„Je jasné, že si Romany všimnete na první pohled, protože nevychází z domu bez šátku. Jakmile se s ní ale dáte do řeči, velmi rychle zjistíte, že je to úplně obyčejná holka, kterou zajímají cizí kultury, ráda cestuje, chodí do kina, a má ráda psy. Svou víru nikomu nevnucuje, naopak se snaží o ní mluvit s humorem,“ píše o ní redaktorka hned na úvod rozhovoru.

Ve škole prý chodila na náboženství asi dva roky, než se rodiče, vlažní katolíci, zděsili a odhlásili ji. Islám prý nejprve nesnášela. Jenže pak viděla dokument zpochybňující výklad o 11. září 2001 a řekla si, že možná tato víra nebude tak špatná, jak je nám prezentováno.

„Když jsem pak jela do Prahy na Den otevřených dveří v rámci Univerzity Karlovy, spojila jsem to s návštěvou mešity a rozhovorem s šejchem, který mi nakonec úplně změnil pohled na islám. Vybalila jsem na něj všechny svoje předsudky o islámu, on se smál a trpělivě mi je vysvětloval,“ popsala svůj první konflikt s islámem.

„Začala jsem přemýšlet nad vlastní vírou, ještě víc studovat a porovnávat islám a křesťanství. A přišla jsem na to, jak strašně málo práv v rámci křesťanství a Starého zákona, což je vlastně Tóra, jako ženy máme. Už jenom to, že v křesťanství neexistuje rozvod. Člověk si vezme hlupáka a už se prostě nerozvede. Islám to umožňuje,“ vysvětlila, čím u ní stoupl v ceně.