Fiala (ODS): Návrh státního rozpočtu na rok 2026 jsme připravili s plnou odpovědností

Je to tak, pane místopředsedo. Děkuji. Já jsem využil přednostního práva už v této části našeho jednání, za normálních okolností bych se přihlásil až ve chvíli, kdy bychom projednávali bod Návrh státního rozpočtu. Ale reaguji tady i nebo hlavně na to vystoupení Aleny Schillerové, kterým byla dnešní schůze vlastně fakticky zahájena, a vyjádřím se k některým věcem, které tady zazněly.

Na úvod asi to nejzákladnější. Návrh státního rozpočtu na rok 2026 jsme připravili s plnou odpovědností, v požadovaných termínech a se všemi zákonnými náležitostmi. Všechna ostatní tvrzení k tomu rozpočtu jsou nepravdy. Všechny výroky a komentáře zástupců budoucí koalice mají jeden jediný účel, a to je odklonit pozornost od toho, že koalice hnutí ANO, SPD a Motoristů není připravena převzít vládní odpovědnost kvůli osobním byznysovým zájmům Andreje Babiše a bere si naše občany za rukojmí. To je ta skutečná podstata všech těch tanců a výkřiků kolem státního rozpočtu.

Tady by mohlo moje vystoupení skončit, protože to podstatné jsem právě řekl, je to jakési stínové divadlo hnutí ANO, které má za cíl držet jejich problémy mimo reflektory. Ale abych znovu potvrdil, že naše vláda pracovala na přípravě rozpočtu s plnou odpovědností a v souladu se zákonem, tak přidám ještě pár faktů a dat.

Vláda návrh jednomyslně schválila a 30. září - 30. září - předala do Sněmovny. Tedy přesně v zákonem stanoveném termínu, stejně jako jsme to udělali v předcházejících letech. A od té doby každý poslanec se mohl s tím rozpočtem do detailů seznámit. Měl k dispozici všechnu dokumentaci. Mohl s ním pracovat, mohl se s ním seznamovat, dnešní vládní většina si mohla připravovat alternativní návrh rozpočtu. Znovu opakuji, od 30. září náš rozpočet byl k dispozici a dostupný všem poslancům.

Nová sněmovní většina k tomu návrhu také zaujímala řadu stanovisek, většinou nekonzistentních a vzájemně protichůdných. V první fázi to byla ostrá kritika - a my jsme poslouchali . Ještě když jsme ten rozpočet sestavovali, tak už jsme to poslouchali, jak je špatně sestavený, jak nevycházejí příjmy, jak nevycházejí výdaje, kolik miliard kde chybí, jak je to všechno proti pravidlům nebo proti zákonu, jak oni by to připravili mnohem lépe a jak by snížili deficit a ještě přitom zvýšily výdaje a co všechno dokážou a jak to mají dokonale připravené.

Místopředsedkyně hnutí ANO Alena Schillerová měla například na začátku září za to, že podle našeho návrhu rozpočtu není možné reálně hospodařit, neumožňuje potřebné investice, padají celkové investice státu. Předseda Andrej Babiš nás kritizoval za to, že tam chybí tu 50, tu 85 miliard, že v rozpočtu brutálně podvádíme, a tak dál, a tak dál. Já se k těmto obviněním ještě vrátím, ona zazněla znovu tady od paní poslankyně Aleny Schillerové, ale teď se soustředím na ten pozoruhodný vývoj argumentace, kterým ANO a jeho partneři prošli, a dělám to i proto, aby si veřejnost uvědomila, jakou opravdu nechutnou hru s nimi hnutí ANO a jeho koaliční partneři hrají.

Pan předseda Babiš donedávna prohlašoval sebejistě, že mají hotový vlastní, nepochybně lepší návrh rozpočtu a že jsou připraveni od prvního dne začít vládnout a ukázat svoji představu hospodaření na příští rok. Tak, dámy a pánové, pokud by to byla pravda, tak stačilo tento návrh prostě zveřejnit, aby si každý mohl udělat obrázek sám. A pokud by takový návrh měli, tak by se s ním určitě chtěli pochlubit a ukázat, v čem ten jejich rozpočet je lepší než ten náš. A já jsem takový postup považoval za pochopitelný a takový postup by byl správný.

Státní rozpočet je základní nástroj, kterým vláda realizuje svoji politiku. Dokonce se dá říct, že je to zákon jenom ve velmi speciálním slova smyslu. Je to nástroj, kterým vláda uskutečňuje svoje priority, realizuje svoji politiku. Je úplně logické, že si nová vláda připraví svůj rozpočet. Proto jsme to takto udělali také my. Když jsme přicházeli do vlády, přišli jsme s vlastní verzí rozpočtu a návrhem, který připravila předcházející vláda, jsme se vůbec nezabývali. A to je správné, to je tak v pořádku. A kdyby to tak hnutí ANO udělalo, nebo budoucí vládní koalice, neřeknu ani slovo, rozuměl bych tomu. Ano, bylo by to za cenu rozpočtového provizoria. A my jsme to taky udělali za cenu rozpočtového provizoria, které nějakou dobu trvalo a které žádným způsobem nemělo dopad na občany ani dopad na instituce. A od toho taky ten instrument v zákoně máme, v některých zemích se podle rozpočtového provizoria pracuje měsíce nebo i celý rok. A klidně bychom mohli na začátku příštího roku být v rozpočtovém provizoriu, nic by se závažného nestalo.

Nicméně žádný konkrétní návrh, ten svůj návrh rozpočtu, hnutí ANO nepředložilo, tak jak jsme to udělali my, když jsme vyhráli volby před čtyřmi lety. A bylo čím dál pravděpodobnější - a ta veřejná debata to ukázala - že hnutí ANO žádný návrh nemá, že žádný skutečný návrh neexistuje a že Andrej Babiš tady lidem před volbami opět lhal a neříkal pravdu.

Byl to prázdný rozpočet, virtuální rozpočet, reklamní slogan, ale neměl žádnou oporu v realitě, ostatně jako celý volební program hnutí ANO a dalších koaličních partnerů. Nebo ten rozpočet existuje? Nemám pravdu já? Tak kde ho máme? Tak ho předložte. Předložte svůj rozpočet, který jste měli tak dokonale připravený. Dokonce jste k tomu mohli využít i náš rozpočet a upravit ho, protože od 30. září máte návrh našeho rozpočtu k dispozici a mohli jste s ním pracovat. Máme (Hledí na hodinky.) 26. listopadu, žádný alternativní návrh rozpočtu nikde není, ani jste s ním nepřišli v rámci nějaké veřejné debaty nebo něčeho dalšího. A vy jste potvrdili, že žádný návrh rozpočtu nemáte a že jste si ty věci vymýšleli, protože jste se na nás po volbách začali obracet, začali jste naléhat - já bych řekl prosit, ale to nebylo prošení, to bylo vyhrožování - že máme poslat náš už jednou předložený návrh znovu do Poslanecké sněmovny. A tím jste ukázali, že nejste připraveni na vládnutí, nemáte žádný rozpočet a že dokument, který jsme připravili my a který vy jste tolik kritizovali, je vlastně pro vás nezbytný, je to nezbytný základ toho, abyste mohli vůbec něco připravovat. Tak to byl vývoj povolební. Dávalo by to zase smysl, tak jak by dávalo smysl to, že byste přišli s vlastním návrhem rozpočtu. Tak kdybyste ho tedy neměli, tak že jsme my vám poskytli náš návrh rozpočtu, to by asi dávalo smysl, kdybyste současně neříkali, že v něm chybí desítky nebo dokonce stovky miliard korun, ta různá vaše tvrzení se lišila a v čase kolísala.

Alena Schillerová, tedy pravděpodobná příští ministryně financí, se dostala tak trošku do nezáviděníhodné situace - to já chápu, její šéf jí dal za úkol útočit na náš návrh, ale současně vysvětlovat veřejnosti, proč náš návrh potřebují a že ho vlastně podpoří v prvním čtení i s parametry, které jsou tam základní, tedy jaké budou příjmy, jaké budou výdaje a jaký bude deficit. A bylo argumentováno ze strany hnutí ANO opakovaně, že náš návrh potřebují proto, aby ho schválili, aby se vyhnuli rozpočtovému provizoriu, které by bylo pro Českou republiku škodlivé. Dohledejte si to, všechny ty výroky jsou k dispozici veřejně. No a my jsme zoufalství a bezradnost budoucí vlády a budoucí vládní koalice, že neví, co s tím rozpočtem vlastně dělat, tak jsme to vzali na vědomí a bez zbytečného odkladu jsme znovu předložili náš návrh rozpočtu hned ve chvíli, kdy byla ustanovena Sněmovna a kdy byly ustanoveny její výbory. Nadále jsme tedy jednali konstruktivně, odpovědně a samozřejmě celou dobu v souladu se zákonem.

Dámy a pánové, stojím si za tím - a tím také reaguji na to, co tu řekla Alena Schillerová, paní poslankyně Alena Schillerová - že návrh, který jsme tu opakovaně předložili, je kvalitním návrhem státního rozpočtu na rok 2026. Je to rozpočet prorůstový, je to rozpočet investiční a je to rozpočet ve všech směrech odpovědný. A předkládá velmi rozumný - a to, co teď řeknu, podtrhuji několikrát - a zákonem povolený, zákonem povolený, schodek a je stejně jako v minulých letech postaven na rozumném kompromisu mezi investováním a snižováním tempa zadlužování. Počítá s penězi na naši bezpečnost, na mimořádné investice, na strategické projekty, jako je třeba dostavba jaderné elektrárny v Dukovanech. A náš návrh opět posouvá laťku nebo vytváří nový rekord, pokud jde o investice. Kapitálové výdaje překonávají 272 miliard korun, to je mimochodem o skoro 100 miliard korun víc, o 95 přesně, než v roce 2021, tedy v posledním roce vlády Andreje Babiše. Takto jsme zvyšovali prostředky, které jsou důležité pro budoucnost České republiky, ať už se to týká výzkumu, o 10 miliard více, ať už se to týká vzdělávání, 50 miliard navíc. Významně jsme posílili peníze, které dáváme do naší bezpečnosti, na příští rok navrhujeme 2,3... (2,)45 procenta výdajů na obranu. V roce 2024 jsme na obranu dali přes dvě 2 procenta, letos to budou také 2 procenta. Začali jsme plnit závazky, které jsme přijali při vstupu do Severoatlantické aliance. Jenom připomínám, v roce 2021 byly výdaje na obranu 1,34 procenta HDP a vláda Andreje Babiše nepochopitelně zanedbávala modernizaci armády, modernizaci dosluhující vojenské techniky, která by v té době stála mnohem méně peněz, než stojí dnes.

A tak, dámy a pánové, ze všech těchto důvodů, které jsem tady jmenoval, jsme byli rádi, že nás vlastně ANO přesvědčovalo, že od nás převezmou základní parametry rozpočtu, protože by tu byla aspoň nějaká naděje na to, že stát bude v příštím roce hospodařit rozumně. A co se nakonec stalo? Když jsme požadovaný rozpočet opět předložili - bez překvapení, stejný rozpočet, o jaký nás žádali na základě toho, že ho znali, protože jsme ho už 30. září dali do Sněmovny - tak když jsme tento rozpočet, který si vyžádali, předložili, tak vznikající koalice ho teatrálně odmítla. Znovu říkám, ten stejný rozpočet, nic v něm neobjevili, znali ho, věděli, znali jeho parametry, znali jeho detaily. A ti samí lidé, kteří tolik stáli o naši práci, protože se o žádnou vlastní ani nepokusili, nám najednou chtějí vracet rozpočet k přepracování. A tlačí nás k tomu - a toto je úplná politická absurdita, kterou - když se tady paní poslankyně Schillerová odvolávala na vyspělé západní demokracie nebo na co nebo na to, co je běžné v demokratickém světě - tak tohle je tedy úplně absurdní věc, tlačí nás k tomu, abychom my upravili náš návrh rozpočtu podle jejich politického programu. Chtějí, abychom ho napsali znovu podle jejich politických představ, podle jejich nereálných slibů, naivních snů a hlavně proti mantinelům, které nám stanovuje zákon, zákon o rozpočtové odpovědnosti. Něco tak absurdního musíte skutečně dlouho hledat.

Proč se to děje? Proč jsme se dostali do takové situace, která už je nevysvětlitelná, která nemá v zahraničí obdobu a která jde úplně proti smyslu toho, k čemu slouží rozpočet? A proč se schvaluje určitým způsobem, který posiluje výkonnou moc prakticky ve všech zemích? A proč je tak důležité, aby si vláda připravila rozpočet podle vlastních priorit a mohla podle něj vládnout? Proč jsme v takové situaci? No jenom proto, aby ANO, SPD a Motoristé získali alibi pro zvyšování deficitu, pro rozhazování peněz a pro hazardování s budoucností nás všech.

Vznikající vládní koalice nám fakticky říká, že o návrhu rozpočtu, který naše vláda v souladu se zákonem předložila, vlastně nakonec vůbec jednat nechce a jako záminku používají tvrzení, že v rozpočtu se schodkem 286 miliard korun chybí bezmála 100 miliard korun povinných výdajů. A snaží se vytvořit dojem - a znovu to tady zopakovala paní poslankyně Schillerová - že jsme vlastně vytvořili něco nelegálního, že jsme předložili něco, co není v souladu se zákonem. A to je naprosto lživé obvinění. Náš návrh je připraven v souladu s právem, respektuje platné zákony a také mantinely rozpočtové odpovědnosti. A není tam žádná díra v mandatorních výdajích.

Všechna čísla sedí, všechna čísla jsou doložitelná, všechna čísla jsou přehledná. Samozřejmě s rozpočtem je potřeba v průběhu roku pracovat. A to, když jste vy vládli, tak jste neuměli. Ale je to naprosto standardně. A s rozpočtem se musí v průběhu roku pracovat. Ne všechny kapitoly vyčerpají plánované výdaje na sto procent. Je možné ty prostředky, a je to i potřebné, mezi nimi přesouvat. Příjmy jsou vždycky jenom odhadem a je potřeba s nimi prostě pracovat podle toho, jak se vyvíjejí.

K jednání rozpočtového výboru a tomu, co zaznívá v médiích, tak já jsem ještě nikdy v historii od žádného ministra - omlouvám se, třeba to někdo někdy udělal - ale já jsem od žádného ministra neslyšel, že má peněz dost a že nechce další. A už vůbec jsem - a už přece jenom nějaké zkušenosti mám - už vůbec jsem neslyšel od úředníka daného rezortu, jakéhokoliv, který je zodpovědný za rozpočet, že v jejich rezortu je dost peněz. A vždycky nás budou přesvědčovat, že tam je potřeba přidat - a na toto a na toto a tady k tomu jsme se zavázali, a když to tam nedáme, tak náš úřad vůbec nebude moci fungovat, bude to hrozná katastrofa. Vždyť je to tak vždycky. Je to pořád dokola. Copak to nevíte? Toho jste si nevšimli ve vládě? Tak jak vás může někdo překvapit na rozpočtovém výboru, když řekne, ale v naší kapitole by to mělo být ještě lepší a větší a dalších 10 miliard a 15, jinak to neufinancujeme?

Prosím pěkně, toto je normální. A je správné, že to ti úředníci tak dělají. Ale proto tu máme politiku a proto tu máme vládu, protože vláda má stanovit priority a vláda má říct na tohle máme, na tohle nemáme a musíme to sladit, abychom prostě investovali, abychom zaplatili všechny mandatorní a kvazimandatorní výdaje, ale současně abychom dodrželi zákonné limity a nezadlužili se úplně nesmyslným způsobem do budoucna.

Tak zkusme si to tedy shrnout. Vznikající koalice nemá žádný vlastní návrh. To se úplně jasně ukázalo. Zároveň nemohou vládnout ani SPD, ani Motoristé, a už vůbec ne hnutí ANO podle našeho rozpočtu, protože by tím dokázali, že v něm žádných 60, 80, 100 miliard ve skutečnosti nechybí a že je připraven dobře.

Proč tedy jsme svědky tohoto rozpočtového zmatku ze strany hnutí ANO a dalších jeho koaličních partnerů? Nejprve kritika rozpočtu, pak to je úplně nerealistické, vlastní návrh, pak není vlastní návrh, pošlete nám váš návrh, ten váš návrh dodržíme, pak nemůžeme ho dodržet, a tak dál, a tak dál. Proč tohle všechno vlastně sledujeme?

Je to účelově řízený zmatek. Oni vědí, co dělají. A to je potřeba, aby to věděla i veřejnost. Je to účelově řízený zmatek, který má za cíl vytvořit dojem, že stát nemá na nic dost peněz, že se nedá hospodařit odpovědně, aby si nová vláda následně mohla odůvodnit další a další dluhy. A proto paní poslankyně Schillerová dnes požaduje, aby vznikl zcela nový rozpočtový rámec. A proto říkala na rozpočtovém výboru, že prý je nutné rozpočet teprve přizpůsobit realitě. Ale jaké realitě? Realitě hnutí ANO, které dnes přemýšlí, jak splnit své bláznivé předvolební sliby, které by znamenaly astronomický nárůst výdajů, odhadem 100 až 200 miliard korun v každém dalším roce. To je naprosto zhoubný vývoj pro naše veřejné finance.

Dámy a pánové, to není jenom nemorální a neodpovědné a špatné. To je taky nelegální. A je to nelegální vzhledem k platným pravidlům rozpočtové odpovědnosti, které platí jak pro tuto vládu, tak pro každou budoucí vládu. Navýšení výdajů, které po nás hnutí ANO požaduje, by bylo v rozporu se zákonem, protože zákon o rozpočtové odpovědnosti stanovuje jasný a nepřekročitelný limit deficitu.

Stejně tak je protichůdný požadavek navýšit odhadované příjmy s tvrzením, že v rozpočtu je 14 miliard nafouklých příjmů, jak to donedávna prohlašoval Andrej Babiš i Alena Schillerová. A nyní chtějí ty nafouklé příjmy ještě nadále navyšovat. Ano, to všechno smysl nedává. Ať se podíváte na ekonomický, právní, politický rozměr celé této kauzy, tak je jedna věc jistá: je to jen další dějství střetu mezi naší vizí, jak rozvíjet Českou republiku, a jejich vizí, jak Českou republiku využít ve vlastní prospěch.

Všechno to strašení, vytváření chaosu má jediný důvod: odklonit pozornost od vlastních problémů, ospravedlnit už dopředu další zadlužování země a navázat tak na nechvalně proslulou politiku minulé vlády. ANO se tak chce vrátit k nezodpovědnému zadlužování na úkor naší budoucnosti, tak jak si to pamatujeme z jejich vládnutí před rokem 2022. Vzpomínáte si, jak to tehdy bylo? Já si na to vzpomínám. Připomenu to.

Andrej Babiš s Alenou Schillerovou tehdy dokola lidem vyprávěli pohádku, že rozpočet se připravuje tak, že jednotliví státní úředníci chodí na Ministerstvo financí, přednesou nějakou svoji žádost, paní ministryně se zamyslí, shledá tu žádost oprávněnou a najde někde nějakou tu miliardu nebo desítky miliard korun. Tuto pohádku nám Andrej Babiš s Alenou Schillerovou vykládali donekonečna. Ale takhle to nefunguje. Nikdy to tak nefungovalo. Nemůže to tak fungovat. A nikde to tak nefunguje. Všechny ty zázračně objevené miliardy, které Alena Schillerová někde našla, byly ve skutečnosti půjčené na dluh - na dluh, který dosud splácíme. Stát nikde nemá žádné peníze, o kterých by nevěděl. Může je vzít jedině někomu jinému, anebo si je může půjčit a pak léta to občané draze splácí. Tak jednoduché to je.

Kvůli tomuto nezodpovědnému přístupu k fiskální politice, kvůli tomuto stylu vládnutí založenému na krátkozrakém zadlužování, kvůli neschopnosti využít ekonomické přebytky a extrémnímu nárůstu státních výdajů v minulém období, tak kvůli tomu všemu dnes platíme každý rok na úrocích, na obsluze státního dluhu přes 100 miliard korun. To je výsledek politiky předcházející vlády. A proto nám také Babišova vláda předala v roce 2021 rekordní deficit ve výši 419,7 miliardy korun. 419,7 miliardy korun. A vymlouvala se přitom na covid.

V tomto ohledu bychom jí mohli přiznat, že se potýkala s něčím, co šlo objektivně těžko předpovědět a na co bylo i složité reagovat, ale připomeňme si, že Nejvyšší kontrolní úřad následně spočítal, že na hrozivém nárůstu výdajů státního rozpočtu za rok 2021 se opatření proti koronaviru podílela pouze z 10 procent. Z jedné desetiny. Devět desetin těchto výdajů šlo na vrub neodpovědné a nekompetentní politiky. Navíc Babišova vláda už dávno před pandemií vesele utrácela zisky z ekonomické konjunktury, zvyšovala výdaje nejvíc za posledních dvacet let. A namísto strukturálních reforem - k těm jsme přistoupili až my: důchodová reforma, modernizace armády, stavba dopravní sítě a další strategické položky - tak místo toho Babišova vláda utrácela za věci, za které si utrácet v žádném případě nemohla dovolit. A proto taky státní dluh za dobu vlády Andreje Babiše vzrostl o 10 procentních bodů, o 10 procentních bodů, z 29,6 procenta HDP na 39,1 procenta HDP v roce 2021. Z 10 procentních bodů. My jsme se za naší vlády posunuli pouze o 3 procentní body ze 41,1 procenta na 44,2 procenta HDP na příští rok.

Ani z toho samozřejmě žádnou radost nemáme, ale je vidět, že jsme snížili tempo zadlužování. Tempo zadlužování za minulé vlády bylo ve srovnání s tím současným minimálně dvojnásobné. A to je velmi dobře vidět na jakémkoliv grafu vývoje státního dluhu vůči hrubému domácímu produktu. Přitom deficit za naší vlády klesl z pěti procent na dnešní 2 procenta HDP. A to znamená, že nejenom dodržujeme maastrichtská kritéria, ale zaznamenali jsme třeba v tomto nejlepší posun ze všech zemí v našem regionu, vykazujeme lepší čísla než všichni naši sousedé.

To jsme zvládli - a to je taky důležité připomenout - to jsme zvládli, aniž bychom zvýšili daňovou kvótu. Ta se po celou dobu našeho vládnutí pohybovala kolem 33 procent HDP. A taky jsme to zvládli bez nekontrolovaně rostoucí inflace, kterou se podařilo zkrotit z deseti procent na dnešní dvě a půl procenta.

Jinými slovy, ať se podíváte na jakékoliv objektivní kritérium, my jsme obrátili trend, odvedli jsme dobrou práci, stát hospodaří dobře a jednoznačně předáváme dnes Českou republiku v lepším stavu, než v jakém jsme ji v roce 2021 převzali do správy. A s tím, co dnes plánuje ANO, se zase bohužel vrátíme o čtyři roky zpátky.

Jen v posledních týdnech jsme slyšeli nehorázné návrhy, co všechno chce hnutí ANO dělat, co všechno chce zase projídat. Například vzít peníze určené na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech, což je strašně důležité pro to, abychom do budoucna měli dost energie, a namísto toho plošně dotovat elektřinu. Všem, i těm, kteří takovou dotaci nepotřebují. A důsledky této otočky by byly, nebo jsou naprosto zřejmé; stát opět rezignuje na odpovědné investice, propadne se do neproduktivního utrácení, opět vzroste zadlužení, opět se roztočí inflační spirála, lidem klesnou mzdy, budou mít všechno dražší a konečný účet nakonec zaplatíme my všichni. Lidé, lidé, kteří pracují, podnikatelé, firmy, rodiny s dětmi. To je jediný výsledek, ke kterému může vést taková politika.

Krátkodobým výsledkem této hry zároveň velmi pravděpodobně bude, že Česká republika vstoupí příští rok do rozpočtového provizoria. Nikoliv proto, že bychom my něco zanedbali, ale kvůli tomu, že nová vládní koalice odmítá převzít odpovědnost.

Ano, dámy a pánové. A toto je základní a ten hlavní problém. Neochota převzít odpovědnost. Zamyslete se nad tím. ANO se na nás zlobí, že my jsme v jejich rozpočtu nepamatovali na jejich sliby. To je úplně absurdní. My jsme v jejich rozpočtu nepamatovali na jejich sliby. Na to je ale úplně jednoduchá odpověď. Kdyby si Andrej Babiš vyřešil střet zájmů, může začít okamžitě vládnout sám a vytvořit si vlastní plnohodnotný rozpočet podle svých představ a snů. Jenom ho upozorňuju, že to musí být rozpočet, který je v souladu se zákonem, jako je v souladu se zákonem ten náš rozpočet. Z nějakého důvodu ale celý proces nepochopitelně brzdí a odkládá. A celé to zdržování, celé to provizorium, všechny ty zmatky jsou jeho osobní politickou odpovědností. Takže není to moje vláda, kdo žene Českou republiku do rozpočtového provizoria.

Každý ať si prostuduje náš návrh, ale také naše výsledky za poslední čtyři roky. My jsme vždy odvedli dobrou práci a odvedli jsme ji i při přípravě rozpočtu na rok 2026. A celá ta situace má naprosto jednoduché řešení, které vám tady doporučuji, schvalte náš návrh rozpočtu, věc bude vyřešena a Česká republika bude mít dobrý rozpočet na rok 2026. Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)