Takzvaná „velká sedmička“ – Lidl, Kaufland, Albert, Penny, Tesco, Billa a Globus, měla za rok 2023 souhrnné tržby zřejmě přes 400 miliard korun. Šest největších maloobchodníků, kterým patří devět velkých značek (vedle zmíněných ještě makro a Tesco Franchise), má na českém trhu podíl 75 procent. Lidl, Kaufland, Billa, Penny, makro a Globus patří německým vlastníkům. Tesco a Tesco Franchise jsou britské, Albert je z Nizozemska. Největší český obchod je bez poboček. V internetové době předběhl kamenné prodejny rozvozce potravin Rohlík. Jeho firma VELKÁ PECKA s.r.o. se v analýze společnosti FINSTAT umístila za zahraniční konkurencí jako největší česká firma. Na osmém místě. Devátý je český řetězec malých prodejen Hruška, který znají hlavně zákazníci na Moravě, ve Slezsku a ve východních Čechách. Desítku uzavírá německá Norma. Srovnání tržeb v největší desítce vyznívá pro domácí podniky špatně. České řetězce utržily 17,9 miliardy, ty zahraniční 379 miliard.
Studie výzkumníků Michala Mádra a Radka Náplavy z Mendelovy univerzity v Brně spočítala tržní podíly řetězců (data jsou za rok 2021). Zavedené české družstvo COOP má spolu s podnikem COOP Morava tržní podíl 2,89 %. JIP Východočeská drží 2,7 % trhu a řetězec Hruška 1,65 %. Podle ÚOHS jsou tyto výsledky důkazem, že je český trh konkurenční a vše je v pořádku. „Výsledky potvrzují zjištění Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o tom, že maloobchodní trh v České republice je konkurenční a formuje jej především chování spotřebitelů,“ stojí ve vyjádření ÚOHS.
Redakce ParlamentníchListů.cz oslovila ekonoma Miroslava Ševčíka (SPD). „Víme, že v současné době mají největší obchodní řetězce Lidl a Kaufland, které patří do Schwarz Gruppe, se sídlem v německém Neckarsulmu (vlastní ho 85letý Dieter Schwarz, podle Forbes druhý nejbohatší Němec současnosti), téměř 40 % maloobchodního trhu. Penny a Billa, které jsou vlastněny také německou firmou Rewe, mají podíl zhruba 20 %. To znamená, že dohromady je to přibližně 60% podíl na maloobchodním trhu. K tomu přistupuje Albert, holandská společnost, která má víc jak 16 % podílu na trhu, a kdybychom k tomu započítali Tesco, tak jsme dohromady zhruba na 85 %,“ vysvětluje Miroslav Ševčík. Mezi německými řetězci podle něj existuje úzká spolupráce a zmínil také vlastnickou strukturu Tesca, ve které jsou investiční fondy jako americký BlackRock. „V této neskutečné monopolizaci a koncentraci je nutno hledat hlavní příčinu dnešní relativní drahoty.“ říká.
Docentu Ševčíkovi jsme položili několik otázek.
Kde hledat počátky zahraniční (a hlavně německé) dominance na českém retailovém trhu?
Počátky zvláště německé dominance na českém retailovém trhu je nutné hledat zhruba před čtvrtstoletím, kdy docházelo ke koncentraci těchto prodejců a kdy byly zařazovány i drobné české řetězce do systému těchto nadnárodních řetězců.
Dále je potřeba připomenout, že v 90. letech tu vznikaly sice české subjekty, ale de facto a de jure je vlastnily zahraniční subjekty, které v té době nemohly napřímo vlastnit nemovitosti a nakonec se ukázalo, že jsou v německých rukách. Tak například došlo ke spojení určitých soutěžitelů na relevantním trhu, které dřív byly například pod společností PLUS-DISCOUNT spol.s.r.o., která měla sice sídlo v České republice, ale byla zjevně vlastněna německými subjekty. Patřila do skupiny Tengelmann.
Příčiny můžeme hledat při „fúzích“, když se spojovaly prodejny Penny, kde bylo 171 prodejen, Billa a Delvita měly 181 prodejen a prodejny PLUS-DISCOUNT spol.s.r.o. měly 146 prodejen. Tak tady začíná tento problém s koncentrací maloobchodního trhu do rukou několika málo finančních skupin. Co je na tom velmi zajímavé, že tady sehrál negativní roli ÚOHS a jsou tam i zajímavé personální poznatky.
Tak například pod vedením tohoto úřadu, respektive pod vedením ředitele sekce hospodářské soutěže, došlo ke spojení soutěžitelů právě Rewe a PLUS-DISCOUNT spol.s.r.o. v roce 2008 (22. 8. 2008). To jméno je velmi zajímavé, je to JUDr. Robert Neruda, Ph.D., manžel blondýny z Kuřimi, tzv. prof. Danuše Nerudové, který v té době byl ředitelem sekce hospodářské soutěže. Podívejme se na to, jakým způsobem působil na ÚOHS. Na ÚOHS působil už v letech 2000 až 2003, kdy byl ředitelem analytického odboru a zástupcem vrchního ředitele, pak byl asistentem soudce Nejvyššího správního soudu v Brně, ale od roku 2005 se znovu vrací na ÚOHS a stává se mimo jiné předsedou rozkladové komise, od roku 2007 byl ředitelem sekce hospodářské soutěže, od roku 2008 byl místopředsedou ÚOHS a v roce 2009 byl chvíli pověřen jako první místopředseda pověřený řízením ÚOHS.
Právě v té době dochází ke koncentraci tohoto vlastnictví a on je u toho. Nechávám na zvážení čtenářů, aby si o tom udělali svůj obrázek, notabene ve spojení s tím, že on ve svém životopise, tedy manžel Danuše Nerudové, uvádí v současné době, že mezi: „významné případy právního poradenství patří například poradenství významnému maloobchodnímu řetězci v oblasti spojování soutěžitelů, významné tržní síly, kompetence a restriktivních praktik“. Pak to samé se týká i energetické společnosti a tak dále. Takže možná potom, co jim posloužil v době, kdy byl státním úředníkem, tak si ho teď vybírají právě jako právního zástupce proti státní instituci. A sami se už zamyslete, co za tím může být. Jo, a jeho právní kancelář poskytovala služby DP Praha v souvislosti s DOZIMETREM.
A proč jsou české řetězce tak malé a roztříštěné?
Protože tu existuje vysoká koncentrace zahraničních řetězců, se kterými se velmi těžce soutěží. Ty největší české, v podobě např. Rohlíku se soustředí víceméně na rozvoz potravinářského a dalšího zboží, přičemž jejich ceny jsou potom o něco vyšší právě v souvislosti s náklady na dopravu, ale nemají zase náklady na provoz prodejen. Jediný řetězec, který ale nepůsobí úplně celoplošně, Hruška, se snaží zatím bojovat a je asi jen otázkou času, kdy v tom konkurenčním boji podlehne.
Bude se koncem roku 2025 na Ukrajině stále válčit?Anketa
Je pravda, že zisky zahraničních řetězců generované na českém trhu jsou vyváděny do zahraničí?
Je to obdobně jako u jiných společností v zahraničních rukách, které vyvádějí své zisky v podobě ať už dividend či jiných nástrojů do zahraničí. Je to jasné, například společnost Kaufland vykázala za rok 2022, respektive jejich finanční rok u nich končil 28. února 2023, zisk ve výši 3,4 miliardy Kč. Je to více, než to bylo v předchozím roce, zhruba o 150 milionů Kč a většina tohoto zisku byla vyvedena do zahraničí. Obdobně je to i u dalších společností, které jsou německé, případně holandské, a v rukou Vanguardu a BlackRocku, v případě Tesca. Navíc se vyvádějí výnosy, resp. zisky i jiným způsobem. Nakupují se dražší služby ze zahraničí než služby, které by byly schopny realizovat české subjekty.
Když si občané stěžují na vysoké marže obchodních řetězců, stěžují si správně?
Ano, stěžují si naprosto oprávněně. Týká se to především českých dodavatelů, českých výrobců, českých zemědělců, kteří dosahují daleko nižších výkupních cen než zahraniční konkurence. Řetězce si kladou mnohdy nesmyslné podmínky, za jakých bude dodáváno zboží od českých výrobců. Často byly kladeny dotazy, i na ÚOHS, protože posílení pozice spojeným zahraničním řetězcům se může projevit zejména tlakem na snížení nákupních cen od českých subjektů, či zhoršení obchodních podmínek, omezení šíře dodávaného sortimentu, či dokonce snížení nebo ztrátou prodejů. Takže je to jednoznačně zase na příslušných úřadech, nenechat tunelovat české producenty.
Existuje na českém trhu jakýsi nevyslovený kartel zahraničních obrů?
Ano, tento kartel jsem v podstatě již popsal. Týká se to především skupiny Schwarz Gruppe, kam patří Lidl a Kaufland, Rewe, kam patří Penny a Billa. Tady dokonce existuje podezření, že dochází k velmi úzké spolupráci při cenotvorbě a můžete si to sami zkontrolovat, když obejdete v jeden den tyto prodejce.
Je zajímavé, že z důvodu konkurence by měly tyto řetězce být na různých místech, ale oni často jsou v jednom prostoru, protože se mohou domlouvat kartelově, samozřejmě na cenách a sem tam někdo udělá nějakou slevovou akci, která není příliš vzdálena cenám vedlejších řetězců. Takže tady to podezření opravdu existuje. Do toho se samozřejmě zapojuje i Albert, případně Tesco, protože proč by prodávaly něco levněji, když to vedlejší obchodní řetězce prodávají za vyšší cenu.
Dusí současná tržní situace malé české producenty potravin?
Jednoznačně působí negativně. Vedle tlaku na prvovýrobce na nízké ceny se tady projevují samozřejmě vysoké marže oligopolizovaných až monopolizovaných obchodních řetězců, ale naše malovýrobce, respektive producenty potravin, dusí ještě další věci.
Jsou to vysoké ceny energií, jedny z nejvyšších v rámci Evropské unie, je to nesmyslná dotační politika, kdy se dotují ti, kteří neprodukují, a samozřejmě je to v konečném důsledku i celý Green Deal.
Jak by bylo možné situaci zlepšit a posílit tržní podíl českých řetězců a českých producentů potravin?
Tento cíl je velmi v nedohlednu a bude to nějakou dobu trvat. Prvním krokem je vystřídat tuto vlastizrádnou, cizím zájmům sloužící, korupční vládu Spolubitcoinistů a Dozimetrických Stánkařů normálními politiky, kteří budou hájit zájmy našich občanů, našich domácností, našich firem a naší republiky. Pak je zapotřebí, aby začaly fungovat státní instituce a hlavně ÚOHS, který bude bojovat proti kartelovým praktikám těch největších obchodních řetězců při stanovování cen.
Posílení českých řetězců v podstatě v současné době není nijak jednoduchou záležitostí. Pro zlepšení podmínek pro české producenty zemědělských komodit a potravin má stát určité nástroje, které by mohl používat především v oblasti dotační politiky tak, aby se nedotovali ti, kteří nic nevyrábějí, ale naopak, aby se podporovali ti, co něco produkují. Na úrovni Evropské unie by mělo dojít ke sjednocení dotační politiky tak, aby nebyly dotační politikou zvýhodňováni producenti třeba v Itálii, v Rakousku, Německu, Španělsku, Portugalsku na úkor našich prvovýrobců a producentů potravin.
Dále můžeme udělat určitá opatření v daňové oblasti. Česká republika má nejvyšší sazbu DPH na potraviny, snížená sazba je 12 %. Vyšší už mají jen v Dánsku, protože tam vůbec sníženou sazbu nemají. Všechny ostatní země na potraviny mají DPH ve výši 5 až 10 %. V některých zemích byla dokonce používána dočasně i nulová sazba DPH na potraviny, například v Polsku.
V neposlední řadě je potřeba úplně zrušit Green Deal, změnit energetickou politiku tak, aby se prvovýrobcům nezvyšovaly výrobní náklady. Z toho důvodu je zapotřebí předělat úplně celou energetickou politiku České republiky, vystoupit z lipské burzy, zrušit emisní povolenky a vrátit se s normálním zdravým selským rozumem do tržního prostředí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Preferujete nákupy u českých firem?
autor: Jan Novotný
