„Po třiceti pěti letech už se víceméně ustálila interpretace, že si národ pád komunismu vybojoval. Z veřejné diskuse už v podstatě zmizely ‚kazisvětské‘ výklady, že porážka komunistického režimu národu zdemoralizovanému vpádem sovětských vojsk v roce 1968 a následnou érou normalizace tak trochu spadla do klína bez většího přičinění většiny občanů,“ uvádí Pehe s tím, že převážil rádoby antikomunistický výklad tehdejších dějinných událostí, jak se lidé většinově vzbouřili proti komunistické diktatuře. A varuje před nástupem autoritářství

„Hlavní proud české společnosti si prostě po roce 1989 vytvořil cosi jako pohádku, jíž se usilovně drží a kterou v době výročí sametové revoluce vypráví stále znovu,“ pokračuje Pehe. „V této pohádce většina lidí pod zlým režimem trpěla, přála si jeho konec, a když konečně přišel, pustila se do budování liberální demokracie a tržního hospodářství. Staly se chyby, ale svobodu a demokracii, které si většina národa vybojovala, máme dodnes, protože je národ chce.“

Do veřejné diskuse nebyly přijímány alternativní historické pohledy, které poukazovaly zejména na to, že každodennost v době normalizace se tolik nelišila od té po roce 1989 a že většina národa si s sebou přinesla z minulé éry do nových poměrů způsoby myšlení a chování, které bylo velmi těžké nahradit jinými, pro demokracii zásadními. To chce ovšem dodnes slyšet jen málokdo.