Život některých významných lidí bývá poučný. Významné události tvoří významní lidé pouze za účasti úplně obyčejných lidí, kteří ani nevnímají, že jsou tvůrci nebo součástí významných událostí. Celými dějinami se však táhne jako červená nit, že skutečnost významnosti je zneužita ve prospěch jedince, který si přisvojuje právo být jedinečný. Bohužel dnešní svět, který neoplývá skutečnými hrdiny, pak s radostí přijímá i takové hrdiny nebo významné lidi, kteří ve skutečnosti jsou pouze zloději skutečnosti, kterou si přetvoří pro svůj prospěch.

Příběh, který chci popsat, je možná z pohledu historie nevýznamný, neaktuální, ale přesto může ukázat, jak je možné přetvářet malé historické skutečnosti, kterých účastníky bývají obyčejní lidé. Jejich role bývá zpravidla zapomenuta nebo raději zapomenuta, protože přetváření historie a tvorba významného jedince nechce znát skutečnosti tak, jak byly. Významný jedinec chce nám všem vnutit svou variantu svých zásluh a hrdinských činů. Otázka je, jestli si to ti úplně obyčejní lidé, kteří u významných událostí také byli, nechají líbit a budou mlčet. Mlčet je stejně špatné jako souhlasit s podvodem nebo lhát.

Můj příběh začal v současnosti. Gen. Petr Pavel, 1. 11. 1961, je veřejně známou osobou. Ano, dosáhl řady významných osobních úspěchů, které si však především přisvojuje jako úspěchy. Jeho závratná kariéra však nebyla tak čistá a správná. Ano, Češi vnímají osobu generála jako člověka spravedlivého, moudrého a hrdinského. To však má trhlinu v okamžiku, kdy dotyčný generál ve snaze být kariérně úspěšný využívá nekorektních praktik k dosažení svého cíle. Bohužel jsem jedním z těch malých lidí, kteří měli tu „čest“ být s Petrem Pavlem téměř tři semestry ve společné studijní skupině na tehdejší Vojenské akademii Antonína Zápotockého (dnes Univerzita obrany). Mé jméno je Pavel Beneš, tehdy jsem byl v hodnosti nadporučíka ČSLA.

Ke studiu jazyků budoucích zpravodajských důstojníků, kteří byli připravováni pro potřeby ČSLA v oblasti agenturního zpravodajského průzkumu, jsem stejně jako Petr Pavel byl vybrán po velmi náročné prověrce, která znamenala absolutní oddanost věci socialismu, KSČ a budování socialistické společnosti. Ano, prověrka zasahovala skutečně do velmi hlubokého soukromí každého vytypovaného důstojníka ČSLA. Ano, znamená to, že náš kádrový profil musel být čistý a přesvědčení silné. Je zde nutné předeslat, že nová práce nám byla nabídnuta a bylo možné provádět tato rozsáhlá prověřování pouze s výslovným souhlasem nás samotných, orgánů KSČ (základní organizace u útvaru) a vybraných funkcionářů útvaru. Tak jako já jsem musel splňovat veškeré výše uvedené požadavky, pak je musel splňovat i Petr Pavel. Tedy i on byl mladým členem KSČ na pozici perspektivního kádru, kterému byla dána důvěra, že svou zemi nezradí. Práce zpravodajského důstojníka je velmi náročná a zcela závislá na absolutní důvěře v ty, kteří ho pověřují požadovanými úkoly – zpravodajskou činností proti nepřátelskému státu nebo skupině států. V té době to byly především země na západ od ČSSR. Tak jako já i Petr Pavel jsme s nabídnutou prací – kariérou zpravodajského důstojníka strategického agenturního průzkumu souhlasili. Ani já a ani nikdo jiný nikdy nebyl násilím donucen k výkonu této práce.