Kterou hlavní českou TV skupinu sledujete nejvíc?Anketa
Hned několik svědků tvrdí, že šikana v europarlamentu přímo bují, další tvrdí, že se stali obětí sexuálního obtěžování a že psychologické hrátky jsou na denním pořádku. A že je snažší mlčet a kdo si stěžuje, tak je mu doporučeno, aby raději skončil. Že proces podání stížnosti je velmi stresující si myslí například pirátský europoslanec Marcel Kolaja. Snaha o reformu celého procesu tu je, i ze strany předsedkyně europarlamentu Roberty Metsolové. Ale zda se něco skutečně stane, je ve hvězdách.
V současné podobě je dle Politico proces pro oběti odrazující, straní europoslancům, náchylný k nevysvětleným prodlevám a i když dojde k závěru, že k pochybení došlo, postihy jsou mírné. V letech 2019 až 2021 bylo otevřeno 34 vyšetřování buď sexuálního zneužívání, nebo psychologického nátlaku. Skutečná data o problému ovšem buď nejsou, nebo jsou utajována a celý proces vyřízení stížnosti může trvat až dva roky. Od roku 2019 jen 295 europoslanců absolvovalo dobrovolné školení proti šikaně.
V roce 2023 byly pokárány dvě europoslankyně, obě za psychologický nátlak. Jedna další europoslankyně a jeden europoslanec jsou vyšetřováni, alespoň podle informací Politico. To je ovšem prý jen špička ledovce.
Politico uvádí, že mluvilo s celkem devíti asistenty, kteří jsou nebo byli v procesu podání stížnosti, dále se sedmi bývalými činiteli, kteří tvrdí, že byli oběťmi zneužívání, ale stížnost nepodali, a s šestnácti dalšími úředníky, asistenty a europoslanci s procesy obeznámenými. A vyvozují z nich závěr, že europarlament je toxické pracoviště, které ignoruje svůj problém s obtěžováním a oběti jsou odrazovány od toho, aby podaly stížnost, aby se ochránila pověst europoslanců a europarlamentu jako takového.
Jeden asistent prý zhubl 10 kilo a byla mu diagnostikována posttraumatická stresová porucha. „Když mi zavibroval telefon, bylo to jako by mi na hrudi začalo hořet,“ popsal svou zkušenost. Další pak popsal svou zkušenost, že byl „vymáčklý jak pomeranč“. Pravidla v europarlamentu prý europoslance přímo vedou k tomu, aby si udělali „své království“.
Poslanecký tým většinou tvoří tři akreditovaní asistenti a v Bruselu a Štrasburku jich je přibližně dva tisíce. Jejich smlouvy jsou sice s europarlamentem, ale jejich úspěch či přežití jsou otázkou toho, pro jakého europoslance dělají. Pro řadu z nich je to splněný sen, když jde o to dostat se do politiky.
Asistentka sociálně demokratické europoslankyně Gonzálesové byla například „osobně i profesně ponižována“, dostávala sprosté zprávy, byla nucena na vlastní účet za europoslankyni zaplatit až 16 500 Kč (v přepočtu), musela jezdit na osobní schůzky i během covidu a také musela europoslankyni zařizovat internet, elektřinu i přihlášení jejích dětí do školy. Alespoň za to byla europoslankyně předsedkyní europarlamentu pokárána.
Další, již bývalá asistentka, se listu svěřila, že během své kariéry čelila sexuálnímu obtěžování, například plácání po zadku. A když některé návrhy odmítla, nebyla povýšena.
Proces podání stížnosti je trojvrstvý. Kdo chce podat stížnost, podá ji parlamentnímu oddělení lidských zdrojů. To, pokud se rozhodne, že stížnost je oprávněná, ho může postoupit komisi proti obtěžování, která může zahájit vyšetřování, povolat svědky i obviněného a nakonec poradit předsedkyni europarlamentu, aby vůči europoslanci uplatnila sankce. Celý proces zabere měsíce. „Je to mučení,“ uvedla bývalá asistentka jedné europoslankyně. „Musíte si vším projít znovu a pak se celou dobu neděje nic,“ dodala.
Další asistentka, která se podat stížnost teprve chystá, uvedla, že pomoc hledala, ale nenašla. Doporučeno jí bylo, aby skončila. Jenže pak by nemohla pobírat podporu v nezaměstnanosti a také nechce být trestána za to, co není dle jejího názoru její vina.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas