Autor článku si nejdříve všímá různých interpretací rozhodnutí Nejvyššího soudu. Někdy se podle něj objevují až hloupé interpretace a uvádí příklady, mimo jiné když třeba Erik Tabery tvrdí, že se jím legalizuje krádež a podplácení jen tím, že se tak stane na půdě Parlamentu. Vrchol všemu nasazuje podle Václava Vlka prohlášení Cyrila Svobody a Miroslava Výborného, že imunita, když se Ústava sepisovala, měla chránit jen verbální politické projevy.

Autor se domnívá, že ochránci a tvůrci Ústavy opravdu měli na mysli jen projevy na schůzi a dodává, že důvodem byla politická nezkušenost a naivita. „Jednání politické je jednáním v celé šíři a znamená i jeho přípravu, realizaci a projevy jak v Poslanecké sněmovně (místnosti), tak v celé budově nebo i na ulici a sekretariátu strany či mítinku. Jistě, čím dále od Parlamentu, tím méně chráněni. Ale imunitou je chráněno to, co je politika, a o to jde,“ píše Vlk.