Změna sídla, přehazování vlastníka webu Manipulatori.cz na jeden či druhý spolek, snaha o likvidaci jednoho, dodávání úředně nepřeložených materiálů v cizím jazyce a neustálé prodlužování soudního řízení – tyto zdržovací manévry byly prý použity advokátní kanceláří Artura Ostrého, který vystupuje na akcích Milionu chvilek a zastupuje klienty, jako je Jan Cemper, šéf spolků Manipulátoři a Faktické info, které se střídají v tom, který zrovna vydává web Manipulatori.cz. Ten se specializuje na ověřování faktů a dezinformací.

Spoluvydává ho elektromechanik Jan Cemper, který se neúspěšně snažil nechat vymazat své jméno ze zpráv o extremismu, které vydává každoročně Ministerstvo vnitra. Vzdělání v oboru médií, žurnalistice či práce s informacemi nemá. V minulosti byl levicovým extremistou, který se aktivně podílel na Occupy Prague, a dalších akcích. Postupně své jednání odvolal a tvrdil, že se změnil a už není tak radikální.

 

Přesto ale tento dřívější odpůrce NATO a jeho misí psal články, které zpochybňovaly poznatky a zážitky, které influencer Matouš Bulíř načerpal na Ukrajině, kam odjel krátce po začátku konfliktu v roce 2022 pomáhat proti ruské agresi. Postupně přišel na to, že ne vše, co se děje na Ukrajině, je v českých médiích a českými humanitárními organizacemi a tehdy provládními aktivisty líčeno tak, jak on kolem sebe vidí. O své zážitky se podělil s lidmi na sociálních sítích a na svém webu. 

 

Samozvaný ověřovatel dezinformací nekontaktuje ani původní zdroje

 

Odhalovatel dezinformací Jan Cemper se do něj pustil a jeho články sdílel například europoslanec Tomáš Zdechovský. Bulíř byl později brutálně zmlácen Čechy na Ukrajině. 

Jana Cempera tedy Matouš Bulíř žaloval právě pro to, že se domnívá, že jeho články podnítily toto, snížily důvěryhodnost jeho zpráv z Ukrajiny a byl smazán rozhovor s ním na serveru iDnes.cz, kde líčil své zážitky z Ukrajiny. 

 

Anketa

Máte důvěru v novou vládu Andreje Babiše?

Mám

95%

Nemám

3%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 3176 lidí

„Byl jsem na Ukrajině dvakrát dva turnusy, pokaždé ze svého přesvědčení, a jen jsem referoval o tom, co jsem viděl. To, že se lidem nelíbí, co jsem tam viděl, za to já nemůžu. Bohužel se to nelíbí ani jedné straně – ani té, co fandí Rusku, ani té, co fandí Ukrajině. Ukrajina se nedá popsat, ta se musí zažít. Já to říkám každému. Ten rozdíl mezi tím, jak média informují u nás o tom, jak to na Ukrajině reálně vypadá, to je diametrálně něco jiného. Tady jsou lidi, kteří Ukrajinu znají maximálně z fotek a rozporují to, co já tam zažil.“

 

„Ten spouštěcí moment, kdy jsem se ale rozhodl, že musím podat žalobu a proti tomuto dehonestování své osoby něco dělat, byl, když jsem zjistil, že server iDnes stáhl rozhovor, který se mnou dělal o mých zkušenostech na Ukrajině, o tom, co jsem tam viděl a zažil. Na základě článků v Manipulátorech, o kterých se nějak dozvěděli, a které mne líčily jako dezinformátora, pak tento rozhovor server iDnes stáhl ze svých stránek. Začal jsem být nedůvěryhodným pro mainstreamová média i pro další lidi,“ vysvětluje Matouš Bulíř pro ParlamentníListy.cz.

 

Jednou soud přerušilo nahlášení bomby

 

Jan Cemper se k soudu dostavil pouze dvakrát ze čtyř líčení, z čehož jednou bylo zrušeno z důvodu nahlášení bomby v budově, kde se ale v tu dobu konala další soudní přelíčení a nelze potvrdit ani vyloučit, že to mělo souvislost právě s tímto případem.

Když měl vysvětlit, jakým způsobem ověřuje informace, řekl, že články konzultuje s Českými elfy či Romanem Mácou, někdy až po vydání článku. Nejde o novinářské organizace ani profesionální pracovníky s daty.  Dále se zaštiťoval zprávou organizace, která pro OSN zpracovává data o migraci.

„Ano, bylo to ověřené na základě informace Českých elfů, která je naším zdrojem, já jsem si to i ověřoval od Bohumila Kartouse, co byl mluvčí Českých elfů,“ konstatoval Jan Cemper a zároveň přiznal, že ještě data ověřoval u oficiální organizace. „Byla tam ještě nějaká relevantní organizace, která se věnuje také mediální gramotnosti a monitoringu sítí a tam jsem skutečně odkazoval na článek Českých elfů, který jsem porovnával zároveň s ní,“ vysvětlil. 

Další zdroje – původní, které jsou vždy základním stavebním kamenem článku, natož ověření, dle svých slov – nepoužil.

 

Soudkyně žalobu zamítla a Matouš Bulíř musí uhradit Janu Cemperovi a advokátní kanceláři Artura Ostrého náklady řízení. 

„Mně se vůbec nelíbilo zdůvodnění soudkyně k tomu, jak rozhodla,“ ohradil se k tomu Radek Suchý, právní zástupce Matouše Bulíře. „Ona v podstatě potvrdila teze žalovaného, že můj klient se dopustil lživých výroků ve veřejném prostoru a v podstatě Cemper a jeho spolek, ať už to bylo Faktické info či v tomto případě ManipulátořiCz, kteří byli žalovaní, měli pouze neškodně referovat a ještě upozorňovat pana Bulíře na to, že říká nepravdy a dávat mu šanci, aby se opravil a podobně. To je ale jen jedna část toho zdůvodnění,“ říká právník pro ParlamentníListy.cz.

 

„Žaloba byla z části zamítnuta také z důvodu nedostatku pasivní legitimace, s čímž nesouhlasíme, protože jsme přesvědčení, že ty články, které jsme zažalovali nebo jichž se měla týkat ta žaloba, představovaly zásah do osobnostních práv. A to proto, že ostatní články na ně odkazují a jsou jejich součástí,“ komentuje. 

Jako problém vidí, že ale v době, kdy byly články psány se přehazovala doména mezi spolky Faktické info a Manipulátory, kde v obou figuruje Jan Cemper jako statutární orgán. 

„Takže se nedalo určit, kdo je za ně zodpovědný, jestli to bylo Faktické info nebo Manipulátoři, protože jak už jsme o tom hovořili, pan Cemper ještě před podálním žaloby činil kroky, aby svým způsobem zmátl žalobce. A to po naší předžalobní výzvě. A to tak, aby nás zmátl, koho vůbec žalovat – především převádění domény na Faktické info, předstínaná likvidace spolku a podobně,“ říká právník.

 

Právník Bulíře má obavy o nestrannost soudkyně

 

„My jsme tehdy žádali soud o pomoc se zajištěním důkazu, abychom věděli, od kdy do kdy, kdo vlastnil doménu, a už tehdy nám soud nevyšel vstříc a velmi ztížil naši pozici. Ani v ostatních argumentech, které předložila paní soudkyně, se s nimi zásadně nemohu ztotožnit. Domnívám se, že ta argumentace byla lichá a účelová. Zdráhám se říci, že by po celou dobu řízení se přikláněla paní soudkyně k žalované straně, nicméně určité náznaky tam byly, ať už se to týká možnosti kladení otázek svědkovi, ať už se to týká, dle mého názoru, tolerování nesplnění některých povinností ze strany žalovaného k nedodržení lhůty, na které jsme při řízení poukazovali a podobně,“ vysvětluje.

 

„Nechci říci, že se paní soudkyně à priori přikláněla k jedné nebo k druhé straně, nicméně pokud mohu na první dobrou hodnotit její závěry a rozhodnutí, opět se domnívám, že tam sehrály do určité míry roli i sympatie k tomu či onomu světonázoru, k tomu či onomu subjektu, který ty názory nějakým způsobem prezentuje. My se určitě každopádně odvoláme,“ ujišťuje.

 

Soudkyně se také nakonec přiklonila k tomu, že Matouš Bulíř je veřejně známou osobností, jednak kvůli dosahu svého facebookového účtu a počtu jeho sledujících a také své dřívější krátké angažovanosti v politice, kdy neúspěšně kandidoval do europarlamentu a byl činný v hnutí První republika, které bylo označené za nacionalistické.

Z toho důvodu brala soudkyně Matouše Bulíře jako osobu politicky činnou a dnes převážně veřejně známou, a tedy jedna část odůvodnění rozhodnutí byla o tom, že „musí tedy něco vydržet jako osoba veřejně a politicky činná“, ve smyslu více než běžný občan.

 

„Dále nebylo prokázáno, že by nezákonné zásahy ze strany Manipulátorů jakýmkoliv způsobem zasáhly do osobního, pracovního nebo pouze každodenního politického života pana Bulíře. Že jsme toto dostatečně neprokázali. Já si myslím, že jsme použili velmi vypovídající důkazy a že k tomu zásahu jednoznačně došlo,“ ujišťuje právník.

Podle právníka Radka Suchého i Matouše Bulíře se soudkyně přiklonila k tomu, že články Matouše Bulíře byly účelové a v podstatě vůbec neprojevily, že by se jednalo o jeho vlastní názor, o jeho vlastní zkušenosti a žaloba byla podaná spíše z důvodů, že Bulíř vyhlásil boj spolku Manipulátoři a ne z důvodů, že by cítil jakokoliv újmu s následkem.

 

Řekl, co zažil na Ukrajině, a následovala nálepka „dezinformátor“

 

„Já jsem ale ve svých článcích a příspěvcích celou dobu vycházel z toho, co jsem zažil a s kým jsem si povídal při svých cestách na Ukrajinu,“ říká Matouš Bulíř pro ParlamentníListy.cz. „Hovořil jsem tam s lidmi a mé zážitky jsou založeny na tom. Vždycky jsem upozorňoval na to, že to, co říkám, je to, co jsem sám zažil a že to nemusí být nějaká obecná pravda. Můžu vám všem říct jenom to, co já jsem zažil při své  cestě. A to, že si někteří myslí, že když mluvím o své cestě, mluvím o celé Ukrajině, není můj problém. Vycházel jsem z toho, na co si mi lidé tam stěžovali. Mluvil jsem s lidmi, kteří tam dělali dobrovolníky a ti mluvili s dalšími Ukrajinci, kteří zase jim předávali své zkušenosti,“ líčí Bulíř pro ParlamentníListy.cz. 

 

„A pokud někde jsem, třeba když jsem v Charkově a ti lidé tam nemají co jíst, jsou tam schovaní ve sklepech, a nikdo je nikam nepřesouvá... V té době byla fronta od Charkova kousek a každý den tam člověk slyšel bombardování a nic se nedělo, nikdo jim nepomáhal. Takže z toho já jsem vycházel. A to, že nějaká organizace řekne, že ty lidi přestouvá, tak v pořádku, já to nerozporuji. Neříkám, že ta organizace lže, ale můj zážitek z té oblasti je prostě jiný. A já jen kvůli tomu nezačnu lhát o tom, co jsem zažil, protože nějaká organizace tvrdí, že něco bylo jinak. Já jsem prostě něco zažil, to je můj výsek té události, to je ta miliontina procenta toho, co se na té Ukrajině děje a moje osobní zkušenost. Jsou tam miliony lidí a ti mají každý své zkušenosti. Když je od nich posbíráte, teprve z toho by někdo měl vytvořit tu skutečnou pravdu, tu realitu, co se tam doopravdy děje. A ne, nemá to být o tom, jestli někdo mluví víc pravdu anebo jestli nějaká neziskovka mluví pravdu za všechny,“ uzavírá Matouš Bulíř.

Soudkyně k tomu v rozsudku poznamenala, že v posuzovaném článku Matouš Bulíř informaci o tom, že jde o jeho vlastní zkušenost a komentář neuvedl na začátku článku, ale až ke konci a nebylo tak čtenáři jasné, zdali se jedná o konstatování objektivního faktu, nebo o subjektivní názor.