Ekonomický růst týkající se chudších zemí byl vymazán covidovou pandemií a jejími následky. Extrémní chudoba v subsaharské Africe se dále zvýšila. „Zvýšila se pracující chudoba, tedy počet lidí, kteří pracují, ale nemohou se ze své práce uživit,“ začala předkládat jedno číslo za druhým známá ekonomka docentka Ilona Švihlíková na konferenci o lidských právech v Brně. „Extrémní chudoba zasahuje 676 milionů lidí, roste nerovnost, která zachvacuje nejen rozvojové země, ale i vyspělé, a každý desátý člověk na naší bohaté planetě má hlad. Každé desáté dítě musí pracovat. Jedna miliarda lidí žije ve slamech a čtvrtina globální populace žije v zemích, kterých se nějak dotýká válečný konflikt. To je ukázka světa, ve kterém žijeme,“ konstatovala. Dívala se totiž na cíle OSN, kde je na prvním místě „vymýcení chudoby a hladu“, a tak připravila základní statistický přehled.
Lidská práva jako politický nástroj
V uplynulých dnech se účastnila i jiné, konzervativněji zaměřené konference, kde zaznělo, že lidská práva „jsou nástrojem imperialismu“. Sama se domnívá, že něco na tom možná bude. „Určité výseky tzv. lidských práv se stávají kladivem, se kterým je možné určité aktéry mlátit po hlavě, vylučovat je z debat a uvalovat na ně sankce. Na západní společnosti, které právě těží z afrického bohatství, ze kterého místní lidé nemají nic. Nebo na země, které neustále rozvolňují zákoník práce a kde jsou oslabována práva odborů, na ty žádné sankce uvalovány nejsou. Lidská práva se stávají politickým nástrojem v určitém svém výseku,“ uvedla.
Celý dialog o lidských právech se podle Švihlíkové posunuje směrem k uměle vytvořeným právům pro menšiny, které chtějí být privilegované tak, aby oprávněné požadavky z agendy zmizely.
Fotogalerie: - Kováci jdou do boje
Sociální práva jsou masivně upozaděná. „Je patrné, že u některých práv politických a občanských to funguje tak, že je nutná snaha, aby stát něco nedělal. Aby se z něčeho stáhl, aby se něčeho zřekl, třeba aby nezasahoval do svobody projevu atd. Sociální práva ale naopak vyžadují aktivní politiku. Vyžadují stát, který minimálně vytváří nějaké podmínky. Staví se za tato práva, že je legislativně podporuje a je schopen přispět aktivní politikou k jejich naplňování,“ popisovala za potlesku. „Pokud jsou práva definována, ale nejsou naplňována, hodně nám to prozrazuje o tom, jakým způsobem funguje politika daného státu a fungují priority státu. Je to politická otázka toho, co se považuje za zásadní téma a co se následně medializuje a má konsekvence do života lidí,“ dodala.
Psali jsme:
Naplňování sociálních práv je podle ní „politický úkol“. Připomněla, že sociální práva souvisejí se snahou o spravedlivější uspořádání společnosti. „Koneckonců Nelson Mandela se k tomu vyjadřoval jasně: tam, kde je chudoba, nemůže být svoboda. Apel je aktuální i v dnešní době,“ zhodnotila. Švihlíková se domnívá, že pokud jsou sociální práva ignorována, je otázkou, nakolik jsou zásadní pro lidi a do jaké míry je zájem, aby se o nich vůbec nehovořilo a aby nebyla vůbec tématem.
Švihlíková: Vraťte sociální práva mezi to základní!
Ekonomka vnímá zásadní politický zápas, který povedeme stále. Vidíme to např. u důchodové reformy. A co je důležité? „Vrátit sociální práva znovu mezi to základní, co patří ke stabilizaci společnosti. Naopak se podívat na to, jak systematicky agenda vytváří určitá privilegia, která jednotu společnosti rozrušují a rozrušují ji záměrně,“ uvedla.
Na závěr shrnula: „Povedeme několik zápasů. První z nich je vrátit lidským právům jejich pravý smysl a obrátit je k tomu, co by měla být, tedy nástrojem nás, utlačovaných a vykořisťovaných, proti vládnoucím elitám, které nám chtějí vnutit něco, co si nepřejeme, a které ještě ohrožují naše sociální práva. První otázka je vrátit slovům o lidských právech smysl, který měla, než byla téměř plně zprofanována aktivistickými skupinami, které si z toho udělaly živobytí. Druhý úkol je bojovat o naplňování sociálních práv. Troufnu si tvrdit, že vláda České republiky nám k tomu dává dostatečný prostor. Dokonce bych řekla, že nás k tomu přímo mobilizuje, a to nejen co se týká občanských práv,“ uvedla.
Vládnoucí elita si podle Švihlíkové chce zdeformovat obsah i řady jiných slov, například demokracie. Na závěr dala lidem v sále hádanku. „Můžete hádat, který dezolát tohle řekl? ‚Nepatřím k těm, kdo se bojí lidu. Lid a ne boháč je naší oporou pro zachování svobody.‘ …Thomas Jefferson. Děkuji za pozornost.“
Ekonomka Ilona Švihlíková hovoří o lidských právech. Foto: Daniela Černá
Profesor: I právo na revoluci je přirozeným právem…
Ve druhé části konference o lidských právech vystoupil i filozof Martin Muránský ze slovenské akademie věd. „Lidská práva se neodvozují jen z práva vlastnit, ale souvisejí s termínem lidské důstojnosti. Tento svět není místem, které nám dává příliš důvody být šťastný a spokojený, ale místem plným napětí. Místo, kde se člověk narodí, rozhoduje o tom, co ho potká,“ konstatoval profesor. „I právo na revoluci je přirozeným právem člověka podle deklarace nezávislosti, protože pokud se někdo dotkne práva člověka na život, svobodu mínění a důstojnosti, taková vláda nemá právo se udržet u moci. Vzpomeňte si i na legitimizaci svrhnutí každé vlády, která porušuje právo na život, svobodu a důstojnost,“ konstatoval.
„Všichni mají dost, a když je na tom někdo hůř, může si za to sám,“ popsal přístup některých Muránský. Konflikt mezi právem vlastnit a právem na důstojný život tak sledujeme pořád dokola.
Konference Lidská práva zprava i zleva se uskutečnila v pondělí večer v Brně, pořádal ji spolek Svatopluk a slovo tady dostali elitní politologové, filozofové i ekonomové. Poslechnout si jejich názory přišly stovky lidí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
lapra
