Na úvod rozhovoru Otakar Foltýn prozradil, jak dnes žije, poté, co skončil ve strategické komunikaci státu. Řekl, že žije výrazně klidněji, ale zároveň i frustrovaněji. „Protože se dívám na to, jak země, kterou miluju, se rozpadá v naprosto nesmyslných hádkách v době, kdy žijeme v nejhorší bezpečnostní situaci od vzniku našeho státu,“ řekl v rozhovoru pro Nejlepší podcast.
„Čistě časově a intenzitou na mě házených emocí se mi samozřejmě odchodem z té funkce trochu ulevilo, ale tím, co prostě vidím kolem sebe, tak rozhodně ne,“ dodal k odchodu z funkce vládního koordinátora strategické komunikace státu.
Osobní cena: návrat do armády je nejistý
Otevřeně popsal i osobní dopady svého působení ve Stratkomu a naznačil, že za něj zaplatil vysokou profesní cenu. Podle svých slov už nemůže počítat s návratem do armády, kterou vnímá jako zásadní součást své identity a služby společnosti. „Mně už kolikrát bylo poměrně jasně řečeno z exekutivní moci, že rozhodně nemám počítat s tím, že bych se vrátil do armády. To mě samozřejmě mrzí,“ pokračoval Otakar Foltýn.
Jeho odchod nebyl bez třenic, i vztahy s tehdejší ministryní obrany Janou Černochovou neskončily v dobrém. Naznačil, že k rozkolu došlo, detaily ale rozvádět nechtěl. Zároveň dal najevo, že by své tehdejší kroky zpětně neměnil: „Jako náčelník Vojenské policie bych dělal věci úplně stejně, jako jsem je dělal,“ zdůraznil.
Víc by si prý jen hlídal, kdo je skutečně na jeho straně: „Možná bych se víc ohlížel přes rameno a díval bych se, jestli ti, kteří mají být institucionální spojenci, jestli jimi opravdu jsou a jestli všichni mají dobrou vůli sloužit tomuto státu, což neměli,“ poznamenal.
Spory uvnitř Stratkomu
Když se ohlédl za samotnou strategií komunikace státu, zmínil, že by na svém postupu nic zásadního neměnil, i když si uvědomuje, že ne všechno bylo ideální: „Nezměnil bych ani ň, ne proto, že by vše bylo dobře, ale proto, že z těch různých špatných řešení byla ta, která jsem zvolil, ta nejméně špatná,“ sdělil Foltýn.
V rozhovoru přišla řeč i na financování odboru strategické komunikace státu, které se pohybovalo kolem 50 milionů korun ročně. Foltýn upozornil, že částka sice může působit vysoká, ve skutečnosti ale podle něj na fungování nestačila a navíc z velké části směřovala na už nasmlouvané projekty běžné komunikace státu, například při krizových situacích.
Jak vnímáte demonstraci Milionu chvilek na Letné?Anketa
Podle něj sladění komunikace napříč ministerstvy je v koaliční vládě složitý a časově náročný proces. V této souvislosti upozornil i na roli premiéra Andreje Babiše při řízení komunikace: „V jakékoliv koalici, když to nedrží pevně v rukou předseda vlády, jako současný, který si rozhodně nenechá jednotlivé ministry příliš nezávisle komunikovat, viz ministr obrany, tak to sladit a najít nějakou společnou řeč nějakou dobu trvá,“ poznamenal Foltýn.
Zároveň připomněl, že jedním z výsledků jeho působení bylo, že o strategické komunikaci se začalo veřejně mluvit a sám byl viditelný. Jeho přístup ale narazil i na kritiku zevnitř týmu – například od šéfa odboru Oldřicha Bruži, podle něhož strategická komunikace nemá být osobní prezentací ani „show“ vládního koordinátora.
Foltýn k tomu otevřeně přiznal, že uvnitř panovaly zásadní neshody ohledně přístupu: „My jsme se opravdu nerozešli úplně v dobrém. Já jsem mu řekl, pokud pojedeme tím učebnicovým způsobem, že to nebude mít dopad, a prostě ten dopad to nemělo.“
Hlavním výsledkem jeho práce podle jeho slov bylo samotné komunikování a snaha zvyšovat informovanost veřejnosti. Jako ideální měřítko zmínil vyšší důvěru občanů, případně alespoň lepší povědomí o důležitých tématech. Za konkrétní příklad uvedl pomoc Ukrajině: „Tvrdím, že například z hlediska pomoci Ukrajině se to povědomí rozhodně zvýšit povedlo nebo alespoň udržet nějakou rozumnou úroveň informovanosti,“ pravil Foltýn.
„Takže ta únava z toho příběhu je menší, než mohla být, tvrdím, že to je jeden z výsledků té práce. Komunikace sama o sobě udržela to téma ve veřejném prostoru,“ shrnul Foltýn. A připustil i kontroverznost tématu a limity komunikace: „Ano, že je to zároveň kontroverzní téma a že je to cílem druhé strany, v tomto případě ruské a proruské scény, to je pravda, že to může působit jako něco kontroverzního.“
„Učebnicový Stratkom má spojovat, jasně, ale vždycky si musím říct: jsem schopen vytvořit úplný konsensus napříč populací? Pokud odpověď zní ne, tak tu část lidí, kteří prostě mají rádi Vladimíra Putina, prostě přesvědčovat nebudu,“ dodal bývalý vládní koordinátor strategické komunikace státu.
Foltýn: I bez peněz jsme udrželi linii obrany
Moderátor v rozhovoru připomněl i průzkum agentury STEM, podle kterého po skončení Stratkomu věří dezinformacím více lidí než před jeho nástupem, přestože právě boj s nimi měl být jedním z hlavních cílů.
Na to Foltýn zareagoval přirovnáním: „Pokud dostaneš opravdu malinkatou jednotku a úkolem té jednotky bude obrana nějakého kusu linie a budeš stát v třiceti mužích proti třem tisícům a výsledkem té tvé mise bude, že malinko ustoupíš, ale udržíš tu linii, tak tvrdím, že je to úspěch, jakkoliv to není vítězství v bitvě.“
„Ten trend, kdy lidé jsou čím dál víc frustrovaní, naštvaní v důsledku algoritmizace virtuálního prostředí, tak šel by zvrátit, pokud by stát do toho více investoval výrazně více peněz,“ upozornil Otakar Foltýn. „Ani lidé, ani peníze nebyly, a tím pádem samotný fakt, že v přirovnání jsme udrželi nějakou linii obrany, já považuji za úspěch, protože s tím, co jsem měl, víc udělat nešlo,“ hájil svou pozici.
„Pokud někdo spojí to, že lidé více věří dezinformacím s existencí odboru strategické komunikace, tak je to vůl. To je prostě nesmysl,“ prohlásil Otakar Foltýn. „Mimochodem, těch lidí, kteří těm dezinformacím věří, je víceméně pořád, řekl bych, spíše stabilní procento. Rozhodně se to nepovedlo zvrátit, to je pravda, ale znovu, moc se těším na to, až to někdo bez peněz a s třinácti lidmi dokáže zvrátit. Jsem rád, že jsme udrželi tu linii obrany,“ zdůraznil opakovaně.
Jasný postoj k Rusku a důraz na hodnoty
V posledních čtyřech letech bylo z oficiálních míst slyšet hlavně to, kdo je nepřítel, ale méně už to, kdo je spojencem, což měla být právě i Foltýnova práce, poznamenal moderátor.
K tomu Foltýn připustil, že vytvořit jednotný příběh za politickou reprezentaci není možné, a zdůraznil spíše roli základních hodnot: „Došel jsem k tomu, že nemůžu za jakoukoliv politickou elitu vytvořit český příběh. To nejde, to chce dlouhodobou činnost a také důvěru. Ale můžu mluvit o těch základních hodnotách. Svoboda, důstojnost, spravedlnost a soucit.“
„To byl za mě hlavní úkol, který jsem si dal, že jestli něco mohu stihnout, tak mohu stihnout velmi jasný, odhodlaný a pochopitelný postoj vůči ruské agresi a zvýraznění a vnesení hodnot, jako jsou tyhle,“ řekl Foltýn, že se soustředil na jasné hodnotové ukotvení.
„Reálný dopad pak přijde s tím, že si řekneme, že na těch hodnotách se shodneme. Shodneme se na tom, že rozhodně všichni máme svobodu projevu a je to tak zásadní svoboda, že rozhodně stojí za to, abychom za ní bojovali,“ přemítal Foltýn.
K tomu pak vytyčil jasnou hranici: „Ale také si máme říci, že svobodu projevu rozhodně nemají trollové z petrohradské fabriky, kde GRU platí za to, aby nám zaplevelili prostor. Ruské tajné služby nám to tu nemají rozmrdávat!“ prohlásil Otakar Foltýn.
Svoboda projevu není nárok na prostor
Dále Foltýn rozvinul své pojetí svobody projevu a upozornil, že podle něj je v českém prostředí často mylně vykládána. Uvedl, že jde především o ochranu jednotlivce před státem, nikoli o automatický nárok na prostor v médiích či ve veřejném prostoru.
„Už samotná svoboda projevu byla u nás Rusy úplně pokřivena. My si tu pleteme smysl svobody projevu, to je obrana občana proti státu. Stát ti nesmí říkat, pokud nepácháš trestný čin, co říkáš, publikuješ, s kým se bavíš, co zpíváš, natáčíš, to je čistě tvoje věc a stát ti do toho nesmí kecat. Ale rozhodně to neznamená, že ti někdo jiný musí pro to dávat prostor,“ vyprávěl Otakar Foltýn.
Svoboda, která podle něj není bezbřehá, je spojená s odpovědností – nejen vůči sobě, ale i vůči společnosti a státu, jehož jsme součástí. „Jestliže jsem součástí České republiky a mafián z Kremlu označí mou vlast za nepřítele, v ten okamžik ji budu bránit a nebudu zpochybňovat to, že to je potřeba,“ dodal Otakar Foltýn.
Otevřel i téma demonstrací a rozdílného označování jejich účastníků – zatímco protesty proti minulé vládě byly často spojovány s nálepkou „dezoláti“, u současných demonstrací se mluví o obraně demokracie. „Kdokoliv má právo dělat a říkat, co chce, včetně toho, že součástí demokracie je permanentní kritika vlády. Ale pak se musí smířit s tím, že když argumenty, které používá, jsou úplně mimo, tak mu někdo řekne: jsi blbec,“ poznamenal k tomu Foltýn.
Část demonstrací označovaných jako „dezolátské“ přinášela ale konkrétní témata a kauzy, například otázky v kauzách kampelička, Dozimetr či další podezření, která jsou v demokratické debatě legitimní. Dodnes není známa ani časová osa v kauze bitcoin. Tyto argumenty však byly často automaticky odmítány jako proruské, aniž by se věcně řešily. Tak to vidí Foltýn.
Podle Foltýna jsou otázky kolem kauz, jako je Dozimetr, samy o sobě legitimní a patří do demokratické debaty, ale záleží na tom, s jakým záměrem jsou pokládány a jak jsou využívány. „I bez té dobré vůle máš právo to dělat, můžou to zneužívat proruští šmejdi, kteří Dozimetr omlacovali o hlavu i politikům, kteří s tím neměli vůbec nic společného.“ A dodal: „Pak ta druhá strana má právo říct, že to je chucpe, že jsou mimo.“
Psali jsme:
Práce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Bylo podle vás působení Otakara Foltýna ve Stratkomu úspěšné?
tirhonza
