Uhl ve svém včerejším textu připomíná, že bylo z Krymu násilně vysídleno vedle 180 000 Tatarů také 40 000 osob jiné národnosti a Moskva je rehabilitovala až v roce 1967. Přičemž vracet se zpět do svých domovů se mohli až ve druhé polovině 80. let. „V Chartě 77 jsme se brali za Mustafu Džemileva, statečného člověka, který i za cenu krátkodobého věznění a deportací „zpátky“ do Střední Asie probojovával právo vyhnaných Tatarů na jejich domov – Krym, a stále se tam tvrdohlavě vracel. Od roku 1998 je poslancem ukrajinského parlamentu v Kyjevě,“ píše Uhl, který v předchozím blogu mimo jiné konstatoval, že "Putin má víc pravdy než Kyjev."

Podle Uhla se však Džemilev mýlí, když považuje za menší zlo kyjevskou moc než Putina. „Vychází z názoru, že jediní původní obyvatelé Krymu jsou Tataři, ostatní jsou pozdější přistěhovalci. Je to postoj devatenáctého, nikoliv jednadvacátého století. Nacionalismus je mi protivný i u hrdinných bojovníků proti bezpráví. Džemileva ale podporuje jen část krymských Tatarů,“ soudí Uhl a dodává, že pro něj osobně jsou přijatelnější ruské poměry než ty vládnoucí v současné době na Ukrajině. „Moje kritika na adresu Ruska by vydala na dlouhý seznam, přesto je méně rozhodná ve srovnání s mým zásadním odmítáním poměrů na Ukrajině, která prochází asi nejhorším obdobím za posledních 20 let,“ konstatuje Uhl.

celý blog Petra Uhla najdete ZDE