110% zisk. Lichváři napadli Česko. Hynek Beran o elektřině, kterou platíte

David Tramba a Ekonomický deník vás zmiňuje ve svém včerejším článku o Energetickém regulačním úřadu v pasáži Obavy z toxického kandidáta. Chcete se k tomu nějak vyjádřit?

Jsem zvyklý běžně diskutovat s protistranou, která má jiný názor a k němu argumenty. Buďto s kolegou, který má jiný odborný názor, a pak se obvykle shodneme, že máme podobné cíle a pouze vidíme stejnou realitu z různých stran, anebo s tazatelem, který chce něco vysvětlit. Učím i inženýry a techniky, a učím je, aby si byli schopni vytvořit svůj vlastní názor, nikoli kopírovali ten můj. Obávám se, že v případě novináře, který je známý v celém našem oboru tím, že si kompenzuje své nedostatečné odborné znalosti arogantními výpady, není o čem. Jsem energetik a ne terapeut.

K čemu je vlastně ten Energetický regulační úřad (ERÚ) dobrý?

Předně je to jediný orgán, který má chránit spotřebitele. Něco jako imunita systému v živém organismu. Když selže, vypadá to tak, že mají ve Francii elektřinu za korunu deset haléřů, na Slovensku za korun šedesát a u nás za dvanáct korun. Je to podobné, jako když trpí energetická regulace v ČR chorobou AIDS a naše ceny zachvátí zlatá horečka, která se ve více civilizovaných státech EU projevovala o dost mírněji nebo nenastala vůbec. Víte snad o nějakém evropském městě, kdy by v důsledku takzvané „energetické krize“ alespoň půl dne nesvítili? Ve skutečnosti to nebyla krize energetická, zrovna my jsme ještě k tomu vyváželi elektřinu, ala šlo o napadení technicky stále dobře fungujícího systému lichváři, kteří si v případě české ne-ochrany spotřebitele odnesli opravdu tučné výtěžky. Kupodivu je ale nikdo nenaspořil na dostavbu Dukovan a Temelína a dozorčí rada, která na celý tento proces na ČEZu dohlížela, tam sedí ještě půl roku po prohraných volbách, přestože jinde už dávno došlo ke změnám.

Takže na Slovensku fungovala ochrana spotřebitele a u nás ne?

Ano. Máme z minula stejnou a dnes velmi podobnou energetickou soustavu, zákon také velmi podobný, v roce 2003 jsem tam pomáhal dělat novou energetickou legislativu při vstupu do EU velmi podobnou té české. Mají regulační úřad, který má s tím českým prakticky stejné pravomoci, a na rozdíl od nás má slovenská vláda ve Slovenských elektrárnách pouze minoritní podíl. Ať si tohle čtenáři sami porovnají, zamyslí se, co nás to stálo a také kde jsou ty peníze. Ve srovnání s „energetickou krizí“, když jsme si vyráběli půlku elektřiny za 25 haléřů, ten zbytek i s povolenkami kolem 2 korun, a ještě ji vyváželi, je minulá vládní aféra s bitcoiny pouze haléřová položka.

Co je to „regulovaná složka ceny“?

Zjednodušeně poplatky za provoz sítí, i když v tom jsou schovány ještě další drobné položky, jako je operátor trhu nebo nově datové centrum. Regulační úřad určuje přiměřený zisk z takového podnikání, který je u nás 8,4 %, když síťové společnosti inovují, jinak pouze 6,9 %. V tom velké rezervy nehledejte. Oproti tomu zisk překupnických řetězců na silové elektřiny je přes 110 %. Podrobněji je to v Solárním magazínu v článku Co všechno platíme v ceně elektřiny, kdo by to chtěl více v detailu.

Podstatné ale v dnešní době je, že ERÚ také stanovuje, které náklady kdo platí. Tedy v případě větrných parků, co platí investor a co spotřebitel. Pokud ERÚ stanoví, že jde o „solidární náklady“, poskládáme se všichni na náklady spojené s vyššími investicemi a dražším provozem našich energetických soustav, a to včetně „posílení“ již dostatečně silného propojení do Německa, aby mohly být následně větrné parky prodávány za dumpingové ceny na lipskou burzu. No a já bych je s tímhle vyhodil nebo dával do každého zápisu Rady ERÚ svůj nesouhlas s alternativními výpočty a technickými argumenty.

Poslední velkou součástí je tarifní soustava. Představte si, že chcete sdílet elektřinu se sousedním domem, třeba škola s plochou střechou s památkově chráněnou radnicí nebo rodinný dům se sousedem, který má bazén a nechá vás v něm za to vykoupat. Kus drátu, vedení, do vedlejšího domu nebo přes silnici je daleko levnější řešení než domácí bateriové úložiště. „Kouzelník“ ERÚ to ale umí otočit a v současnosti to dotáhl tak daleko, že sousedovi vyjde levněji si ohřát vodu na zemním plynu než zadarmo na té elektřině ze sousedství, a nejlevněji vyjde dodávat elektřinu z vlastní střechy do hutí v Ostravě.

Máme tedy obskurní a zastaralou tarifní soustavu, kterou tento úřad vědomě udržuje, a za důsledek to bude mít zdražování regulované složky elektřiny vlivem připojování větrných parků, a tím i zdražování sdílení té „domácí“ (komunitní) elektřiny, kterou si doma vyrobíme. Totálně nás cenově zablokují a budeme platiti vysoké poplatky větrným baronům, které nám ERÚ bude zvyšovat.

Nejvíce to odnesou kolegové z distribučních společností, které budou na tyto „nové investice“ nutit vybírat zvyšující se poplatky na starých rezavějících vedeních a transformátorech.

Proč jste se tam podruhé hlásil?

Věděl jsem, že bude nová vláda. Exministr Lukáš Vlček přinesl na poslední zasedání vlády v demisi jmenování jiného kandidáta. Jeho kritériem bylo, že to má být právník, v tomto případě právnička, aby byla udržena kontinuita, takže jsem byl jako energetik předem vyřazen. No a pak se s Petrem Fialou domluvili, že na svém posledním zasedání v demisi to takto schválí.

Mrzí vás to?

Mám své odborné práce dost, a ta mě baví více, než rozhodovat ekonomické spory mezi kladenským primátorem a Pavlem Tykačem. I když ani to by nebyl problém, jsme malý obor a Tykačovy manažery znám, takže by se určitě dal domluvit nějaký kompromis. Není to v takovýchto případech otázkou právnických kliček, ale normálního jednáním mezi dvěma dospělými stranami, z nichž obě ví, že by se měly domluvit, jinak jedna přijde o byznys a druhá o teplo a podzimní voliče.

Upřímně řečeno jsem nečekal, že si Lukáš Vlček něco takového dovolí, ale když jsem se pak podíval podrobněji na jeho zákon o akceleračních zónách a aukce na 3 koruny 20 haléřů pro větrné elektrárny vypsané 11 dní před jeho odchodem, mnohé mi došlo. V tom oboru už nějakou dobu působím a ten jeho větrný development by pravděpodobně poněkud utrpěl, takhle jsme jeho záměry s kolegy rozkryli až počátkem ledna, tedy o pár týdnů později. Od konce ledna jsou toho plné noviny, ještě před tím, než ty Vlčkovy aukce pod novým vedením skončily.

Poslední novinkou z dnešního článku paní z Kroměříže je, že „křesťanský“ ministr Petr Hladík nám naplánoval větrné parky otáčející se nad poutními místy. Pod takovou vrtulí si normální věřící dokáže představit možná tak kozla Bafometa, ale ne historický poutní kostelík s Ježíškem a Pannou Marií.

Budete to zkoušet znovu?

Moje představa o vrcholném představiteli Energetického regulačního úřadu byla něco jako Tribun lidu ve starověkém Římě. Když začínala první vlna covidu, podařilo se mi přinutit všechny distribuční společnosti, tedy ČEZ, E.ON i PRE, že nebudou odpojovat sociálně slabé od sítí, když nebudou mít z důvodu ztráty zaměstnání na zaplacení za elektřinu. Nejlépe na tom tenkrát byla Pražská energetika, ta už měla rozhodnutí přijaté a jenom se bála, aby toho někdo nezneužíval, kdo by v takové situaci nebyl. Žádnou funkci jsem k tomu nepotřeboval, v oboru mě znají.

Po loňskému blackoutu jsem začal i více publikovat a přijal jsem pozici externího redaktora Solárního magazínu. Asi před dvěma měsíci mě kolega Ivan Noveský vzal s sebou na jedno setkání občanů o větrných elektrárnách. Nevěděl jsem vůbec, co to bude, vzal jsem si s sebou notebook, ve kterém jsem měl shodou okolností jeden svůj kurz pro energetiky, a tak jsem jim promítl pár slidů o tom, jak funguje energetická soustava, co je levné a co drahé a jaký je rozdíl mezi trvale udržitelným rozvojem bez devastace krajiny a obnovitelnou elektřinou. V sále bylo asi 500 lidí a hrozně děkovali, tak jsem začal psát nejenom pro odborné kruhy, ale i pro obyčejného montéra nebo paní v domácnosti, a sledovanost během jediného dne přesáhla 100 tisíc čtenářů. Stal jsem se tady prakticky přes noc jakýmsi tribunem lidu, aniž bych si to plánoval. Na druhé straně si těch lidí hrozně vážím a jejich důvěru nechci zklamat. Je to pro mě víc než nějaké politické klišé, je to jakési naplnění života i smyslu odborné znalosti. Pomáhat lidem, zastávat se s odbornými znalostmi těch slabších, učit je, aby se sami nedali. Možná jsem v tom našel i smysl techniky a její služby lidem, podobně jako doktor Albert Schweitzer v nemocnici v Lambarene.

Neodpověděl jste na otázku, budete se hlásit na ERÚ?

Kdybych byl vyzván, určitě takovou možnost zvážím. Moje odborné názory jsou vlastně po celou dobu stejné, mění se spíše způsoby, jak se odtud vyvádějí peníze, a brutalita takového procesu s narůstající krizí stoupá. Jako hlavní cíl vidím udržet naši energetickou soběstačnost, z tohoto důvodu bych do toho tedy šel. Na druhou stranu právě díky těmto názorům nevím, jestli současná koalice stojí o to jim naslouchat jako ti čtenáři populárních článků a lidé v plných sálech. Ale jsou jasné i tak, aby je pochopili i politici, čímž nechci nikoho urazit. Pokud to tedy panu Trambovi udělá radost, určitě nějakou „toxickou“ obálku do výběru odnesu, ale bude mi úplně jedno, jestli mě vyberou. Svoji práci i smysl mám tom, co dělám teď, a dělal bych to i jako člen Rady ERÚ.

Přestože jsem apolitický, dávají mě občas dohromady s jednou stranou současné vládní koalice. Uvidíme tedy, jak se k tomu i ti postaví. Je-li na programu vláda odborníků a ukončení Green Dealu, který už stejně všude jinde přehodnocují, má takováto strana dost možností na to, aby si jednoho odborníka do pětičlenné rady prosadila. Takže chci dát těm politikům možnost, aby to mohli udělat, anebo třeba i neudělat a signalizovat tím jiný postoj, a to i v otázce těch současných větrných parků.

Můžete zrekapitulovat vaše názory na současnou energetickou situaci?

Nezavírat předčasně uhlí, než za ně dostavíme plnohodnotnou náhradu. Černé uhlí mělo roční obrat 10 miliard korun a bylo užitečné, solárním baronům, kteří měli mít původně ze zákona po 15 letech konec, prodloužil ministr Havlíček prebendy na dalších 5 let za 28 miliard každým rokem. To není jenom anonymní číslo, má to rozměr zhruba 5 % důchodového nenárůstu, který budou namísto penzistů požívat solární baroni. Je-li průměrný roční důchod kolem 250 tisíc korun, znamená tohle 25 tisíc na jeden důchodcovský pár, což je docela slušná dovolená, o kterou takto přijdou. Ptám se, jestli raději horníky, nebo solární barony? Vyšlo by to o dost levněji dokonce i pro ty, kteří nemají rádi uhlí.

Nestavět „protektorátní soustavu“. Když se podíváte, je Česká republika vklíněna mezi bývalé dva německé státy, které si o od jejich sjednocení nebyly schopny postavit vedení mezi bývalou Německou demokratickou a Německou spolkovou republikou a poměrně arogantním způsobem tím obtěžují okolní sítě. V souvislosti s přetoky už jsme měli jeden blackout. Preferuji posílení domácí soustavy. Takhle budeme „investovat“ do externího propojení dvou německých států a připojení „větrných baronů“ k takovéto síti a doma nám zůstanou stará nadzemní vedení a desítky let staré kabely, mnohé z nich ještě z období sovětské okupace. Mám v tomto určité obavy po odvolání Martina Durčáka z vrcholného vedení společnosti ČEPS namísto očekávané změny v dozorčí radě jiné státní společnosti, ale o tom můžeme podrobněji hovořit i v jiném rozhovoru.

Pro evropské závazky využít prioritně to, co v Evropě nařizují, a nikoli nařizovat lidem nedobrovolné stavební pozemky pro větrně developery v naší krajině a lidem u dveří. Když jsme si nechali vytunelovat řadu továren a zničit ornou půdu skladišti logistických hal, máme v této oblasti možnost naše závazky v EU trojnásobně překročit, a nikoli ničit další ornou půdu a stavět v krajině monstra na přečerpávání podpory ze státního rozpočtu na konta soukromých „investorů“ přes dumpingové ceny na lipské burze.

Nehrát si na slepou bábu s náhradu domácího uhlí zemním plynem. Pokud USA koupí oba plynovody Nord Stream I a II, podepíší s námi smlouvu o „amerických dodávkách“, odkud si myslíte, že to bude? Budeme tu mít zase geopolitickou závislost na ruském plynu zdraženém o americké překupníky. Zemním plyn pak poteče dál ruskou rourou, ale budou se za něj účtovat takové ceny, jako kdyby jej zkapalněný přepravovali přes Atlantik. Nebo jste už někdo viděli plynovou rouru z Texasu nebo z Ázerbájdžánu do Prahy? Finanční určitě ano.

Máme určitou obavu, že s tímto programem nejste zejména při současném tlaku na větrné parky přijatelný.

Nemám rád tunely a bezpráví. Pokud bude mít energetický regulační úřad „politické zadání“ dát spotřebitelům k úhradě zdražení sítí vlivem nestabilního provozu a posílení kvůli větrným parkům, a namísto cenové ochrany spotřebitele si nevšímat dále brutálního lichvaření na lipské burze, asi by se mi v takto úkolovaném úřadu obtížně pracovalo, dokud bych to nezměnil. Proč mohou mít ve Francii jadernou elektřinu za korunu a u nás za čtyři koruny, když jsme v jedné Evropské unii a máme mít tržní prostředí? Teoreticky bychom mohli tedy z té Francie za korunu odebírat a Daniel Beneš prodávat tu elektřinu Francouzům za čtyřnásobek jejich ceny, když máme sítě otevřené trhům.

Dnes je to možná „nepřijatelný názor“, ale sovětská okupace také jednou skončila. Jenom doufám, že tu namísto jaderné války bude zase normální Evropa, taková, ke které jsme vzhlíželi před okupací v 60. letech nebo i v 80. letech před revolucí a chvíli po ní, a ne tohle. A k té normální Evropě patří také normální energetika (a ne tahle).

Poslední dobou jsme ve vašich přednáškách inženýra zaznamenali jistý etický a duchovní rozměr. Můžete nám je přiblížit?

Energetika je po 100 letech svého fungování podobně strategickým oborem, jako je třeba medicína. U zdraví si to každý uvědomuje, ale bez elektřiny bychom v této formě společnosti přežili jenom jednotky dní, kdyby se dodávky neobnovily, a v zimě bez tepla už také neumíme žít u ohně v zahloubené chýši. Stále více přibývá nároků na činnosti, o kterých nemusí být energetik přesvědčený, že jedná v souladu s morálkou vlastního oboru. Kromě zmiňovaného odpojování chudé vdovy od sítě to může být třeba i výstavba vedení pro větrný park přes stanoviště vzácných živočichů. Kdyby někdo nutil lékaře vzít dítěti nebo i dospělému zdravou ledvinu, protože jsou v tom „velké peníze“ a „investor“ chce vydělat, dokážeme si poměrně obtížně něco takového představit. Nikoli však před 83 lety v Osvětimi. Brzdou nebyla nějaká humanita, ale za Mengeleho ještě neuměli potlačit imunitní reakci při transplantaci, to přišlo až 30 let poté.

Ale co když budou někoho z nás nutit postavit větrné obludy před horu Blaník nebo historický kostel, zapojit je do sítě nebo provozovat, a technikům přijde nemorální znásilňovat krajinu pro další generace? Pokud máme povinnost udržet v chodu energetický systém současné společnosti, musíme mít současně i právo věci, které považujeme za nemorální, odmítnout. Morální kodex energetického inženýra a technika je v době eskalace ideologie a lichvaření důležitou složkou naší profese. Technickému oboru nemohou šéfovat „manažeři“, kteří jej v duchu náboženství Green Dealu a vybírání peněz budou ruinovat nebo dokonce s jeho pomocí neobnovitelným způsobem ničit půdu, zvířata, krajinu a životní prostředí. Tím nemluvím proti jakýmkoli obnovitelným zdrojům energie na místech pro ně vhodných, ale tento zákon, daný i evropskou směrnicí, současná vláda nerespektuje.

A ten duchovní rozměr?

Jsme součástí jednoho vesmíru, a v něm platí určité zákony. Materialista řekne zákony fyziky, věřící Boží zákony, ale ty zákony platí nezávisle na tom, jak je kdo nazývá. Příběhy o dlouhodobějším blackoutu a konci Sodomy a Gomory mají také velmi podobný děj.

Můj oblíbenec, Sir David Attenbrough, hovoří o roli kultury, která z nás udělala vládnoucí druh na této planetě. Všechny minulé civilizace přírodní živly respektovaly nebo je i uctívaly, a když ne, civilizace zanikly a zákony fyziky platily dál bez ohledu na ně. Zvládnutí energie v posledních 100 letech má rozměr jak úcty k fyzikálnímu zákonu a darům té planety, tak i dnes už stoleté kultury našeho energetického oboru. Stavět mařiče energie, dotovat výrobu elektřiny, kterou nikdo neodebere, nebo ničit půdu, která nás 1500 let živila, to jsou opravdu novinky, které si v minulosti nedovolili ani takoví destruktoři, jako Hitler nebo Stalin. Kdo jiný, než lékaři se mají postavit nezdravému způsobu života společnosti a kdo jiný, než energetici se mají postavit nezdravému pojetí vlastního oboru? Namísto pokroku tu zavádějí blackouty, namísto prosperity energetickou chudobu a další novinkou má být devastace krajiny a půdy? Proč? Energetici to nechtějí, to je potřeba si uvědomit.

Přestože jsem hodně ekologicky uvažující a v minulosti jsem byl umlčován a občas i šikanován pro kritiku dumpingového exportu fosilní elektřiny, současné pojetí Green Dealu jako zavádění energetické chudoby a ani jeho „českou“ cestu destrukce vlastní krajiny dotované z našich daní za kulturní ani technickou tradici našeho oboru nemohu považovat.