Kociánová na Kechlibara vytáhla plány Evropské komise. Podle nich chce rozvinout obranu proti dezinformacím na internetu. „Opatření míří dovnitř soustavy evropských orgánů, dílčích evropských institucí a také k velkým hráčům, což je právě Facebook, Twitter či Mozilla. EU mluví o vytvoření kodexů pro soukromé online platformy, o finanční podpoře mediální gramotnosti či subvenci investigativní žurnalistiky,“ vysvětlovala Kociánová. Kechlibar na to prohlásil, že k takovýmto řešením shora má bytostnou nedůvěru a pod podporou mediální gramotnosti se může schovat cokoliv. Mediální gramotnost podle něj nelze zlepšovat, když o to není zájem. „Můžete přivést koně k vodě, ale nepřinutíte ho pít. Myslím, že je hrozně těžké v lidech, kteří konzumují zprávy, nějak uměle podnítit, aby se naučili přemýšlet. A v podstatě jiné myšlení než kritické neexistuje, buď to je, nebo není myšlení – a je to dogmatismus. Myslím, že toto se musí podněcovat nějakým nárazem na realitu, podobně jako imunitní systém,“ prohlásil a naznačil, že by se na podobném projektu mohli nasytit ti, kdo vědí, jak o granty žádat, ale výsledek nezaručí.
Kociánová pak zmínila subvence pro investigativní žurnalistiku. Dle jeho názoru nejde zároveň brát peníze od státu a vyšetřovat potenciální prorůstání zločinu do státní správy. „Z hlediska investigativního žurnalisty je například policie potencionální nepřítel, protože tam budou nějací zkorumpovaní jedinci, kteří na pokyn nějakého šéfa na novináře nasadí odposlechy a prohledají mu byt,“ přidal analytik příklad.
A pak došlo na samotný populismus. „To je také velmi frekventované slovo a stává se stále důležitějším. Nedávno dokonce tři desítky osobností vyzvaly přímo k záchraně Evropy před populismem. Vznikl manifest, který zveřejnily některé evropské deníky, například britský The Guardian. Podepsaly jej osoby z dvacítky zemí, včetně francouzského spisovatele českého původu Milana Kundery a indicko-britského Salmana Rushdieho,“ uvedla Kociánová téma.
Kechlibar dodal, že zrovna u Salmana Rushdieho ho mrzí, že něco takového podepsal, když sám zažil střet s islámem a poznal, jaký efekt to mělo na svobodu slova (na Rushdieho byla vydána fatwa a byl dlouhou dobu střežen – pozn.red.). A pak se rozjel: „Populismus je oblíbená nálepka. Pamatuji na první přímé volby prezidenta, které jsem vysadil, a na to, jak si pan Karel Schwarzenberg udělal číro. To nebyl populismus? Nyní sleduji, že v roce 2019 mají být v Německu troje zemské volby: v Sasku, Durynsku a Braniborsku. Ve všech třech těchto státech bude AfD asi nad 20 procenty a v Sasku si slibují, že by mohli těsně vyhrát, ale přece. Samozřejmě je tam také silná Die Linke, i když ta už je méně antisystémová, už sedí v nějakých vládách.
Fotogalerie: - Německá vizitka
Je skoro jisté, že třeba v Sasku nepůjde jen tak sestavit vládu. A tak mainstreamové strany, které jsou slabší – jakž takž funguje CDU, ale třeba SPD má v Sasku kolem 9 procent – plánují takzvanou východní ofenzivu. A ta v zásadě staví jen na rozdávání peněz. Zde zaplatíme toto, tam vtlačíme miliardu, tady dáme odškodnění, těmto přiznáme předčasný důchod a támhle zvýšíme plošně důchody. To není populismus? Rozdávání peněz je možná největší, nejkrystaličtější forma populismu, kterou si umím představit. To je ještě populističtější než nějaké žhavé kecy na náměstí.“
Kociánová si také všimla, že francouzský filosof Bernard Henri-Lévy v textu manifestu píše: „Musíme bojovat za evropskou myšlenku, jinak se budeme dívat, jak mizí pod vlnou populismu.“ Kechlibara zaujalo právě slovo bojovat. „Většina těchto lidí v životě asi nezvedla zbraň, což je asi dobře,“ odtušil. Kociánová na to namítla, že bojují perem. „Intelektuálové bojují perem. Právě. Ale to je v tomto případě fatální omyl. Oni mají pocit, že současná situace je způsobena slovy a dalšími slovy se dá zase odžehnat. To je typický omyl intelektuálů, že přeceňují váhu slova,“ říká analytik s tím, že si na to sám musí dát pozor.
A jako příklad dal bývalého italského premiéra Mattea Renziho. „On byl svého času něco jako Macron v tom smyslu, že ho vítali jako zachránce před demagogy. Byl docela fotogenický, uměl mluvit a podobně,“ říká Kechlibar, ale s ekonomickou situací ani s krizí si nevěděl rady a něco začal dělat až na konci své vlády. A výsledek je známý.
„Toto je, myslím, právě ta chyba, kterou intelektuálové dělají. Kdyby si kdokoliv z nich snažil zakládat rodinu a koupit si v současných cenách byt, tak by zjistil, že ho žádná slova o evropské myšlence nezachrání, že na byt nemá, protože například došlo k nějaké ohromné cenové bublině, která vytlačuje střední třídu do nižší třídy. Jedním z důležitých atributů střední třídy je, že si může dovolit bydlení – a nám se střední třída z tohoto hlediska momentálně zužuje. To je jedno, jestli ekonomiky rostou, ale jakmile máte problém zaplatit nájem, tak jste osobně ohrožen. To se opravdu nedá řešit slovy. Nevím, jak se to řešit má, ale abstraktní boj za evropskou myšlenku je v tomto případě úplně mimo,“ říká Marian Kechlibar o plánech EU a významných osobností.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
