Uhl ve svém včerejším textu připomíná, že bylo z Krymu násilně vysídleno vedle 180 000 Tatarů také 40 000 osob jiné národnosti a Moskva je rehabilitovala až v roce 1967. Přičemž vracet se zpět do svých domovů se mohli až ve druhé polovině 80. let. „V Chartě 77 jsme se brali za Mustafu Džemileva, statečného člověka, který i za cenu krátkodobého věznění a deportací „zpátky“ do Střední Asie probojovával právo vyhnaných Tatarů na jejich domov – Krym, a stále se tam tvrdohlavě vracel. Od roku 1998 je poslancem ukrajinského parlamentu v Kyjevě,“ píše Uhl, který v předchozím blogu mimo jiné konstatoval, že "Putin má víc pravdy než Kyjev."
Podle Uhla se však Džemilev mýlí, když považuje za menší zlo kyjevskou moc než Putina. „Vychází z názoru, že jediní původní obyvatelé Krymu jsou Tataři, ostatní jsou pozdější přistěhovalci. Je to postoj devatenáctého, nikoliv jednadvacátého století. Nacionalismus je mi protivný i u hrdinných bojovníků proti bezpráví. Džemileva ale podporuje jen část krymských Tatarů,“ soudí Uhl a dodává, že pro něj osobně jsou přijatelnější ruské poměry než ty vládnoucí v současné době na Ukrajině. „Moje kritika na adresu Ruska by vydala na dlouhý seznam, přesto je méně rozhodná ve srovnání s mým zásadním odmítáním poměrů na Ukrajině, která prochází asi nejhorším obdobím za posledních 20 let,“ konstatuje Uhl.
celý blog Petra Uhla najdete ZDE
Nejvíce Porošenkovi, Jaceňukovi a spol. vyčítá, že nechali bombardovat obyvatelstvo území, na něž si jejich vláda činí územní nárok. Vyhnání krymských Tatarů vnímá Uhl v kontextu s odsunem Němců z poválečného Československa, které dle svých slov dlouho považoval za sporný. Později však svůj názor změnil a dnes hodnotí odsun Němců jako nespravedlivý. „Stejně tak odmítám zločiny vůči Palestincům od roku 1949 a etnické čistky v Jugoslávii v 90. letech. Solidaritě s arabským lidem Palestiny jsem se věnoval už v 60. letech a překonával jsem potíž, která vznikla z toho, že Palestince podporovali, aspoň slovně, i Sověti a čs. vláda. Dnes je ale ČR státem, který chce být demokratickým. Je to přitom zcela jednoznačně stát, který v EU nejvíce podporuje stát Izrael, tedy podle mého tamní apartheid a rasismus. Dost se za to stydím,“ přiznává Uhl.
předchozí blog Petra Uhla je vám k dispozici ZDE
Uhl se ve svém včerejším blogu rovněž zmiňuje o tzv. „samozachvatech“, což znamená navrácení majetku, o který přišli krymští Tataři v důsledku deportace. Odmítá tvrzení své přítelkyně, podle které se samozachvaty netýkaly pozemků ani objektů. „Není to pravda. Navíc to je stejná argumentace jako v ČR okolo restitucí a vydávání například církevního majetku. Jako poslanec Federálního shromáždění jsem se v létě 1990 děsil výčtového zákona, jímž se církevním řádům a Arcibiskupství olomouckému „vracel“ majetek, o němž byl zákonodárce přesvědčen, že patřil církvi a byl jí neprávem odňat. Tak byl vydán řádu voršilek i dům, který byl součástí Nové scény Národního divadla a divadelního zázemí. I já vím, že lidé, kteří v nějakých domech desítky let žijí, nemohou za to, že jim je úřady přidělily nebo prodaly, a nelze je vyhánět ani po nich nic chtít. Jen zákonodárce to někdy nevěděl, tady i na ukrajinském Krymu,“ kritizuje Uhl.
Zákon řešící „samozachvaty“ byl dle Uhlova zjištění schválen až vloni na podzim, což je dle jeho názoru jasný důkaz toho, že ukrajinská moc mnoho problémů na Krymu prostě neřešila. „Je pravda, že ruské státní orgány se teď musejí na Krymu hodně snažit. Zákon proto dal lidem, kteří se svévolně zmocnili obecního nebo státního majetku, roční lhůtu, do 1. ledna 2016, aby si vlastnické vztahy upravili. Ohledně výjimek a třeba minimální pětileté době pobytu na Krymu jsou velké diskuse o tom, co je spravedlivé. Diskutuje se i po internetu,“ uzavírá Uhl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: pro
