Debata, kterou uspořádala Nadace železné opony, se týkala aktuální situace v mezinárodních smlouvách. Přišla si to vyslechnout stovka posluchačů, především staršího data narození.
Krize značně nebezpečná…
„Myslím, že ta nejzásadnější krize, alespoň z mého pohledu, je krize hodnot. Když slyším ty debaty o tom, jestli v květnu 1945 došlo k osvobození nebo k okupaci Československa, tak mi opravdu vstávají vlasy hrůzou na hlavě a myslím, že ta debata je zcela mimo reálný svět a vůbec by se neměla objevovat,“ uvedl na začátek svého vystoupení emotivně Jindrák.
V současné době se nacházíme v krizi multilaterální politiky, kdy se oslabují instituce a mechanismy, které zde pracně vznikaly v době zejména po velkých světových konfliktech. „Měly nastavit svět na nové fungování, upravit to a také se to podařilo – mluvme zejména o OSN, ale mluvme i o EU a NATO. To je dnes největší problém, že některé věci fungovaly po válce nebo v EU v nějaké době a dnes přestávají fungovat. Dostáváme se do situace, která vyžaduje neodkladná řešení, protože jinak se ten multilaterální systém zhroutí pod rukama,“ pokračoval bývalý velvyslanec.
Úsměv nestačí
V zahraniční politice platí podle Rudolfa Jindráka přímá úměra. „Nemohu mít z dobrých dvoustranných vztahů okamžitě dobré vztahy mnohostranné. To jsem říkal mnohokrát, ať již jsem hovořil o Maďarsku nebo o Německu, že musíme vyjít s těmito státy, a s Rakouskem, kde to bylo asi nejtěžší.
Nemůžeme pak očekávat, že když se budeme hádat s Němci o reparace a s Rakušany neustále o Temelín a o prezidentské dekrety... A pak se na sebe v Bruselu nemůžeme usmívat a tvářit se, jako že se nic nestalo a čekat podporu u německých představitelů, když se budeme hádat o rozpočet na nejbližší rozpočtové období.
Emoce i osobní vztahy hrají v zahraniční politice obrovskou roli. Myslím, že to v současné době pociťují zejména Maďarsko a Polsko, kdy po těch „líbánkách“, které byly mezi kancléřkou Merkelovou a premiérem Orbánem ještě v devadesátých letech, nastala změna.“
Arogance, kam se podíváš…
„Málo se ví, že Viktor Orbán byl jedenáct let místopředsedou Evropské lidové strany a byl hlavním představitelem nového proudu z východní Evropy. K narušení vztahů ale pak došlo tak silným způsobem, že dnes už Viktor Orbán v Berlíně přijímán není a za této administrativy pravděpodobně ani přijímán nebude.
Není na škodu posilovat Visegrádskou čtyřku, a tady budu na dálku nesouhlasit s Pavlem Rychetským, který údajně někde navrhoval, že by Česká republika měla vystoupit z Visegrádu,“ pokračoval Jindrák. „Neslyšel jsem přesně tu formulaci, ale považuji to za absolutní nesmysl. Myslím, že co nás v Evropě spojuje, je společný zájem, a ten společný zájem visegrádských zemí je stejný a navíc máme stejnou historickou zkušenost. Když vidíte aroganci Západu...“ posteskl si Jindrák.
A přidal aktuální příklad. „Začátkem roku jsem měl v ruce časopis Spiegel a tam se psalo, co nás bude čekat v roce 2020, bylo to tam rozděleno podle jednotlivých oblastí. Evropa byla jako Evropa a pak byla východní Evropa. Evropa byly staré členské státy a východní Evropa jsme byli my, ten zbytek, nové členské země EU, a nám se tam nevěnovala skoro žádná pozornost.“
„Takže na straně jedné krize multilateralismu, na druhou stranu je potřeba opravdu mobilizovat naši bilaterální diplomacii, a to je to, co říká i pan premiér, že musíme hledat spojenecké formáty. Podle mého soudu je na prvním místě visegrádská spolupráce, pak jsou další formáty regionální spolupráce, což je třeba ten takzvaný ‚slavkovský dialog‘ spolu s Rakouskem. Nebo i další formáty. Teď nově ‚tři moře‘, já mám k tomu trochu zdrženlivý postoj, ale pan prezident se zúčastní další schůzky, již třetí v pořadí, ve Slovinsku, a to je spíše o ekonomické spolupráci,“ konstatoval dále vedoucí zahraničního odboru Hradu.
Vztažené ruce k Berlínu: Plaťte, nebo...
„Vedle velkých krizí jsou třeba ty ekonomické, které jsou způsobeny naší nedůsledností, že se věci nedotáhly, třeba poučení z finanční krize roku 2008 nebylo také dostatečné. Debata o euru se rozvinula, ale pak byla podle mého soudu uměle zastavena, když se toho všichni lekli. Kdyby se mělo něco zásadního dít s eurem, velké ekonomiky EU by se mohly hroutit. Němci měli obavy, a to platí do dneška, že Francie či Itálie na Německo přijdou a řeknou – ty dluhy za nás zaplatíte, a že budou hrozit odchodem z EU,“ pokračoval Jindrák.
„A vůbec nemluvím o krizi z brexitu, z odchodu Velké Británie z EU, to je věc, která ještě dlouho bude postihovat Evropu. Myslím, že Evropa bez Británie, bez britského hlasu, nebude úplná, i když nás ten hlas občas zlobil, ale jindy byl pro nás dobrý.“
Do česko-ruských a česko-čínských vztahů se promítá podle Jindráka až v nadměrné míře domácí politika a vyřizování si účtů mezi některými politiky. „Bohužel na úkor vztahů... a jistě nikdo z nás nechce obnovovat nějaké studené války s kýmkoliv na světě, ale bohužel někteří lidé tímto směrem přemýšlejí a vychází z toho, jakoby že čím hůře, tím lépe. I v této politice patří to známé ‚já pán, ty pán‘, ale musíme si také uvědomit, jaké jsou možnosti České republiky. Jsme členem paktů a měli bychom být konzistentní, ale jako i v dalších případech jsme někdy tak trochu papežštější než papež, což je k neprospěchu věci. Ostatně, třikrát vyprodaný koncert Alexandrovců v Praze také nebyl pro vzájemné vztahy úplně od věci,“ odbočil na chvilku do kultury Jindrák.
K situaci s Huawei poté uvedl: „My jsme se setkali s jeho zakladatelem, když tam byl pan prezident na poslední návštěvě. Byla to zajímavá schůzka – a pro zajímavost... Víte, kolik lidí pracuje ve výzkumu ve firmě Huawei, kteří se zaměřují především na 5G sítě? Kolem 66.000! Která světová firma, počínaje Nokií a konče Ericssonem, má tolik lidí ve výzkumu? Žádná! A o to právě jde. O technologický náskok, který u Číňanů je. A ten se nedá zastavit, tak jej někdo zastavuje takovými nějakými kvazisankcemi a vyřazováním z volné soutěže,“ uvedl za potlesku přítomných Rudolf Jindrák.
Psali jsme:
Téměř kupecké počty jako by někteří neviděli
Slova se pak ujal slovenský velvyslanec v ČR Peter Weiss: „Ve stejném dilematu jako Česká republika je i Slovensko, navíc jsme i v eurozóně. Máme tam určité specifické zájmy, které se nedají řešit přes Visegradskou čtyřku. Asi před třemi lety jsem v Černínském paláci obhajoval V4 před analytikem jedné neziskovky. Ten říkal, aby na protest proti událostem v Maďarsku a v Polsku, co se týká vztahu k právnímu státu, k respektování právního státu, aby Česko vystoupilo z V4. Já jsem odůvodňoval historií této skupiny, že přes historickou zkušenost splnila nějakou úlohu a nyní má V4 při součtu hlasů při rozhodování o některých věcech v orgánech EU více hlasů než má Německo. Je daleko větším hospodářským partnerem Německa než je Francie,“ zdůvodňoval velvyslanec a vypočítával: „Máme asymetrii – dva střední desetimiliónové státy, jeden pětimiliónový a velký čtyřicetimiliónový stát, Polsko. Udržovat zájmy, které jsou společné, je důležité. Jenže, jak se u nás zvyklo hovořit, naším životním prostorem je EU, ne V4.“
Pozor na Maďarsko!
Když se v Evropské unii chceme prosazovat, musíme mít podle slovenského velvyslance spojence i někde jinde. „Nám musí záležet i na tom, jak nás vnímají i ostatní partneři v EU. Když kvůli určitému aspektu politiky, kterou dělají ti uvedení dva partneři z Visegradské čtyřky, my jsme jako skupina vnímáni jako něco toxického. Nemůžeme se urazit a říci, že všichni ostatní jsou idioti, kteří nechápou, jak ta V4 je dobrá. Oni mají stejné právo posuzovat nás, stejně jako toto právo máme my o nich. My Češi a Slováci bychom měli být velmi obratní, abychom využívali všechna možná spojenectví. Hovoří se o tom, že Česko v některých aspektech budování trhu využívá takzvanou Hansu, to jsou severské státy, které jsou pro přísná rozpočtová pravidla. Nešel bych cestou rozbíjení V4 – v žádném případě. Lehko se něco rozbije, ale pak na jihovýchodě Evropy vznikne nové seskupení a my budeme sami bez vlivu, jaký máme nyní.“
Vzápětí však varoval: „Ale na druhé straně není v našem zájmu, aby se dělo to, co se dělo v průběhu maďarské volební kampaně. Maďarsko mělo předsednictví a jednoduše si uzurpovalo vydávat všechny svoje názory za názory V4. To tak nemůže jednoduše fungovat. Je to komplikované spojenectví, v západní Evropě dostalo ten zlý image, to bylo tím, že jsme byli proti povinným kvótám, které i tak nemohly fungovat. Ale pak se k tomu přidaly další otázky v Polsku a v Maďarsku, zda je tam respektován právní stát. Vždyť V4 jsou třicetileté vazby měst, univerzit, spolupráce nevládních organizací, tady se uskutečnily desetitisíce projektů. To není jen o dohodách politiků, kteří si mezi sebou bez administrativních struktur dokázali vytvořit důvěru.“
Svět, kde jistoty neplatí
„A národní zájem Slovenska? Nepřipustit žádnou debatu o hranicích, která se opírá o historickou argumentaci. Vám se možná ulevilo, že nemáte desetiprocentní národnostní menšinu. My ji stále máme. Představte si ten scénář, že dojde k radikalizaci, udělají si referendum a řeknou – my chceme někam odejít,“ uvedl k maďarskému etniku u našeho východního souseda velvyslanec.
„Proto jsem proti lehkovážnému posuzování anexe Krymu. A tu se stalo něco bezprecedentního a strašného. Dva nebo tři roky dusili Ukrajince i Američané a Britové a ti, co mají jaderné zbraně, aby tehdy třetí největší jaderná mocnost odevzdala svůj jaderný arzenál Rusku. V Budapešti v roce 1994 se podepsala deklarace, ve které čtyři státy, stálí členové Rady bezpečnosti OSN s výjimkou Číny uvedly, že budou garantovat Ukrajině neporušitelnost hranic. Který státník by souhlasil s tím, že se vzdá jaderných zbraní?“
Džin je ještě v láhvi. Ale už se posunul do jejího hrdla
Na otázku ParlamentníchListů.cz k Trianonu, jehož prolomení se bojí nejen Slovensko, ale také Rumunsko nebo Srbsko, ale i Ukrajina, Rudolf Jindrák uvedl: „To je to, co jsem řekl na začátku, k respektování mezinárodního práva, k výsledkům smluv na konci jednotlivých konfliktů. Samozřejmě se Maďaři nikdy nesmířili s tím, že po první světové válce ztratili dvě třetiny svého území a třetinu obyvatelstva. V tom národě to prostě je. Kdo tam delší dobu nežil, si to vůbec neuvědomuje. Maďar prostě přemýšlí jinak, než přemýšlíme my ve střední Evropě. Samozřejmě je tam potenciální riziko, ale je na mezinárodním společenství, zda bude ochotno se bavit o těchto paktech. Pak následují Mnichovské dohody, pak můžeme otevřít Jaltské a Postupimské dohody, na kterých dodnes stojí Německo, které z těchto důvodů ještě nyní nemá ústavu. Takže to by byla velká nebezpečná debata,“ varoval hradní expert.
„Mám obavy, jak se oslabuje kolektivní zodpovědnost a vymahatelnost mezinárodních závazků, dochází k jejich bagatelizaci, tím se mohou projevit rezidua. Já bych nikdy dříve neřekl, že v jednadvacátém století může rozpoutávat konflikty náboženská nebo národnostní nesnášenlivost. Podívejte se, jak to vypadá na Blízkém a Středním východě anebo dokonce na Balkáně, který je od nás vzdálen jen několik set kilometrů,“ odpověděl Jindrák.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
