Tuž sem se nechal přesvědčit, abych zhlednul předvolebni dvuhodinovu debatu vudcu našich polityckych stran. Řeknu vam jedno – zkazil sem si večer.

Možna to je tym, že televizu nesleduju a politycke debaty sem naposledy viděl, když tam excelovala Bubilkova s Otikem. Musim teda konstatovat, že od te doby se hodně změnilo. Hlavně ty kulisy. Vždycky sem obdivoval Ein Kessel Buntes, jak to ty synci z NDR dokazali tak fajně načančat. Mam radost, že už to umíme tež. Už zme je dohnali. Dokonce aji obsah byl podobny. Ein Kessel Buntes se kdysik nejlip sledovala tak, že člověk měl ztišeny zvuk na nulu, a sledoval enem ty obskurni postavičky, kere tam exhibovaly.

Zrobil sem chybu, že sem nezvolil stejny postup při sledovani teho včerejšího panoptyka.

Scena byla připravena profesionalně, dvanact apoštolu, modre pozadi a do teho svitily reflektory světelne slupy vzhuru ke světlym zitřkum. To ale není nic noveho, to už použila Leni Riefenstahl ve sve Olympii v šestatřicatem a všeci vime, kaj to vedlo. Vepředu byly také patniky, jak se za nima vždycky schovaval Husak nebo Brežněv. Červena hadra už neni v modě, tak to povlikli našedo. Je zvlaštni, jak barvy určuju, jaky bude výsledek. Za červenyma patnikama hřimal Husak, že „hranica nie je žiadne korzo“ a podobne bolševicke žvasty. Za šedyma patnikama nas čekala – šeď. Nic. Nuda. Prazdne mluvici hlavy. Zrobil sem chybu, že sem nechal puštěny ten zvuk, vyšlo by to nastejno.

A ještě jedna věc mě zaujala, ten naš česky šlendryjan. Furt stejny jak v dobach NDR. Místo dvanacti patniku jich sehnali enem deset. To je jedine vysvětleni, proč tam chyběli vudci Realistu a Svobodnych – Robejšek a Mach. Ale zato tam byli vudci takych obskurnich stran, jako su Zeleni, nebo STAN. Společne maju jen to, že se tež do Sněmovny nedostanu…