I druhý týden tohoto roku jsme byli zaplaveni neustálou vlajkoslávou kolem čtyřicátého výročí Charty 77. „Za sebe bych chtěl říct, že považuji tento dokument a tuto aktivitu za ve své době významnou, protože se ukázalo, že lze s tím tehdejším režimem nějak projevit nesouhlas, i když to neslo svá rizika. Ale psychologicky důležité bylo, že se vědělo, že to jde. To, že jsme většinou nevěděli, kdo všechno za čím stojí a jaké tam jsou zájmy, nepovažuji v tuto chvíli principiálně za podstatné. Kdo tehdy znal Václava Havla? Václav Havel byla jen taková tvář z inzertní rubriky v novinách, kdy mu přáli k narozeninám jako Ferdinandu Vaňkovi, ale málokdo si toho všiml. A málokdo tu tvář znal už od šedesátých let, takže to skutečně bylo čistě symbolické vyjádření. Potud si myslím, že to je v pořádku, že výročí připomínáme,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Něco jiného však je, že se ta údajně občanská aktivita, údajně neambiciózní vyjádření svobodného názoru intelektuálů přetavilo po roce 1989 ve velmi formální a velmi ambiciózní politické struktury. „Z mnoha chartistů se stali významní političtí exponenti. Je to celkem logické, protože mnoho chartistů se stalo chartisty právě poté, co přišli o své předchozí pašalíky z padesátých a šedesátých let. Prohráli svůj boj o opanování KSČ z let 68-69 a byli z té strany a od moci vystrčeni, takže se celkem pochopitelně sdružovali v neformálních aktivitách. Teď ta politická charakteristika té skupiny vyšla najevo, jsme už sedmadvacet let svědky toho, jak se ti lidé na scéně pohybují, jaké drží a hlavně nedrží názory, jak mění svá stranická trička. Petr Pithart je už asi ve čtvrté straně, jeho kolegové stále proměňují své afinity a chovají se velmi účelově, aby se udrželi co nejblíže k rozhodovacímu procesu a k moci,“ tvrdí mediální analytik.
Oslava výročí Charty je nuda a připomíná chování komunistů
I když dá se to pochopit, také chartisté jsou jen lidé. „Kdo chce, ten ví, o co šlo v roce 68-69, kdo chce, tak ví, o co šlo v roce 1977. Stačilo by uvést katalog té aktivity. Ale za to, že se z toho dělají celostátní mediální tanečky, může Česká televize. Na téma Charty vychrlila několik desítek pořadů, neustále nás jimi zahrnuje, počínaje debatami s rockovými hudebníky a konče vzpomínkami pamětníků. Musím říct, že je to trošku nuda a že mi to připomíná chování komunistů, když byl Vítězný únor nebo jiné výročí, tak se také slavilo masívně a tak mohutně, až to otrávilo veškerou veřejnost, a ta si začala při slovech Vítězný únor ťukat na čelo. Myslím, že přesně tenhle efekt nastane s pojmem Charta 77, že si většina lidí přesycená touhle masáží řekne, že už toho má dost, dejte nám pokoj, vzpomínejte si na své hrdinství sami a nás u toho nepotřebujete. To je dojem, který si z toho může občan odnést,“ míní Petr Žantovský.
Koneckonců to tak bývá vždy, a proto je otázkou, proč tak Česká televize navzdory tomu činí. „Asi proto, že je to jednodušší než pracovat. Vychrlit vzpomínkový diskusní pořad nebo interview s Ivanem Klímou nedá mnoho práce. Ostatně při tom vzpomínání protočili spoustu repríz, které se válely v archívu České televize a prášilo se na ně. To byl třeba i ten rozhovor s Ivanem Klímou, ten byl, tuším, archívní a stejně tak řada dalších věcí. Prostě to takové výroční slavoslavení tady v Česku umíme odjakživa a k ničemu to nevede. Proč se ale k té Chartě vůbec vracím? Protože, i když máme ani ne půlku ledna, tak se už objevil aspirant na nejstrašidelnější mediální výkon roku. Je to úterní článek Martina Putny v Lidových novinách, který se jmenuje Chvála Charty dětí,“ upozorňuje mediální odborník.
Putna a jeho živočišný druh myšlenkově parazitují na hrdinech
Autor se rozepisuje na téma Charty a článkem vypovídá o dvou věcech. „Tou první je to, že říká něco o sobě. Mluví o tom, jak se někde zúčastnil nějakého tajného semináře, kde vystoupil Daniel Kroupa a řekl: „Dobrý den, já jsem Kroupa, podepsal jsem Chartu 77.‘ Putna líčí, jak ho to naplnilo obdivem, jak mu srdce bušilo radostí, tak to přímo píše. To je opravdu velmi rozkošné, protože to jako by popisoval svou první lásku. To nechávám bez komentáře, to mi přijde opravdu jenom směšné. Ale on tím zároveň říká, jak strašlivě odvozena je tato živočišná odrůda, ke které patří, od přejatých pravd. Jeden americký básník kdysi napsal tuto větu: ‚Poněvadž jsem ve svých názorech a ctěních závislý na hrdinech, žiju podle pravých pravd a bludů.‘ To je věta, která se mi vždy vybaví, když vidím tyhle Putny, jak zavěšeni na pravé pravdy svých hrdinů, ať už z mládí nebo od jindy, drží vlajky těch svých hrdinů,“ přiznává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Sami však k tomu neumí nic přidat, sami nic nevymyslí, žádnou objevnou nebo zajímavou myšlenku nepřinesou, natož aby přišli s nějakým činem. „Pokud za ten čin nepovažujeme provokaci na téma ‚katolické buzny zdraví Bátoru‘, za což pak dostal pan Putna od Univerzity Karlovy profesuru, což mi přišlo také zvláštní. Zvláštní to zřejmě přišlo i panu prezidentovi, ale to je jiná historie, kterou už známe. Tak zaprvé pan Putna docela pěkně demonstroval jednání tohoto živočišného druhu, který bych nazval myšlenkový parazitismus na hrdinech. A druhá věc je, že nám předvedl, jak si tihle lidé představují demokracii. On tam sice ne jmenovitě, avšak velice jednoznačně a čitelně nadává na Jana Schneidera a Lenku Procházkovou, kteří také kdysi podepsali Chartu, ale dnes jsou názorově jinde než pan Putna a jeho hrdinové,“ připomíná mediální analytik.
Nehorázná kádrovácká ubohost, které se dostalo patřičné odpovědi
Autor přichází v článku s myšlenkou, která není příliš nová, spíše je stará jako sama cenzura. „On říká, když si nemyslíte to, co my, tak se laskavě přestaňte označovat za chartisty, protože jste svůj podpis svými novými myšlenkami odvolali, znehodnotili, zneuctili, ble, ble, ble. To je velmi nehorázná kádrovácká ubohost, které se tady tenhle pán pyšnící se profesorským titulem dopustil. Byl jsem překvapen a musím říct potěšen, že na to stejné noviny, tedy Lidové, ve středu, tedy hned o den později, reagovaly tím, že otiskly polemiku Pavla Matochy, který se podobně jako já teď rozčiluje nad tou kádrováckou ubohostí pana Putny. Je to totiž přesně o tom, o čem jsem začal v úvodu s tou Chartou,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
„Jestliže tihle lidé – a teď mluvím spíš o těch Pithartech a o těch nositelích skutečné chartistické minulosti a étosu – vzešli z nějakých komunistických struktur, tak si osvojili určité způsoby chování a myšlení těchto struktur. To znamená především ten třídní boj, to vytěsnění myšlenkového nepřítele, cenzuru, nepřipuštění oponenta k diskusi, prohlašování, že jenom náš názor je správný, jediný možný a jediný přípustný. To všechno samozřejmě patřilo ke komunistické výbavě v padesátých a šedesátých letech. Tihle lidé, kteří v té době byli u moci nebo přicházeli do vlivných funkcí, si to velice rychle a velice snadno osvojili. A podle mě si to pronesli přes celých dvacet let normalizace až do toho listopadu a do nových funkcí, do nichž po něm naskočili,“ myslí si mediální odborník.
V devětačtyřiceti by měl mít profesor rozum a nenahrazovat ho ideologií
Tihle Putnové, kteří se svých hrdinů drží akorát za šosy, protože na nic jiného nemají, to po nich přebírají, opakují a multiplikují. „Myslím, že i zesilují o tu svou jakobínskou nadšenost, což ovšem u pana Putny, kterému je bezmála padesát, je opravdu směšné. Kdyby to napsal dvacetiletý studentík, který včera držel někde na demonstraci anarchistické insignie a křičel ‚Do háje s režimem‘, ‚Do háje se státem‘ a ‚Zrušte stát‘, tak bych to bral jako určitou diagnózu patřící k věku. Ale vzhledem k tomu, že pan Putna se narodil v roce 1968 a letos mu bude devětačtyřicet, by už měl mít trošku rozumu. Ale zřejmě je to přesně ten typ, který rozum nahrazuje ideologií, co je převzatá. To je velice smutné. Jsem velmi rád, že Lidové noviny poskytly prostor tomu, aby se vedle Putnovy nehoráznosti vyjádřil i názor opačný, a to pana Matochy, který zcela sdílím,“ chválí Petr Žantovský.
Druhým tématem nové kádrovácké a cenzurní politiky navazuje do značné míry na to předchozí. „Ministerstvo dezinformace paní Romancovové, pana Chovance, pana Jandy a dalších zúčastněných už rozjelo svou činnost. A rozjelo ji systémem, který by se dal nazvat organizovaná masová sebechvála. V úterý proběhla v Knihovně Václava Havla diskuse právě o tzv. propagandistických hrozbách, které se zúčastnil samozřejmě pan Janda a další vynikající osobnosti tohoto typu, paní Romancovová či Ondřej Profant z České pirátské strany. Jeho otec Martin Profant byl hlavním poradcem Petry Buzkové v době, kdy byla paní Buzková ve vysoké politice. Takže tady zase funguje nějaká rodinná stonožka rozlézající se nám po společenském diskurzu. Moderovala to Silvie Lauder, což je madam z okruhu časopisu Respekt. Také se to jmenovalo Debata s Respektem – první světová kyberválka,“ podotýká mediální analytik.
Aktivisté s jednou úřednicí z vnitra nás krmí propagandou
Zavádění terminologie, jako je kyberválka, považuje za docela vážnou věc. „Do toho přidávají nadávání na Donalda Trumpa, vynášení do nebe Angely Merkelové a tak dále. To je úžasná věc, když nám nějací aktivisté s jednou úřednicí z Ministerstva vnitra vytvářejí tuhle propagandistickou vlnu – to se asi jinak nazvat nedá – a tím nás krmí. To je záměr, protože vždy se zavede nějaký pojem a teď se k němu začneme vztahovat. Kdybych to vzal úplně z jiné strany, na zavádění pojmů byl vždy velký kabrňák Václav Klaus. Vymyslel vždy nějakou ikonickou tezi, třeba Sarajevský atentát nebo Toleranční patent. To je základní psychologický prvek, že zavedete do jisté míry metaforický pojem, vnesete ho do diskurzu, párkrát ho zopakujete, tím se usadí v myšlení veřejnosti a pak už nemáte potřebu ho vysvětlovat,“ poukazuje Petr Žantovský.
U Václava Klause bylo samozřejmě jasné, proč to nazývá tak, jak to nazývá. „I když to s těmi původními událostmi nemělo vůbec nic společného, ani se Sarajevem 1914, ani s Tolerančním patentem Josefa II. To byly opravdu jenom metafory, ale tady už jsme dál. Tady jsme zavedli pojem kyberválka, který jako by spíš odkazoval na hloupé americké komiksové filmy nebo počítačové hry, ale oni to myslí úplně vážně. Vytvářejí pocit, že je to pojem, o kterém není dál třeba se bavit a který není dál třeba vysvětlovat, prostě tu je. Přitom se vyhýbají přímé analogii s pojmem studená válka, který už má jasné historicky dané obsahy, jasnou podobu, jasný smysl a aktéry. To všichni víme, co byla studená válka. Když se teď velmi často objevuje teze, že to, co se dnes odehrává mezi Washingtonem, nebo spíše Bruselem, a Moskvou, je jakási nová studená válka, tak tomu se vyhýbají,“ upozorňuje mediální odborník.
Až se vypnou weby, bude to ta pravá demokracie podle Langšádlové
Vysvětluje si to tím, že studená válka nebyla ničím, na co by mohli být hrdi jedni či druzí. „Ani cenzoři typu senátora McCarthyho, ani ti cenzoři typu našich, ruských nebo jakýchkoli východních komunistů, to nebyla epocha, na kterou by někdo mohl být hrdý. Toho se bojí, a tak tomu potřebují dát moderní nátěr, takový jakoby líbivý až typu: ‚Podívejte, mladí lidé, vždyť to přece znáte z počítačových her, to je kyberválka. No a teď si o ní povíme.‘ A pan Janda na to pronese několik moudrých slov a mladí lidé čučí jako tele na nová vrata, že mají kyberválku. Ani to nevěděli, teď už to vědí a budou to šířit dál. To je velmi tradiční propagandistická strategie, kterou tady teď zavádějí, a je to velmi nebezpečné. Jsou v tom podporováni politickými figurkami jako panem Gabalem, paní Langšádlovou, to jsou dva největší kabrňáci z hlediska boje proti hrozbám,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Mgr. Helena Langšádlová
„Paní Langšádlová nám nedávno – i v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz – naprosto jasně řekla, že nestačí, aby ten cenzorský úřad paní Romancovové identifikoval nepřátele, ale je třeba, aby konaly i soudy a státní zastupitelství, aby začínaly konečně zakazovat a vypínat ty weby, a to pak teprve bude ta pravá demokracie podle paní Langšádlové. Řekla to naprosto explicitně, o tom není vůbec možné pochybovat. Pan Gabal je také explicitní, tradiční leninské heslo ‚mazat, mazat, mazat‘, jímž se proslavil už v loňském roce, ještě podpořil ve středu v Událostech, komentářích ČT24 úžasnou úvahou na téma toho centra proti hybridním hrozbám. Prohlásil tam, a to je velmi přesná parafráze: ‚My neuděláme stejnou chybu jako ve Spojených státech, kde teprve po vítězství Trumpa analyzují příčiny.‘ A pokračoval: ‚My se bráníme předem, my to nepřipustíme‘,“ připomíná mediální analytik slova v České televizi tak často vídaného lidoveckého poslance.
Gabal převlečený za lidovce v sobě objevil křesťanské vlohy
Zaujalo ho zájmeno „my“, které Ivan Gabal předsazuje před ty své úmysly nebo zájmy. „Osobuje si právo mluvit jménem jakési širší veřejnosti nebo širší skupiny. Nevíme však, kdo je to Gabalovo ‚my‘. Určitě je to Gabal. Pak je to někdo, kdo ho platí, živí a tak dále. Ale kdo jsou ti další, nevíme, tedy my ostatní, co nejsme v tom Gabalově ‚my‘. Já se tedy hlásím k tomu, že v tom Gabalově ‚my‘ nejsem. A určitě nás je víc, kdo nejsme v Gabalově ‚my‘. A kdo tedy je to Gabalovo ‚my‘, kteří se ‚bráníme předem‘ a kteří ‚to nepřipustíme‘, přičemž ono zájmeno ‚to‘ je také hezké, protože znamená prosazení jiných než těch našich pravd, těch, co jsme z toho Gabalova ‚my‘. A jsme zpátky u toho komunismu,“ poznamenává Petr Žantovský ke způsobu uvažování poslance za KDU-ČSL.
„Je pěkné, že to říká zrovna doktor Gabal, který přišel na politickou scénu s listopadem 89 jako původní profesí sociolog a jako člen Občanského fóra, Občanského hnutí a všech těch havlovských struktur. Teď se nám vrátil převlečený za lidovce, zřejmě v sobě objevil nějaké křesťanské vlohy, stejně jako komunista Pithart v sobě objevil křesťana. To se může člověku stát, že v sobě něco objeví, i když to zdálky vypadá legračně, ale to nevadí. Prostě Gabal ‚nepřipustí‘ a ‚brání se předem‘. On tím říká, že vítězství Trumpa je něco tak neuvěřitelně nepřijatelného pro tento typ lidí, že ‚my‘ tady dopředu – protože máme před sebou letos parlamentní volby a začátkem příštího roku prezidentské – musíme udělat všechno pro to, aby ty volby vypadaly podle našich představ, míněno těch nás, co jsme v tom Gabalově ‚my‘,“ rozebírá mediální odborník, co ze slov mazače nepohodlných webů vyplývá.
Sobotkovi vzniká za zády cenzorně-estébácké centrum a Gabalové & spol.
Bere to tak, že Ivan Gabal v podstatě zatroubil do útoku. „Prohlásil tím vlastně, že udělají všechno pro to, aby zmanipulovali, zdeformovali a nějakým způsobem docílili vítězství těch svých pravd a těch svých lidí v těchto dvojích volbách. A to je velmi drsný coming out, jak se říká u homosexuálů tomu zveřejnění. On se naprosto svlékl, ideologicky, on tam naprosto jasně řekl, kdo je a kdo jsou ti jeho ‚my‘ a o co jim jde. Jde jim naprosto brutálně a jednoznačně o volební vítězství a o manipulaci veřejnosti tak, aby hlasovala pro ně. To je velmi drsné a mě by dost zajímalo, jak se na to dívá třeba pan premiér Sobotka, který připustil otevření toho centra dezinformací na vnitru a kouká na to zatím bez nějakého většího vyjádření. Vždyť se mu ta moc rozpadá pod rukama,“ všímá si Petr Žantovský.
„Z jedné strany mu vzniká naprosto účelové, řekl bych, cenzorně-estébácké centrum na vnitru, které bude shromažďovat informace na nepohodlné, bude sestavovat seznamy a bude s nimi posléze operovat nebo je poskytovat k operování. To je jedno velmi nebezpečné mocenské centrum, které mu za zády vzniká. A druhé mu tady vytvářejí Gabalové & company, kteří zcela určitě budou mít tendenci hrát svoje karty, a ne Sobotkovy karty, nebo karty ještě relativně umírněné linie v sociální demokracii. Koneckonců to, že pan Sobotka je ještě stále spíše tím umírněným politikem, středovým a uvažujícím občas rozumně, se ukázalo i v okamžiku, kdy odvolal pana ministra Dienstbiera, protože to byl velmi ctihodný čin, kterého se pan premiér dopustil,“ domnívá se mediální analytik.
Jen vyhazov Dienstbiera ČSSD k dvoucifernému výsledku stačit nemusí
Vysvětluje si to tím, že premiér konečně pochopil, že Jiří Dienstbier mu kazí kredit, pro vládu ani pro lidi neznamená žádný přinos, není oblíben, nemá u lidí rezonanci. „Premiér se zachoval velmi rozumně, odvolal ho, čemuž jsem tehdy aplaudoval a do dneška si ho za tohle velmi vážím. Teď by se měl zase zamyslet nad tím, co mu ve vládě vzniká, protože ty letošní volby budou pro něj klíčové. Sociální demokracie se sice vymezuje vůči hnutí ANO, to je věc jedna, neboť to je pro ni nejsilnější konkurent, který volby možná vyhraje, ale teď jde o to, aby sociální demokracie vůbec zůstala ve sféře dvouciferných čísel. A to není vůbec jisté. Když se bude chovat způsobem, že bude zakládat různá dezinformační centra, tak se také může s tím dvouciferným výsledkem rozloučit,“ dává Petr Žantovský premiérovi podnět k úvaze.
Na závěr si nechal usnesení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která na svém letošním prvním zasedání konstatovala porušení ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustila Česká televize v pořadu Americká volební noc. Vytýká jí podsouvání obrazové informace do falešného kontextu s komentářem, což vytvořilo nepravdivý a zavádějící obraz reality. Dále pak hrubým způsobem zveličené vyjádření možného Trumpova ministra a překroucení reality. Došlo i na kritiku jednostranného výběru hostů a také nerespektování zásady, že názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru. „Rada je nejvyšší arbitr v tomto směru, ale Česká televize je však absolutně nepoučitelná,“ myslí si mediální odborník.
Podle Novy Streepová Trumpa nejmenovala, podle ČT ho kritizovala
To, že si Česká televize vede a zřejmě si bude i nadále vést svou, demonstruje na zdánlivě nepolitické záležitosti, jakou bylo pondělní referování o udělování filmových a televizních cen Zlatý glóbus. „Z České televize jsme se nedozvěděli, co to bylo za filmy, jestli jsou hodnotné, co o nich víme, redaktoři asi o nich nevědí vůbec nic kromě toho, co dostali v tiskových zprávách. Ale to je vedlejší. Podstatné je, že 95 procent času, který věnovali informaci o Zlatých glóbech, o nichž by koneckonců Česká televize vůbec referovat nemusela, protože to je čistě komerční událost a taková celebritální, takže to do České televize podle mého soudu ani nepatří, ale když už to tam dali, tak 95 procent z toho času věnovali tomu, že Meryl Streepová – cituji – ‚kritizovala nastupujícího prezidenta Trumpa‘,“ podivuje se Petr Žantovský.
_profil_top.jpg)
„Projev paní Streepové byl nejen malinko uslzený, ale už i trošku dětinský, což je můj osobní názor, i když si herectví Meryl Streepové velmi považuji. Na rozdíl od Donalda Trumpa si nemyslím, že to je přeceněná herečka, myslím si, že to je mimořádná herečka. Ale místo výkonu, který tam předvedla s tím srdceryvným výlevem, by se asi měla spíše držet herectví. Pokud to tedy nebyla role, to je jiná věc. Pokud to byla role, tak v té roli byla dobře. Česká televize měla jasno ihned, že Streepová kritizovala Trumpa. Nova o dvě minuty později říkala na stejné téma, že Streepová pronesla obecný moralistní projev a – cituji – ‚nejmenovala Trumpa‘. To znamená, že ČT ví víc. Česká televize ví, že šlo o Trumpa. I když o něj samozřejmě šlo, jak může Česká televize říci, že Streepová kritizovala Trumpa, když ho vůbec nejmenovala?“ ptá se mediální analytik.
Veřejnoprávní agent s teplou vodou, co přeceňuje svou moc i vliv
Připomíná, že Meryl Streepová hovořila o tom, že násilí a hrubost ve vzájemné komunikaci se jí nelíbí, říkala toho více, nicméně jméno Trump v jejím proslovu nezaznělo. „Česká televize však měla jasno, že šlo o Trumpa. Myslím si, že Česká televize přehání svoji vševědoucnost a bylo by velmi dobře, kdyby se její službou veřejnosti zabývali poslanci, co vzejdou z letošních voleb, když už to nezvládla a nedokázala tahle – s prominutím – velmi zbabělá Poslanecká sněmovna. Takhle zbabělou sněmovnu ve vztahu k médiím a k České televizi zejména, jako máme teď, jsme už opravdu dlouho neměli. Vždyť si vzpomeňte, že ještě v letech 2009-10 se vážně mluvilo o tom, že se budou privatizovat některé kanály, vážně se mluvilo o tom, že se bude nějak přesněji definovat veřejná služba, že se budou snižovat koncesionářské poplatky, že se zredukovala reklamní plocha ve vysílání a tak dále,“ připomíná Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
To všechno byly tehdy činy našich zákonodárců, ať už to byli poslanci nebo senátoři, kteří v sobě našli odvahu vzdorovat tomu mocenskému molochu České televize. „A tomu – já bych řekl – spíše zdání moci a vlivu České televize. O tom mluvím stále, že Česká televize prodává politikům odleva doprava, od Vojtěcha Filipa po Petra Fialu, zdání, že jim je užitečná, že vystoupit v České televizi něco znamená a že to pro ně bude něco znamenat také volebně. Ale nebude. Nebude, protože Česká televize se už dnes dostala i svou vlastní usilovností do stavu, kdy je totálně nevěrohodná a kdy účinkování v České televizi je už spíše handicapem. Je to takový prodej teplé vody a císařovy nové šaty v jednom. Jsem zvědav, jestli nová Poslanecká sněmovna, která na podzim vzejde z voleb, v sobě najde trošku odvahy, aby s tímhle molochem začala něco dělat,“ uzavírá mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
