů přes stovku! Nejlevnější je u nás italská dlouhozrnná rýže, ale ta se pořád dostává na neuvěřitelných 80 korun, což je více než stoprocentní nárůst za méně než půl roku.
Má si člověk zajistit půlmetrákový pytel rýže z Thajska nebo jiné jihovýchodní země, jak to dělají vietnamští a čínští provozovatelé občerstvení?
Obyčejné neobyčejné brambory
Brambory jsou v Německu za pakatel. Byť se jich, a to celoevropsky, moc neurodilo, cena za kilogram je v marketu někde kolem desetikoruny. To u nás máte pomalu třikrát více a ještě nevábné, od neustálého mytí a kropení hnědé, o přebírajících lidí narážené, prostě jak říkali naši předkové „…ani prase by to nežralo…“.
Brambory. Foto: Václav Fiala
Jistě, dražší jsou bio nebo výběrové. Ale nestane se, že byste na nich pozorovali ten barevný hnus, který nejde ani okrájet a za který tedy rozhodně producenti nemohou.
Zelí z Polska je tak pro Čechy
Kvitujete postup vlády Petra Fialy ve věci války na Ukrajině?Anketa
I když jsme zelinářská země, s velkou tradicí, hrne se k nám nejrůznější zelenina, která by se mohla pravidelně vyšetřovat na dusíkaté a další látky, ale není čas, peníze, prostor… Občas sice uniknou nějaké zprávičky, ale kontroly jsou poddimenzované a do supermarketů běžně nechodí, vždyť za nimi jsou právnické firmy s reputací nadmíru zajímavou. To je lépe si „smlsnout“ na chudáku Pepovi, který někde u stánku přeprodává karfiol.
Na dětech se dá vydělat
V součtu všech možných potravin a drogerie je třeba uvést i dětské přesnídávky a ovocné pasty, které stojí kolem eura – ty lepší u nás klidně i dvojnásobek, a to ještě v menším balení. Chlazené sušenky typu Kinder Pingui, tak to už je ke zbláznění, protože třeba sada pěti kusů je za necelé auro. U nás je za euro jeden minitučňáček…
Ceny v Bavorsku. Foto: Václav Fiala
Psali jsme:
Na dětech se dá krásně vydělat, příkrmy, jogurty, tvarohy, všechno ceny, které jsou v Německu „přátelské“ a u nás poněkud „nepřátelské“. Kromě gigabalení jsou ale i ta malá, takže je výhodou koupit malá balení v jednom. To je nejen u jogurtů nebo sýrů, ale i třeba u paštik a podobně. Jistě by toto více ocenily i školní jídelny, nemocnice a další. Namítnete – ale vždyť je z toho větší odpad… Nu, není horší, že se půlka jídla prostě vyhodí?
Papír na zadeček, aneb kde je bříza
Toaletní papír je kapitolou samou pro sebe. Dnes už u nás balení stojí hodně přes stovku a jedna rulička za desetikačku je ještě velká láce. Stojí i patnáct! A zase, cenově jsme v této komoditě srovnatelní, možná Německo v některých druzích o něco levnější. Netušil jsem, že ten pěkný kvalitní „hajzlpapír“ potřebuje celulózu z břízy, která se nejvíce dovážela z Ruska a nyní se musí hledat alternativní dražší zdroje. Třeba z Kanady, což je při pohledu na globus opravdu za humny.
Dražší ale jsou i prací prášky a aviváže. Prý kvalita je nesrovnatelná, německý trh vyžaduje „top one“, náš se spokojí s průměrem až podprůměrem, ovšem za evropské ceny. Už i to toaletní tekuté mýdlo je levnější, pokud tedy nevyžadujete nějakou delikátní značku nebo složení, ale to na běžné opláchnutí rukou není úplně zapotřebí.
Slaďoučké imitace
Sušenky a keksy s menším obsahem cukru. Hořčice či kečupy bez fruktózo-glokózového cukru, tedy umělého, který dává pocit sladkosti, ale s řepou nebo třtinou nemá nic společného. Jistě, koupíte i toto, ale to je za nejnemožněji nejmenší ceny. U nás to máte i v „lepších“ druzích.
Náš výčet můžeme pokračovat do nekonečna, ale to není účelem. Jen jsme se podívali, jak se nakupuje v sousedním Německu. Čechy tam už přes týden moc nepotkáte, a na parkovištích u marketů je najdete většinou o víkendu, ale zdaleka už to není, že to byla přehlídka českých „espézetek“.
Velikonoce bez vajec? Jak kde…
Všude se píše, jak Evropou obchází strach z ptačí chřipky, že nebudou vejce tu na Vánoce, nyní zas na Velikonoce. V bavorských marketech jsou vejce zcela normálně, kus klidně koupíte v průměru za čtyři až pět korun. U nás už na snídaních si můžete dát hotové oloupané vajíčko na tvrdo za desetikorunu.
A pořád se něco kupuje a naše košíky přetékají. Ne u každého, ale u většiny jistě. A tak nevím, zda ještě má cenu porovnávat ceny, protože logicky je to neporovnatelné. A na nákupy se dnes jezdí do Polska, a to i přes celou republiku.
Ceny aviváže. Foto: Václav Fiala
Každopádně ta tam je doba, kdy jsme si ze zahraničí přivezli jen „něco extra“ a spíše jsme nevěřícně zírali na ty ceny. Dnes z nich žasneme také, ale ve zcela obráceném gardu. Mohli jsme se bavit o mouce, cukru, těstovinách, hotových polévkách, uzeninách, sýrech, marmeládách, kompotech a co já vím ještě. Samozřejmě pivu, kde za „lahváče“ z místního nebo okolního pivovárku dáte i se zálohou třeba dvacku nebo 25 korun. A to ještě není žádné europivo, ale echt bavorský výrobek z bavorského chmele, sladu, ječmene… Překvapením je i nižší cena některých alkoholických nápojů. Půllitrové bombardino za stovku je přece láce.
Stáváme se nejdražším ostrůvkem ve střední Evropě. Začneme konkurovat třeba Monaku nebo Lichtenštejnsku? V cenách i platech?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
