Hostem rozhovoru Brocast na YouTube byl investigativní novinář Josef Klíma. Pořad moderoval Adam Dunovský a Tomáš Dunovský. Z počátku se bavili o nové knize, kterou chce Klíma vydat ještě před Vánoci, ta se jmenuje Loď s otroky a má pojednávat o zdejším dění v devadesátých letech. „Je tam všechno to divoké, dravé, ta džungle, ty temné struny, ale najednou ta euforie, ta naděje a ta ztráta té naděje,“ popsal Klíma. Má to být příběh tří kamarádů, co se seznámí 21. srpna 1968 a po listopadu 1989 jdou různými směry. Jde tedy o kriminální román.
„A ta loď s otroky je vlastně to, co nám říkal Vladimír Železný, když jsme začínali, když Nova začínala, tak říkal na nějakém tom zasedání, že už nejsou televize, že jsou loď, která odveze ženské otroky na telenovele k výrobcům pracích prášků a mužské otroky na fotbale k výrobcům aut,“ přiblížil novinář.
Devadesátá léta se dle Klímy stávají pro mladé sexy. „Najednou je to jako vyprávění jako pro mě bylo o druhé světové válce, tu jsem taky nezažil. Najednou se o to mladí lidi zajímají. Je nutné jim to vysvětlovat. V těch devadesátkách jsou skrytý nástrahy, které dneska lezou na povrch. Celá ta cancel culture s tím bořením těch soch, s tou krátkozrakostí, že budeme všechno posuzovat podle jedné šablony a kdo s námi nesouhlasí, je nepřítel a je nutné ho umlčet. To já jsem si odžil. To jsme si odžili před těma devadesátkami, pak jsme byli šťastní, že to není a najednou se nám to má vracet?“ poznamenal Klíma. „Jako kdybychom tu blbost vyhnali ze země na východ a ona se nám vrátila ze západu, oběhla zeměkouli,“ dodal.
Z počátku devadesátek prý nastoupil brutální zločin, kdy policie ustoupila, poté se začali dělat podvody na daních, jelikož zločinci pochopili, že peníze a moc mohou získat jinými způsoby než někoho vraždit. Dále se zločin měl posunout dál s velkou privatizací, kde se dle Klímy děla spousta velkých podvodů a pak to šlo ještě dál, jelikož tito lidi měli mít na ministerstvech a na policejních prezidiích krytí.
„Poprvé vlastně se stala před několika lety, nebudu toho člověka jmenovat, ale všichni víme, o koho jde, ten člověk usoudil, že nemá smysl si získávat krytí nahoře, že je nejlepší být nahoře a krýt se sám seshora. Když tě někdo kryje seshora, tak ten, kdo tě kryje, tak se může skamarádit s někým jiným, on jim něco nabídne, prohraje volby, přijdou tam jiní, ale když ty jsi nahoře, tak když prohraješ volby, tak holt se nedá nic dělat, ale už to máš pevně v ruce, a to je ta chvíle, kdy se ten zločin proměnil v oligarchizaci zločinu. Začali tady vládnout oligarchové,“ popsal vývoj zločinu Klíma.
Fotogalerie: - Fandění na Staromáku
Dále popisoval, jak se dostal k žurnalistice a jak za komunismu zkoušel tvořit něco podobného investigativní žurnalistice, ačkoliv ta se postupně rodila až po revoluci. „Když vypukla revoluce, tak já jsem spoluzakládal časopis Reflex, vlastně jsem tam měl první velkou reportáž, dvacetistránkovou, o těch baretech, který nás mlátili na Národní třídě, poprvé ten vhled do toho, jak je cvičí, jaký to jsou lidi a stal jsem se tam šéfreportérem, a to byla doba té první investigativní žurnalistiky,“ objasnil novinář. Ti lidi prý byli plní tajemství, které předtím nesměli říct. Z Reflexu se později přesunul do pořadu Na vlastní oči.
Rozvedl i to, jaký to bylo pracovat v žurnalistice za komunismu. „Já jsem jeden čas dělal v časopisu Květy, což byl takový společenský časopis a tam jsme dělali takový neutrální témata, třeba šestistranu o okrese Orava, jak jsou tam krásné ty ovečky a pak jsme zjistili, že ty ovce pasou disidenti… Ale, to chci říct, že když jsem položil v těch Květech nepříjemnou otázku nějakému řediteli podniku, která mu byla nepříjemná, tak hned telefonoval šéfredaktorovi, který byl StBák a ještě navíc byl plukovník a hned druhý den mi říkal, co jsem mu říkal. Z těch Květů jsem musel odejít právě proto, že mě najednou začali tlačit do strany, respektive dozvěděl jsem se o tom, že mě chtějí do KSČ, a to byly dvě věci, které jsem si vytknul jako nepřekročitelný cíl, že nesmím do KŠC a nesmím se stát donašečem StB. To jsem tedy naštěstí dodržel,“ vyprávěl Klíma.
V pořadu Na vlastní oči se často museli rozhodovat, co dají nebo nedají do reportáže. Často to bylo kvůli tomu, jak moc to bylo prokazatelné. „My jsme vždy vycházeli z toho, zda bychom to ustáli u soudu, kdyby ti dotyční zažalovali. To byla jedna ze základních otázek, kterou jsme si vždycky kladli při schvalování témat. Pak jsou ale věci, kde jsme se rozhodli, že do toho půjdeme i za cenu toho, že nás někdo zažaluje, protože to bylo důležité téma, který třeba někoho očišťovalo z těžkého zločinu, protože jsme zjistili, že někdo jiný by z toho mohl být podezřelý. Nebo to bylo třeba téma pedofilie. Objevili jsme pedofila a teď, my na něj nepoukážeme? Musíme zároveň přikrýt jeho identitu, ale tím, že to odvysíláme, tak aspoň ti policisté se pohnou ve vyšetřování, budou se muset pohnout,“ poukázal na to, že na policii tehdy měli velký tlak.
Vyhrožovali mu prý v devadesátkách. Poté prý údajným zločincům došlo, že se jim nic nestane. „Já jsem měl ochranku jen jednou v životě. To jsme tenkrát s Jankem Kroupou objevili takovou partičku, za kterou zůstávali divní mrtví. Třeba divná autonehoda nebo divná sebevražda. Ten sebevrah se propíchl do srdce, ale třikrát. Byli to bohatí lidi a ty jejich majetky mizely. No a tenkrát jsme dostali varování z podsvětí, že ti lidi proti nám chtějí něco podnikat, takže já jsem dostal ochranku a opravdu u nás bydleli. Ráno, než jsem vyjel, mi prohlédl auto zvenku, zevnitř, pak nasedl, nastartoval, čekal jestli vyletí do luftu nebo ne, abych do něj mohl nasednout já. Tenkrát mě poučili, jak ty ruské mafie to dělaly, nevím, jestli to dělají do dneška, že pod to auto zavěsí granát, od toho granátu, od té pojistky vede drátek, ten drátek namotají na tu poloosu, no a ve chvíli, kdy se s tím autem rozjedeš, tak se začne namotávat ten drátek, ten vytrhne to očko a granát exploduje,“ nastínil, co mu mohlo hrozit.
Ochranka však prý člověku život bezpečnější neudělá, naopak ho přesvědčí, že nebezpečí číhá všude. „Přijde chlap, se s ním pozdravíš a říkáš, že on asi bude řídit. On řekl, že nemůže řídit, že musí mít volné ruce na střelbu, pak vím, že jsme vyjeli na tu Jižní spojku, on vytáhl dalekohled, teď začal prohlížet všechny ty auta, ty SPZ a já mu říkám, co se děje a on odpověděl, že je to běžná rutina, toho si nevšímejte… Pak vím, že jsme jeli tady mezi Slivencem a Lochkovem ráno a já jsem viděl, jak ve Slivenci u prvního baráčku vylézá děda, nasedá do starý škodovky, startuje a chce se otáčet do protisměru, a protože to auto bylo studený, tak mu chcíplo, bylo napříč. Pro mě nevinná situace, mému bodyguardovi se naopak rozzářili oči a říká: ‚Je to tady, budeme prorážet zátaras,‘ nastartoval a odjel, čili oni vás přesvědčí, že pořád jste v ohrožení,“ pověděl Josef Klíma svůj příběh s ochrankou. Od té doby se změnilo prý to, že místo pistolníků posílají mafiáni právníky.
Fotogalerie: - Protest na Karlově mostě
Následně se přešlo ke Kajínkovi. „Ten se stal slavný akorát díky tomu, že utekl tím dobrodružným způsobem z toho nedobytného Mírova, odkud nikdo jiný neutekl, utekl, aniž by někomu jinému ublížil, takže to jde brát jako akrobatický výkon, který zesměšnil vězeňskou službu a ještě se čtyřicet dní skrýval u paní Černý, manželky toho jednoho z Orlických vrahů. Teď ho chytli ti policajti, já si myslím, že z pomsty zveřejnili ty záběry, jak ho zatýkají. Tam byl nahatý a ono to vyvolalo úplně opačný efekt. Teď ty ženský tam viděly toho nahatého, vysólovaného chlapa, pod těma černoodděncema, jak tam na něm rajtují, všechno zakouřený, ten byt jak barokní obraz, viděly chlapa, který nemluví a koná, na rozdíl od těch manželů, které mají doma, takže hned založili klub přátel Jiřího Kajínka, bylo před Vánoci, začali mu posílat do Valtic cukroví napečené a už to jelo, už tady byl Kajínek jako ztělesnění toho člověka, který kvůli nespravedlnosti, kvůli tomu, že je nespravedlivě odsouzený, tak uteče z Mírova,“ vysvětlil Klíma.
Nejvíc mu v současné době pijí krev kauzy, kde je nějaká velká nespravedlnost a ani tam nemusí být nikdo mrtvý či někomu nehrozí dvacet let vězení. „Už rok mě šíleně rozčiluje případ z Mohelnice, kde odebrali naprosto bezúhonné matce desetiměsíčního synka, OSPOD ho odebral, soudkyně to potvrdila a dali ho do rodiny toho jejího partnera, který je obviněný z výroby drog a seděl za to ve vězení, ve vazbě. Já pořád čekal, že se vyklube nějaký kostlivec ze skříně, že třeba ta maminka je alkoholička, feťačka nebo skrytá prostitutka, ne, ona je absolutně bezúhonná a oni jí přesto vzali to dítě,“ rozčílil se Klíma a dodal, že tu věc řeší s bývalým ministrem Martinem Jurečkou, kterého ten případ též silně vzal.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
