Hned na začátku debaty odpovídal Marek Hilšer na otázku, jak a proč ho napadlo kandidovat na prezidenta. Hilšer vzpomněl na své aktivistické období, kdy běhal nahý s protiputinovským nápisem. „Dali jsme se tehdy dohromady s partou lidí a řekli si, že není možné jen tak sledovat to, co se odehrává na Ukrajině. Když jsme národ, který zažil okupaci v roce 1968 a vadil nám postoj naší vlády a prezidenta,“ uvedl. „Po nástupu pana Babiše jsem začal mít obavy, kam se společnost ubírá. Poté, co jsme protestovali – několikrát se svlékli do půl těla, přivázali se u ruské ambasády – mi v určité chvíli začalo vadit, že politici na nás dělají dlouhý nos. Jednou Miloš Zeman zase něco říkal a já jsme byl naštvaný. A přemýšlel jsem, jak tomu Zemanovi říci, co si o něm myslím, před celým národem. V ten moment mi bleskla myšlenka, že jediná možnost, jak toto udělat, je jít do prezidentské kampaně a utkat se s ním v debatách,“ prozradil současný senátor s tím, že je Miloš Zeman poté převezl a žádných debat se nezúčastnil.
Měl jsem pocit zoufalosti, že do politiky vstupují jen miliardáři
Udělal Zeman dobře, když blahopřál Juanu Guaidóovi k převzetí úřadu prezidenta Venezuely?Anketa
Hilšer tehdy přemítal, proč je společnost rozdělená. „Společnost trápila minulost. Části vadila ta totalitní, komunistická, další části ta z devadesátých let – věci kolem privatizace, opoziční smlouvy. Byla tu taková povšechná naštvanost. Ptal jsem se, kdo by tohle mohl spojit. Dospěl jsem k tomu, že by to měl být někdo, kdo není namočen v politice jako takové. To znamená, že nemá za sebou finanční skupiny a lobby, které potřebují prezidenta, tak vyberou nějakou osobnost a udělají mu kampaň,“ konstatoval.
„Tedy někdo, kdo bude hájit veřejný zájem, bude naprosto svobodný, nebude muset být nikomu vděčný. A nebude mít za sebou komunistickou minulost ani tu z devadesátých let. Takže mi vycházel někdo mladý, někdo z mladé generace,“ vysvětloval. Nakonec dospěl k tomu, že mu bude čtyřicet, což je věková podmínka pro prezidenta, a tušil, že tuto pomyslnou rukavici nikdo jiný z mladé generace nezvedne. „S kamarády jsme přemýšleli, kdo by to mohl být, a pak jsem řekl, že do toho půjdu já,“ řekl. Důležité podle něj bylo i ukázat příběh, že do politiky se dá vstupovat. „Měl jsem totiž pocit určité zoufalosti, že do politiky vstupují jen různí milionáři či miliardáři. Začínal jsem mít dojem, že politiku dělají jen oni, a ne někdo, kdo má nějakou myšlenku. To není jen o Babišovi, ono jich je víc,“ upozornil. „Chtěl jsem ukázat, že to jde i jinak,“ konstatoval. „Teď máme prezidenta zkušeného, byl i premiérem, a nemyslím si, že to zemi prospívá,“ domníval se.
Po prezidentských volbách, kde Hilšer příjemně překvapil a získal poměrně dost hlasů, kandidoval úspěšně do Senátu. Jak si vybíral senátní klub? „Od začátku jsem věděl, že chci kandidovat sám, jako nezávislý. Pak přišel nápad založit své vlastní malé politické hnutí. Ne, že bych měl ambici vytvářet nějakou novou politickou stranu. Měl jsem potřebu mít nějakou právnickou osobu. Doposud jsem kandidoval jako osoba fyzická, a to je problém. Je to komplikované s daněmi, byly chvíle, kdy jsem nevěděl, jestli z učitelského platu nebudu odevzdávat daň za takové věci, jako jsou dary,“ uvedl. A také kvůli státnímu příspěvku pro politické strany. „Stál jsem před otázkou, že budu kandidovat za nějakou stranu, a pak tyto peníze přijdou do stranického aparátu, nebo jako fyzická osoba se všemi problémy, které to přináší. Fyzická osoba nemá nárok na tento příspěvek. A kampaň něco stojí, nemůžete ji dělat úplně z nuly. Musíte zaplatit letáky, videa. Dnes ve svém obvodu musím komunikovat s lidmi, třeba vytvoření webových stránek vám nikdo neudělá zadarmo, to všechno stojí nějaké peníze. Zříci se tedy těch peněz mi přišlo neodpovědné,“ vysvětlil.
Podpořili mě Kos, Papoušek a Orel
V Senátu se po volbách vytvořilo několik početně vyrovnaných klubů, které k sobě vábily nezávislé senátory, aby měly co nejlepší pozici při volbách do senátních struktur. „Jít do klubů ČSSD a ODS mě moc nelákalo. Pak tam byl klub Senátor 21 a STAN. Dvacet jednička byla pro mě srdcová záležitost, protože jsem komunikoval s Václavem Láskou, který mě podpořil v prezidentské volbě. Dokonce mi domluvil i sehnal nějaké podpisy v Senátu. To jsme si i dělali legraci, že mě podpořili Kos, Papoušek a Orel,“ pobavil Marek Hilšer. Nakonec i kvůli volbě předsedy zvolil klub STAN. „Klub STAN funguje hodně svobodně, neříká se tam, jak kdo co má volit, vždycky někdo přednese nějakou věc a pak se o ní diskutuje. Ale ještě jsem nezažil, aby někdo řekl, že budeme všichni hlasovat stejně,“ prozradil.
Psali jsme:
Hilšerovi se podařilo v Senátu prosadit tři pozměňovací návrhy ohledně insolvenčního zákona, z čehož měl radost, i když mu pak neprošly Poslaneckou sněmovnou. Nicméně následně mluvil o velkém problému současnosti, který se bezprostředně týká 850 tisíc lidí v České republice. Podle Hilšera je to velký sociální problém a zároveň pro někoho velký byznys. Zmínil Petra Kellnera a také bývalého ministra spravedlnosti za tehdejší Unii svobody Pavla Němce. „Ten těsně před tím, než odešel z politiky, zvýšil odměny advokátům a exekutorům a sám si pak založil exekuční firmu. Někteří lidé si zprivatizovali spravedlnost a velká část populace se kvůli tomu dostala do velkých problémů,“ řekl.
„Ne všichni jsou oběti, ale řada z nich. Kvůli obrovským odměnám exekutorů, fintám lichvářů, kdy z dluhu jedné koruny se za dva roky stalo 27 tisíc korun,“ konstatoval. „Byl to Klondike, stát to vůbec nereguloval. A pak vám prezident řekne, že dluhy se mají platit. To je jasné. Ale už prezident neřekne, co tady bylo. A také, že mezi jeho sponzory je lichvářská firma,“ sdělil. „Například to, co teď prezident dělá s Čínou, tak je to hlavně v zájmu jedné finanční skupiny a pár kamarádů kolem Tvrdíka, když to řeknu natvrdo,“ prohlásil jasně senátor. Dle Hilšerova názoru jsou důležité nejbližší volby, a to evropské. „Bude se rozhodovat o budoucnosti Evropy, to všichni cítíme a víme. Pokud získají převahu takové odstředivé proudy, tak se to rozhádá. A to je špatně. Rozhádané národní státy v Evropě jsou velké nebezpečí, už jsme to zažili,“ konstatoval.
Rozpadá se terénní systém, ale současný ministr zdravotnictví se snaží
Závěr debaty se týkal problémů ve zdravotnictví, nedostatku lékařů, například v některých oblastech. Vystoupil zkušený lékař, praktik, čtyřicet let po promoci, Ivan Brabec, který si posteskl: „S mojí generací se rozpadne terénní systém. Nejsou nástupci. Volá se po tom, abychom si s lidmi povídali, udělali si na ně čas. Když narůstá tak katastrofálně administrativa, kde ten čas na to máme vzít?“ Hilšer mu dal za pravdu. „Nejsem příznivcem ANO, nicméně musím říci, že současný ministr zdravotnictví se snaží více než všichni před tím. Snaží se podporovat primární péči. Ale je pravda, že ten systém se rozpadá. Dlouho se to vůbec neřešilo. Na ministerstvu to vědí a řeší to. Ale když zanedbáváte pětadvacet let personální otázky ve zdravotnictví, kašlete na ty lidi, pak to nezměníte za dva roky,“ objasnil Hilšer, který si myslí, že by stát měl zajistit dostupnost péče. „Mám kamaráda z liberecké nemocnice. A ten mi říkal, že když tam přicházejí lidé z Frýdlantského výběžku, tak jsou zanedbaní, protože tam nejsou doktoři. Dostávají se k nim ve špatném stavu, a tuto péči by měl stát zajistit.“
Dokud se podle Hilšera neřekne, že zdravotnictví (a školství) je zásadní hodnota a nenalejí se do takových oborů peníze, tak se situace nevyřeší. Dalším problémem jsou přesčasy lékařů v nemocnicích. K tomu Hilšer odvyprávěl příběh svého spolužáka z jedné nemocnice na severu Čech. „Nastoupil v ní, je to velice vytrvalý člověk, ale vydržel tam patnáct let a musel odejít. Měl třeba deset nocí v měsíci. To znamená, že jdete ráno do práce, jste tam přes noc a pak zase přes den. Aby to chirurgické oddělení, kde byl, fungovalo, musel to tak dělat. Problém je, že ti doktoři nejsou,“ popsal situaci lékařů. Nejsou také zdravotní sestry. „Když nejsou, tak pacient v té nemocnici třeba nedostane najíst. Měli jsme strýčka se zlomeným krčkem, ležel a nepřišli mu tam dát najíst. Ale ne proto, že by byli zlí. Neměli na to čas, nedokázali všechno stihnout,“ konstatoval a vysvětlil, jak se to řeší s přesčasy, aby se vyhovělo předpisům. „Doktoři mají normální smlouvu, a pak ještě pracují na dohodu o pracovní činnosti. Aby se tam nepočítaly všechny hodiny. Takhle se to pytlíkuje, ale kdyby se to tak nedělalo, tak lidi nemá kdo ošetřit,“ upozornil.
Po dvou hodinách debatu s Markem Hilšerem ocenili a ukončili potleskem přítomní posluchači.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
