Ještě před inaugurací nového generálního ředitele ČT Jana Součka se z Kavčích hor sypou zajímavé novinky. „Po různých debatách o budoucnosti paní Fridrichové, pana Železného či pana Moravce padá hvězda pana Šámala, několikerého šéfa zpravodajství České televize. V Týdnu v médiích jsem se jím opakovaně zabýval, znám ho dlouho. Byli jsme ve stejné době na Fakultě žurnalistiky, respektive dva roky od sebe. Celá léta jsem ho vnímal jako docela výsostného profesionála a jako člověka, který míval dobré nápady i odvahu opustit věci, které nikam nevedly, a zkusit věci nové. Velmi jsem si považoval jeho angažmá ve slovenské zpravodajské televizi TA3, kterou postavil na nohy. To bylo ve své době obdivuhodné dílo. Pak se vrátil do České televize, chvilku před koncem první dekády nového milénia tam chvilku fungoval ve stejné funkci, znovu se tam vrátil za Dvořáka,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Zdeněk Šámal na něj vždy působil dojmem člověka, který ví, co dělá, proč to dělá, proč ho to baví a proč nechce dělat něco jiného, možná i za lepších podmínek. „Byl mi sympatický. Nikdy jsme k sobě nijak přátelsky nelnuli, vykáme si. Poslední léta mi připadal strašně vyčichlý, jako kdyby si zejména ve druhém mandátu Petra Dvořáka všichni řekli: ‚Teď to máme jisté, televize je naše, tak si budeme dělat, co chceme‘. Petru Dvořákovi se při první volbě povedl husarský kousek, když do managementu získal všechny své podstatné konkurenty Hynka Chudárka, Milana Fridricha, Janu Kasalovou a s výjimkou Jany to tam i s těmito lidmi dlouhodobě fungovalo. Milan Fridrich je tam dodnes programový ředitel, podílí se celá léta na zásadním rozhodování, ačkoli byl vnímán jako největší Dvořákův sok i z hlediska různých politických podpor dvou tehdy nejdůležitějších stran, šlo hlavně o zájmy sociální demokracie,“ podotýká mediální analytik.

Zanedbával to podstatné, za co je z našich daní placen

Bere to tak, že se Dvořákovi povedlo vybrat to nejlepší, co se nabízelo, a nějak to využít. „Ale nejen já mám pocit, že ve druhém období tuto devízu zahodil a vyměnil ji za bezpečné skrývání se za odér té funkce, za jakousi politickou jistotu, za to, že má krytí v Radě České televize, že mu tam leze do tlustého střeva pan Šarapatka, píše o něm tirády na různá místa, do různých novin, odráží útoky na něj vedené jako správný propagandista. A bylo to celé čím dál víc umouněné. No a Zdeněk Šámal, bohužel, se na tom podílel svou nečinností. Neviděl jsem mu do karet a nevím, co sehrával za role v těch kauzách, které se odehrávaly ve zpravodajské budově, ale měl jsem čím dál víc pocit, že je zcela pasívní a nechává tomu volný průběh. Začal se hodně zajímat o archeologii, i ji ‚na stará kolena‘ studoval, což na jednu stranu imponuje, ale na druhou by to nemělo člověka vyšachovat z toho podstatného, co má dělat a za co je z našich daní placen,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.

Ale má pocit, že Zdeněk Šámal právě to v posledních letech opravdu hodně zanedbával. „Ten pocit může být divácký, může být analytický, to není podstatné, já se tím nijak nedotýkám jeho schopností, jen konstatuji, že je možná nechal za dveřmi a zbytečně. A teď nezbývá nic jiného než za to zaplatit tím, že si pan Souček přivede, ať už z Brna či odjinud tým nových šéfů a nejbližších spolupracovníků. Ostatně to se dalo očekávat, protože postavil svůj kandidátský program na tom, že hodlá velmi významně vylepšit program zpravodajství a publicistika. Pak je celkem pochopitelné, že se o Šámalově odchodu začalo hovořit možná i dříve, než by to člověk čekal. Hořím zvědavostí, kdo usedne na jeho místo, protože to samozřejmě může být k lepšímu i k horšímu. Nechme se překvapit, ale je zjevné, že jak Dvořákem, tak Šámalem končí jedna éra České televize. Jaká bude ta příští, kdož ví,“ nechce mediální odborník předbíhat vývoj v ČT.