„Samozřejmě každá organizace včetně České pošty, která zajišťuje službu občanům, by neměla být ztrátová. Například v Německu je pošta vysoce zisková. Když jdete do poboček, vše je moderní a funguje,“ uvedl bývalý místopředseda Evropského parlamentu, někdejší redaktor Hlasu Ameriky Libor Rouček, k rušení stovek poboček České pošty a propouštění 1 600 zaměstnanců. Podnik vše vysvětluje nutností rychle osekat výdaje, aby přežil. „U nás existuje obecný problém, že neustále vymýšlíme vlastní řešení. Místo toho, abychom se podívali do ostatních zemí na modely, které fungují, a převedli je k nám. Česká pošta je dlouhodobý problém, ale to, co dělá současná vláda, je naprostá katastrofa, jen tupé účetnictví, které stejně nevyjde. A netýká se to jen pošty. Vláda si myslí, že když zruší pobočky a propustí zaměstnance, chod se zlepší a hospodaření bude vyrovnané,“ dodává Rouček s tím, že tohle samozřejmě neplatí. „Vidíme na desítkách případů, jak takový přístup neplatí. Jsou reportáže, že v jednom městě opraví poštu, mají bezbariérový přístup a nechají starší poštu, kde je špatný přístup pro starší lidi, natož pro vozíčkáře. Mně to vůbec nedává smysl,“ rozjel se Rouček. „Je to dlouhodobý problém, který se táhne. Každá vláda si tam natahá své lidi,“ mávl rukou.
Chaos. Nemají to promyšlené
„Dělají to chaoticky, jeden den něco řeknou, pak po kritice změní. Nemají to promyšlené. Bohužel problém ztrátovosti pošty tohle nevyřeší. Stát by si měl také uvědomit, že jsou i určité služby, které fungují na nekomerčním principu,“ zdůrazňuje Rouček. Je jasné, že když je někomu dvacet nebo třicet a je zběhlý v nových technologiích, poštu nepotřebuje. Ale asi dvacet procent populace, lidi ve starším věku, jsou na služby pošty odkázáni. „A teď je důležité vše prodiskutovat, vytvořit model, který bude fungovat, ale vláda pod tlakem, kdy každý den narůstá deficit státního rozpočtu, zbrkle a nekoncepčně přichází s různými nápady,“ dodal.
Starostové si stěžují, že s nimi nikdo změny nekomunikuje. „Nejsou to jen starostové opozičních stran, ale napříč politickým spektrem. Paradoxní je, že ministr vnitra (Vít Rakušan, pozn.red.) je z uskupení Starostové, kteří říkali, jak mají blízko k lidem, jak problematiku znají, a na tomto příkladu je vidět, jak jsou mimo,“ nebere si doktor servítky.
Fotogalerie: - Plán výstavby silnic a dálnic
Fotogalerie: - Léky na podzim budou
I prodloužení cesty je pro důchodce neúnosné
Pro klienty se tak prodlouží cesta na poštu na tři kilometry. „I toto prodloužení je pro důchodce neúnosné. A nejen pro důchodce, i pro lidi v produktivním věku je to ztráta času. Místo toho, aby si užívali volno nebo byli v práci, budou trávit čas cestou na poštu a stát frontu,“ uvedl Rouček.
Otázkou je, čí je tohle vlastně největší průšvih? Pouze neschopnost managementu? Jde přece o státní podnik. „Je to samozřejmě věc Ministerstva vnitra a selhání současného managementu, vedení České pošty. Je to vlastně jen pověřený ředitel. Ani po roce a půl nemají kvalitního ředitele a výsledkem je chaos,“ říká Rouček.
Proč máme druhou největší inflaci z EU v ČR?
Fialova vláda hledá cesty, většinou bohužel jen na úkor těch sociálně nejslabších a nezranitelnějších, jak díry ve státním rozpočtu zalátat. Ke zlepšení ovšem nebude moci podle Roučka dojít bez reformy daňového systému, bez vyššího zdanění nejbohatších, bez zavedení daňové progrese běžné ve všech západních zemích. Jenže nedopadla by situace tak, že bohaté firmy změní místo podnikání, a stejně budou danit jinde? „Nevíme, co bude. Současné vládní strany slibovaly, že bude vyrovnaný státní rozpočet, a byli to převážně poslanci ODS a TOP 09, kteří tlačili na to, aby se podnikatelům přidalo. Pak vznikla stomiliardová díra, na které se podílelo nejen ANO, ale i ODS a SPD, a na to se nabaluje deficit způsobený inflací,“ popisuje Rouček.
Podle něj je potřeba si položit otázku, proč máme druhou největší inflaci z EU v ČR. „Je to proto, že vláda dlouho otálela se zastropováním ceny elektřiny. Bude tady s námi další rok nebo dva. Pohádky, že příští rok klesne na dvě tři procenta, tomu snad nemohou věřit ani vládní ekonomové, kteří to tvrdí. K tomu, aby se mohl deficit snížit, nejsou potřeba tupé škrty, ale přepracovat celý daňový systém. V něm by měly být zahrnuty prvky, které jsou zahrnuty v každé normální západní kapitalistické společnosti. Vyšší zdanění pro nejbohatší a progresivní daň pro ty nejbohatší. Nad milion dát třeba pětačtyřicet procent. To by mělo přínos do státního rozpočtu,“ vysvětluje Rouček. Při daňové reformě je pak potřeba se podívat na to, aby byl systém chytrý. „Kritizovaly se investiční pobídky. Před dvaceti lety splnily svůj cíl, ale my se potřebujeme dostat do vyšší ligy a na to nepotřebujeme montovny a haly, ale potřebujeme dát více peněz do vědy a výzkumu. A o tom vláda zase nemluví. Vůbec nemluví o tom, jak zajistit ekonomický růst. Jenom má dáti, dal. Nikdo nemluví o tom, že jsme jediná země EU, jejíž úroveň ekonomiky nedosáhla na předcovidovou úroveň. Každá statistika ukazuje na pokles. Sanace toho katastrofálně narůstajícího deficitu by měla být udělána s ohledem na růst ekonomiky, chytrý růst, abychom se dostali do vyšší ligy, abychom tady jen nemontovali nebo neskladovali pro nadnárodní koncerny,“ uzavírá Rouček dnešní komentář.
Libor Rouček jako celoživotní sociální demokrat poslal do Lidového domu k výročí 145 let od založení strany svým stranickým kolegům desatero. Poskytl je i ParlamentnímListům.cz.
SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÉ DESATERO
(Připravil: Dr. Libor Rouček)
Česká strana sociálně demokratická je nejstarší politickou stranou u nás a jednou z nejstarších v celé Evropě. Její historie obepíná již téměř jedno a půl století. Za tuto dlouhou dobu přežila nejen všechny ostatní politické strany, ale i všechny režimy, které se snažily o její zničení. Bojovala za základní politická, občanská a sociální práva za Rakouska-Uherska, stála u zrodu Československé republiky v roce 1918, její členové umírali v nacistických i komunistických vězeních, podílela se zásadní měrou na obnově demokracie a sociálně orientované tržní ekonomiky po roce 1989 i na vstupu naší země do Severoatlantické aliance a Evropské unie.
Za tuto dlouhou dobu své existence nasbírali čeští sociální demokraté řadu důležitých poznatků, zkušenosti i poučení, které se dají shrnout do 10 bodů:
1. ČSSD se nikdy nesmí vzdát základních hodnot a ideálů, na kterých vznikla. Hodnoty, jako jsou lidská důstojnost, svoboda, rovnost, spravedlnost a solidarita, jsou hodnoty univerzální a nadčasové. Jak potvrdil historický vývoj, jsou natolik silné, že přežijí i ten nejbrutálnější útlak. Tyto hodnoty tvoří nejcennější dědictví, které nám naši dědové a pradědové zanechali.
2. ČSSD, jak již její název napovídá, je stranou demokratickou. Přívlastek demokratická znamená, že plně respektuje a prosazuje koncept základních lidských a občanských práv a svobod, principy svobodných pluralitních voleb, právního státu, dělby a kontroly moci. Přívlastek demokratická též nejzřetelněji odděluje sociální demokraty od komunistů. Jak ukázala historie 20. století, komunisté, dostanou-li se k moci, základní demokratické hodnoty a principy neuznávají. Z tohoto důvodu vždy musí existovat mezi sociální demokracií a komunisty tlustá dělicí čára. Podobně tlustá dělicí čára musí vždy existovat i mezi sociální demokracií a krajní pravicí.
3. Odděluje-li přívlastek demokratická sociální demokraty od krajní levice i krajní pravice, přívlastek sociální je pak odlišuje od liberálů a konzervativců. Sociální je projevem lidské vzájemnosti a humanity. Sociální znamená sociální ochranu slabých na principech společenské solidarity, vytváření důstojných životních podmínek a rovnosti příležitostí pro všechny. Sociální přispívá k utváření svobodné, ohleduplné a soudržné společnosti svobodných, rovnoprávných a ohleduplných lidí. Liberální a konzervativní strany typu ODS či TOP 09 tento přívlastek ani tuto společnost neuznávají.
4. Sociální demokracie byla od svých počátků vždy hnutím i stranou lidí práce. Svoji orientací i politikou vždy hájila zájmy dělníků, techniků, studentů, učitelů, zdravotníků, státních zaměstnanců, zemědělců, malých a středních podnikatelů a mnoha dalších profesních skupin lidí, kteří žijí ze své mzdy nebo starobního důchodu. Na této orientaci se nic nemění ani v „postindustriálním“ 21. století, kdy naprostá většina národního bohatství již není tvořena v průmyslu, ale ve službách a kdy vznikají neustále nová a nová povolání a nedělnické profese. Bohatství společnosti pochází z práce. ČSSD vždy bude a musí zůstat stranou lidí práce.
5. Sociální demokraté usilují o vytvoření silné, otevřené a samosprávné společnosti svobodných, emancipovaných a odpovědných občanů. Bez zdravé a aktivní občanské společnosti nemůže existovat zdravá a aktivní demokracie. Z tohoto důvodu sociální demokracie vždy věnovala značné úsilí výchově a vzdělávání občanů k pochopení svých základních práv a povinností, odpovědnosti za sebe i vůči druhým a účasti na správě věcí veřejných. Podobně náročný úkol na nás čeká i nyní. Rozvoj české občanské společnosti je v současné dobé svírán dvěma negativními vlivy: pozůstatky autoritářského a kolektivistického způsobu myšlení a jednání z doby totality na straně jedné, a masovým společensky pasivním individualismem postindustriální éry na straně druhé. Čím rychleji se nám podaří toto sevření uvolnit, o to kvalitnější bude naše demokracie.
Občanská společnost by měla mít ke své činnosti tolik prostoru, kolik je jen možné, a stát na sebe přejímat jen ty úlohy, kolik je jen nutné. Sociální demokraté podporují silné partnerství a spolupráci mezi společností a státem. V jejich pojetí stát není pouhou donucovací institucí, ale aktivním prostředníkem a partnerem občanské společnosti při uskutečňování společných cílů. Tam, kde však sítě, nástroje a prostředky občanské společnosti nestačí či neexistují, stát musí plně přebírat svoji zodpovědnost. Sociální demokracie by neměla nikdy připustit vznik situací, aby jednotlivci i celé společenské skupiny byli bezbranně ponecháni napospas nepřízni osudu včetně negativních vlivů a následků globální tržní ekonomiky.
6. Sociální demokraté se v průběhu 20. století zasloužili významnou měrou o vybudování sociálně a ekologicky orientované tržní ekonomiky. Trh zůstane i ve zbytku 21. století hlavním axiomem evropského a světového hospodářství. Svobodné podnikání, otevřená soutěž a volný obchod doma i navenek tvoří základní předpoklady tvorby národního i celosvětového bohatství. Sociální demokraté se řídí zásadou, podle které by měl trh dostat tolik volnosti, kolik je jen možné. Odmítají však utopickou a nebezpečnou teorii o všemohoucnosti „neviditelné ruky“ trhu. Nespoutané a neregulované trhy vedou ke vzniku ekonomické kriminality, vykořisťování lidí, potlačování hospodářské soutěže, poškozování životního prostředí, případně i k destabilizaci celé společnosti. Trhu se proto musí stanovit rámec a tam, kde síly trhu působí proti člověku a proti životnímu prostředí, je třeba korigujících a usměrňujících zásahů.
Bohatství společnosti však není tvořeno jen trhem, ale též inteligentní a aktivní státní hospodářskou politikou. Úspěšná hospodářská politika evropské sociální demokracie vždy představovala vhodnou kombinaci vzdělávací, průmyslové, infrastrukturální a fiskální politiky. Vysoce vzdělaná a kultivovaná pracovní síla, celoživotní vzdělávání, podpora nejvyspělejších technologií, odvětvová, regionální a proexportní politika, podpora malých a středních podniků, výstavba vysoce kvalitní sociální, dopravní, energetické a digitální infrastruktury, proinvestiční a prorůstová daňová politika, dlouhodobě vyrovnaná soustava veřejných rozpočtů – to jsou pojmy a zásady, o něž se ve své hospodářské politice opírají dnešní sociální demokraté.
Důležitou a neodmyslitelnou součástí sociálně demokratické hospodářské politiky je i aktivní ochrana klimatu, životního prostředí a udržitelného rozvoje. Zatímco konzervativní a liberální strany upřednostňují často finanční zisky kapitálu před ochranou klimatu a životního prostředí, a ekologické strany stavějí mnohdy klima před sociální potřeby společnosti, je to sociální demokracie, která je na základě svých dlouholetých zkušeností nejlépe připravena sladit potřeby udržitelného ekologického rozvoje se zájmy lidí práce i kapitálu. Ne náhodou se proto například skandinávské země, kde vládne či po dlouhá desetiletí vládla sociální demokracie, drží dlouhodobě na prvních místech ve světových řebříčcích konkurenceschopnosti hospodářství, životní úrovně a kvality života, i ochrany přírody, klimatu a udržitelného rozvoje.
7. Sociální demokraté, na rozdíl od liberálů a konzervativců, usilují o spravedlivé a rovnoměrné rozdělování vytvořeného bohatství. Hlavním prostředkem k tomuto rozdělování je sociální stát. Jeho základními nosnými pilíři jsou státně garantované sociální zajištění, právní nárok na sociální dávky a právně zajištěné postavení zaměstnanců. Sociální stát je největším výdobytkem dělnického hnutí a nejdůležitější vymožeností druhé poloviny 20. století. Sociální demokraté nesmějí nikdy připustit jeho zrušení či oslabení. Zajišťování rovného přístupu ke zdraví, vzdělání, bydlení, veřejným sociálním službám i osobnímu rozvoji a společenskému uplatnění bude vždy tvořit jednu ze základních priorit jejich činnosti.
8. Současná vědecká, technologická a informační revoluce společně s rychle postupující celkovou globalizací naší planety přináší značné příležitosti pro naši i celosvětovou společnost. Digitalizace, navzájem propojené komunikační a informační technologie, rozvoj genetiky a biotechnologie, neustálé snižování časových i prostorových bariér, vytváření společných globálních trhů i civilizace – to vše přináší dosud nevídané možnosti k rozvoji lidské kreativity, seberealizace a svobody, k odstraňování bídy a zaostalosti, ke zlepšování kvality i prodlužování délky lidského života.
Globalizace a informační revoluce však nepřinášejí jen mnohé příležitosti, ale také vážná nebezpečí a hrozby. Živelná, neregulovaná globalizace v pojetí neoliberální a neokonzervativní pravice znamená totiž také nebývalou kumulaci finanční, informační a hospodářské moci, ničení celosvětové přírody a změny klimatu, snižování a potlačování základních sociálních a hospodářských práv, nové vykořisťování celých národů a společenství, vytváření nových forem závislosti, nerovnosti, migrace a nestability a mnohé další negativní jevy. Tak jako na počátku průmyslové éry i dnes se musejí sociální demokraté proti těmto jevům postavit. Podařilo-li se našim dědům a pradědům zkultivovat a zlidštit průmyslovou revoluci, není důvodu se domnívat, že se nám nepodaří usměrnit a zcivilizovat globalizaci. Procesy globalizace vyžadují regulaci a kontrolu na nadnárodní a nadstátní úrovni, celoevropskou a celosvětovou spolupráci i reformu hlavních mezinárodních organizací včetně OSN.
9. Sociální demokracie byla od samých počátků své existence vždy hnutím i stranou internacionalistickou. Uvědomovala si, že problémy a negativní dopady průmyslové civilizace nelze řešit jen na domácí národní půdě, ale ve spolupráci s podobně smýšlejícími hnutími a organizacemi na nadnárodní, mezinárodní úrovni. Základním rámcem pro spolupráci v Evropě v globálním 21. století je Evropská unie. Bez ní nejen Češi či Slováci, ale i Němci, Francouzi a ostatní evropské národy nejsou schopny zajistit v Evropě mír, svobodu a prosperitu, obstát v politické a ekonomické soutěži s mimoevropskými mocnostmi. Posilování evropské integrace i naše aktivní účast v ní je proto v našem historickém národním zájmu. Podobně je v našem národním zájmu i členství a aktivní účast v Severoatlantické alianci. Byla to koneckonců ČSSD, za jejíž vlády jsme se stali členy obou uskupení.
Principy mezinárodní solidarity a spolupráce, o které se sociálně demokratické hnutí opírá, neznamenají, že sociální demokraté nejsou schopni hájit své národní a státní zájmy. Naopak, obrana našich národních tradic, vlastenectví a národní hrdost jsou hodnoty, které jsou ČSSD vlastní a které přežijí i „globální“ 21. století. Patriotismus a láska ke svému národu i své zemi však nemá nic společného s nacionalismem, vyvyšováním se či pohrdáním jinými národy a národnostmi. Sociální demokracie musí vždy jasně a rázně vystupovat proti všem formám nacionalismu, rasismu a xenofobie.
10. Moderní, přitažlivý a otevřený sociálně demokratický program není možné naplňovat bez moderní, přitažlivé a otevřené strany. Jedním z hlavních důvodů pádu ČSSD z politického Olympu pod samou hranici volitelnosti byla právě neschopnost přizpůsobit fungování strany podmínkám měnící se společnosti 21. století. Namísto otevření se veřejnosti se strana zapouzdřila, namísto plné demokratizace vnitrostranických procesů a rozhodování se strana stávala stále více nedemokratickou. Výsledkem bylo kmotrovství, vnitrostranické volební podvody a machinace, klientelismus, korupce, touha udržet se u moci za každou cenu bez ohledu na základní sociálně demokratické hodnoty, demoralizace a odchody členů i sympatizantů, a historicky bezprecedentní pád pod hranici volitelnosti.
Má-li se ČSSD opětovně stát silným reprezentantem a zastáncem občanů, hlásících se k politické levici a politickému středu, musí rozšířit dialog a spolupráci se společenskými hnutími a nevládními organizacemi, které tyto směry spoluutvářejí: s odbory, studenty, seniory, výrobními, zemědělskými a bytovými družstvy, spotřebiteli a ochránci životního prostředí, vzdělávacími a uměleckými sdruženími, ženskými organizacemi, zdravotně postiženými a mnoha dalšími. Mnohem větší pozornost než doposud musí ČSSD rovněž věnovat své personální politice, výběru, přípravě a vzdělávání svých členů a pracovníků, i zkvalitnění vnitrostranické a veřejné komunikace. Vnitrostranické volby musejí být na všech úrovních organizovány cestou přímých tajných voleb za účasti všech členů, případně registrovaných sympatizantů.
Praha, srpen 2022
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
marie01
