„Ministr opustil kancelář,“ ohlásí osobní tajemník ministra Jima Hackera jménem Bernard Wooley do telefonu a začne počítat. Nedostane se ani k desítce a do dveří s vyděšeným výrazem vbíhá sir Humprey Appleby, stálý tajemník ministerstva administrativních záležitostí. Jedna z nejslavnějších scén sitcomu Jistě, pane ministře je také jediná, kde jinak britsky důstojný kariérní úředník přidá do kroku. Představa, že se ministr sám nekontrolovaně toulá po budově úřadu je pro něj naprosto šokujícím narušením rovnováhy mezi politickou reprezentací a úřednickým aparátem.

Seriál BBC z osmdesátých let je dodnes považován za nejdokonalejší satiru na vztah politiků a úředníků. V britském systému, usazeném několik staletí, je vliv kariérních byrokratů na nezkušené ministry ještě větší než jinde, i díky tomu, že premiéři mohou své spolustraníky umísťovat na ministerstva zcela volně a někdy tak přicházejí do resortu, o kterém skutečně netuší vůbec nic.

Seriálový sir Humprey, který o sobě před ministrem mluví jako o „prosté nádobě, do níž politici vylévají moudré plody svého ducha“, je po třiceti letech kariérního postupu ve skutečnosti dokonalý znalec a naprostý pán úřadu.