Kaiser uvádí, že sice to nikde nebylo jasně řečeno, aby čeští politici přijali kvóty, ale je to jasné. A především je jasný nezájem o to, kam politika vymáhaná po České republice z Evropy může vést, píše. „Bylo to tak při schvalování Lisabonské smlouvy, při vymáhání ratifikace tzv. fiskálního paktu, při prohlasovávání různých ekosměrnic českým parlamentem. Hlavní v danou chvíli vždycky je plavat v evropském mainstreamu. Pokud to mám jako program, nemůže po mně nikdo vážně chtít, abych věděl, kam se plave. Taky mi odpadá důkazní břemeno, které by přitom vždycky měl nést zastánce změny, nikoliv zastánce statu quo,“ řekl Kaiser.
Jak následně podotýká, je-li skutečně pravda, že uprchlická krize je výzva srovnatelná s koncem studené války, nemělo by se už takové nezávazné nahazování míčků intelektuálně tolerovat. „Protože v takovém případě je ve hře mnohem víc než redistribuce ‚jen‘ 160 tisíc běženců, z nichž jen několik tisíc by skončilo tady, jak nám sugerují texty zmíněných petic. Politici na Západě vesměs předpokládají, že takhle silný příliv může trvat roky. Pak jsou ale na místě otázky, na které by všichni, kdo českou vládu a veřejnost napomínají k velkorysosti, měli hledat odpověď,“ uvedl Kaiser.
Původní text ZDE.
A následně se ptá, jak zaručit, aby běženci neutíkali k nám zpět, kolik by stálo ubytování uprchlíků na českém území či kolik procent běženců by mohli být muslimové.
„Pro Sobotkovu vládu byl až dosud charakteristický malý zájem o budoucnost (viz zrušení druhého pilíře bez jakékoliv další reformy důchodů). Teď, když se konečně, a třeba jenom na chvíli, chová zodpovědně, formuje se proti ní tzv. občanská společnost. Ale v jejích výzvách po nějakém strategičtějším myšlení není ani stopy,“ uzavřel Kaiser.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
