„Zrušit, vyházet lidi.“ Doporučení nové vládě. Má dojít i na BIS

Lidé mají právo na korigované informace. Výrok, který se stane jedním z nejvýraznějších politických dědictví Petra Fialy.

„My musíme chránit za každou cenu, a na tom záleží osobně i mně, svobodu slova, projevu, všechny atributy, které ke svobodné společnosti patří, na druhé straně lidé mají právo na to, aby informace byly korigovány,“ vysvětloval premiér v roce 2022 v souvislosti s informováním o válce na Ukrajině. Úvahu o právu lidí na korigované informace později několikrát zopakoval.

Zdůvodňoval to tím, že „je zjevné, že státy západního světa čelí dezinformační kampani cizí velmoci, která prosazuje svoje zájmy a snaží se destabilizovat naši společnost“. V praxi to podle profesora politologie má vypadat tak, že i když je důležité dbát na to, aby nebyla porušena svoboda slova, „proti webům a zdrojům, které šíří informace ve službách Ruska, je nezbytné zasahovat“.

Z toho, že „šíří ruskou verzi událostí nebo se snaží korigovat objektivní informace o dění na Ukrajině“, obvinil mimo jiné i parlamentní SPD a jejího předsedu Tomia Okamuru.

Metody, jak naplnit právo veřejnosti, aby jí informace byly korigovány, se proto za Fialovy vlády staly jednou z nejzásadnějších otázek. Mnozí je celkem pochopitelně vnímali jako fundamentální pro samotné zachování demokratické podstaty státu.

Ačkoliv vládní politici tento přístup vždy spojovali s propuknutím války na Ukrajině pár týdnů po jejím nástupu, už před jejím začátkem lze v programovém prohlášení najít tyto formulace: „Obrana proti dezinformacím musí být rychlá a škálovatelná. Po vzoru zahraničí připravíme legislativní i nelegislativní opatření, která umožní lépe se bránit proti škodlivým dezinformacím, aniž by byla narušena svoboda slova.“

A také: „Na Úřadu vlády vznikne platforma pro koordinaci a komunikaci mezi subjekty bezpečnostní politiky s cílem zajistit užší spolupráci zpravodajských a bezpečnostních složek a efektivní postup proti dezinformacím a hybridním hrozbám.“

Agenda „boje proti dezinformacím“ není spojena s ukrajinskou válkou, je starším trendem, do kterého se politici končící koalice aktivně zapojovali už před nástupem do vlády.

Začátek války na Ukrajině dal ale agendě zcela jinou dynamiku. Hned druhý den po jejím propuknutí došlo k vypnutí osmi webů označovaných jako „proruské“. Odpovědnost na sebe u následných soudů přehazovaly orgány státu a správci sítí (provozovatel telekomunikační sítě Cetin.cz a mobilní operátoři). Jádro sporu spočívalo v tom, zda dopis adresovaný správcům měl povahu příkazu nebo doporučení.

Značně improvizovaná povaha tohoto zásahu mnohé přivedla k názoru, že je třeba stanovit jasná pravidla, jak v takových situacích postupovat. Vypnutí webů totiž bylo průlomem, jaký historie českého internetu nepamatovala.

Následovalo tažení proti těm, kteří problematické informace zveřejňují na sociálních sítích. Hned o tři dny později Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž v rovněž bezprecedentním „stanovisku pro veřejnost“ občany varoval, že svoboda slova má limity a šíření některých „prokremelských dezinformací“ může být nově interpretováno jako trestný čin.

Policie se následně začala mnohem více zaměřovat na to, co lidé píší na sociální sítě, a několik takových zásahů bylo prezentováno třeba i v hlavní zpravodajské relaci České televize.

Na úrovni vlády se začaly rodit odbory a týmy, které měly boji proti dezinformacím dát institucionální rámec.

Tím prvním byl „poradce pro národní bezpečnost“, funkce obsazená někdejším diplomatem Tomášem Pojarem. Podle programového prohlášení měl plnit úlohu „nadresortního koordinátora hybridních hrozeb, dezinformací a dalších závažných nadresortních bezpečnostních problematik“.

Konkurencí se mu ale velmi rychle stal Michal Klíma, který byl jmenován „vládním zmocněncem pro média a dezinformace“. Byl podřízen premiérovi, i když se mluvilo o tom, že blíže má k ministru vnitra Rakušanovi a jeho hnutí STAN.

Klíma se ve veřejných vystoupeních do svých výkladů na téma dezinformací často zamotával, takže se pro mnohé stal spíše směšnou figurou. Jiní kritizovali, že pod jeho patronátem bylo v prvním roce Fialovy vlády rozděleno některým vládě nakloněným médiím a neziskovým organizacím více než sto padesát milionů korun.

Nakonec Klíma skončil, když jeho Akční plán pro čelení dezinformacím, který sepisoval rok, odmítla otevřeným dopisem Unie vydavatelů. Jeho vize boje proti dezinformacím už byla moc i na mainstreamová média.

Agendu dezinformací převzal poradce Pojar, který se uvedl slovy, že sám nedovede definovat, co tento pojem vlastně znamená.

V lednu 2024 poskytl Českému rozhlasu rozhovor prezident Petr Pavel, který vládu kritizoval, že se boji proti hybridním hrozbám dostatečně nevěnuje, nemá ani nikoho, kdo by tuto agendu koordinoval.

Fialova vláda následně zřídila funkci zvanou koordinátor strategické komunikace. Ta byla následně obsazena plukovníkem Otakarem Foltýnem z Vojenské kanceláře prezidenta republiky.

Současně bylo rozhodnuto o tom, že oddělení strategické komunikace, založené na Úřadu vlády po nástupu Fialova kabinetu, bude „povýšeno“ na odbor. Byl výrazně navýšen počet tabulkových míst a obě změny proběhly k 1. 7. 2024.

Vztah odboru a koordinátora byl od počátku nejasný, Otakar Foltýn tvrdil, že fungují nezávisle, ale také třeba přiznával, že když se novinářka Angelika Bazalová zajímala o personální složení odboru, byl to on, kdo napsal zdůvodnění, proč jí jména nemají být poskytnuta.

Když po třech měsících opouštěla odbor jeho první ředitelka Adriana Dergam, mluvila o sporech s plukovníkem a špatné atmosféře.

Mezi jmény, které Angelika Bazalová zjistila a po osobních urážkách od Otakara Foltýna zveřejnila, byl třeba major v záloze Oldřich Bruža, autor loga Dárek pro Putina, výtvarník Jozef Dobrík, nebo asi nejproblematičtěji moderátorka pořadu Historie.Cs Marie Koldinská, která si současně zvala do pořadu nejen Foltýna, ale i jeho odsouzeného bratra Martina, se kterým měla být v intimním vztahu.

Spory o „Foltýna“ se staly koloritem druhé poloviny Fialova mandátu. Opoziční poslanci se pozastavovali nad tím, že odbor za půl roku existence vyčerpal skoro 50 milionů korun, zatímco národ se bavil nad „komunikačními kartami“, které úředníci sepisovali k výročím a rozesílali ústavním činitelům.

Andrej Babiš i Karel Havlíček už před volbami mluvili o tom, že tento odbor plánují zrušit, i když Otakar Foltýn v médiích vytrvale ujišťoval, že je to škoda.

Zaměřit se na tajné služby

Vadim Petrov, expert na PR a někdejší tiskový mluvčí vlády Václava Klause, je pro jeho zrušení. „Samozřejmě že je STRATCOM nesmysl. Mám pocit ale, že jej zavedla Babišova vláda, jen ho neobsadila. Snad je součástí požadavků Evropské komise. Až přijde na Úřad vlády nové vedení, musí si zjistit, zdali to po nás někdo chce, pokud ne, tak to zrušme, pokud ano, tak ty lidi vyházejme a pro forma tam nechme jednoho úředníka a sekretářku. Bude tam ale takových útvarů – různých rad – víc, postupoval bych podobně nebo je sdružoval. Pokud by někdo tvrdil, že to je agenda EK, tak ji jen podle resortů rozstrkejme na ministerstva. V dnešní době s využitím AI lze tuhle byrokracii rychle vypořádat,“ říká pro ParlamentníListy.cz.

Podobné by to podle něj mělo být i u dalších institucí a týmů, které byly v rámci tažení proti dezinformacím zřízeny.

Kromě Úřadu vlády jde zejména o Ministerstvo vnitra, kde byl za tímto účelem zřízen tým označený KRIT. Ten vydával například varování před „radikalizací zaměstnanců státní správy“. A k šoku mnohých doporučoval třeba „včasnou identifikaci osob, které mohou šířit antisystémové nálady a jejich zapojení do dialogu“.

Tým zřízený v prvním roce působení Víta Rakušana měl podle tiskové mluvčí „dávat doporučení pro proaktivní a krizovou komunikaci a nabízí vzorové výstupy pro média a sociální sítě“.

Na vnitru stále fungovalo například také Centrum proti hybridním hrozbám. „Odborné analytické a koncepční pracoviště, jehož činnost se zaměřuje na celostátní hrozby bezpečnosti České republiky spadající do oblasti vnitřní bezpečnosti,“ které přežívalo z dřívějších dob, kdy jej v Sobotkově vládě založil ministr Milan Chovanec. Za ministra Rakušana se ale jeho role stala opět aktivnější a výraznější.

„Nový ministr by měl tyto týmy okamžitě a bez náhrady zrušit a vláda by se měla postarat o to, aby podobné metastáze byly ze státní správy vymýceny. Na krizové řízení a odborné, politicky neovlivněné vyhodnocování bezpečnostních rizik jsou určeny řádné instituce, které ze zákona pracují bez politického zadávání a kádrování a nálepkování,“ říká pro ParlamentníListy.cz bezpečnostní expert Jan Schneider.

Týmů „na zrušení“ nebo alespoň na výrazné předefinování agendy bude podle něj dost. V rámci exekutivy i v tajných službách.

„Vláda by se měla zaměřit na kvalitní výkon trestněprávního a bezpečnostního a obranného aparátu a zpravodajských služeb, na jejich úkolování, koordinaci, efektivitu, kontrolu – a samozřejmě využívání výsledků, i když by byly politicky ‚nepříjemné‘,“ zamýšlí se Schneider, někdejší signatář Charty 77.

Ke kontrole zpravodajských služeb, o jejichž narůstajícím vlivu se v minulém volebním období hovořilo v souvislosti s BIS a Michalem Koudelkou, by si podle Schneidera poslanci měli zřídit pomocné pracovní skupiny, které by sloužily jako profesionální podpora. „Složeny by mohly být především z emeritních zpravodajců, právníků, policistů, státních zástupců, soudců apod.,“ vysvětluje. Důležité by podle něj bylo, aby tyto týmy byly stálé, aby jejich činnost nekončila s volebním obdobím. „Právě naopak, aby pomáhaly zachovat kontinuitu kontrolní činnosti poslanců,“ myslí si.

Přisáté neziskovky

Vadim Petrov vidí to nejdůležitější v uzavření kohoutků všem přilepeným neziskovým organizacím, které se této problematice věnují. Takových, o kterých se mluvilo, bylo hned několik.

Například spolek NELEŽ, který vydává žebříček médií a následně tlačí na inzerenty, aby ty špatné nechaly vyhladovět. Rozhodnutím ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše bylo inzerování v těchto médiích zakázáno všem státním podnikům.

„Budou přisáty na celé řadě složek státu. Bude to chtít udělat pořádnou revizi celého tohoto příživnického sektoru,“ obává se Vadim Petrov, dnes člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Aktivita těchto organizací se během volebního období propsala i do legislativních počinů vlády. Zejména se mluví o novelách trestního zákoníku, ať v rámci jeho velké novely letos na jaře, nebo předtím, když byl v rámci sběrné novely nazývané lex Ukrajina propašován poslaneckým návrhem nový trestný čin, nazvaný neoprávněná činnost pro cizí moc.

„Ctím literu zákona a nezávislé rozhodování soudů. Pokud jsou v našem legislativním systému ale nášlapné aktivistické miny, je to úkol pro nového ministra spravedlnosti je najít a zneškodnit,“ říká Vadim Petrov.

„Těch paragrafů k úpravě či nejlépe přímo zrušení v trestním zákoníku je povícero. Nejlepší zkouškou vhodnosti takových trestněprávních úprav je představit si, že jsem na té druhé straně, tedy nikoliv v kůži zákonodárce, který chce modelovat, či spíše deformovat demokracii podle svých představ, ale vžít se do situace toho, na něhož jsou tyto paragrafy šity. Teď například se oprávněně může třást strachy mnoho politiků z těch stran, které takto zaneřádily trestní právo, a nyní prohráli volby a najednou si uvědomili, že třeba zrovna ona ustanovení o činnosti pro cizí moc by na ně pasovala jako udělaná,“ souhlasí Jan Schneider.

Obává se však, že jakákoliv změna legislativy může narazit v Senátu, kde si končící koalice udržuje velmi pevnou většinu.