„Vracet vyznamenání prezidentovi je v České republice skoro folklór. Zpěvák Daniel Hůlka vrátil Miloši Zemanovi státní vyznamenání, protože ho zklamal jako přítel, člověk i prezident. Zpěváka se dotklo, že mu prezident republiky v novinovém rozhovoru v souvislosti s jeho účastí na protirouškové demonstraci doporučil, aby si dal studený a mokrý hadr na hlavu a stáhl se na nějakou dobu do soukromí. Filmový režisér Jan Němec vrátil Hradu medaili, kterou dostal od Václava Havla. Kvůli aktu arogantní politické zvůle Miloše Zemana. Nelíbilo se mu, že Miloš Zeman vyznamenává filmové tvůrce, kteří nikterak nepřispěli k československé státnosti,“ zmínila úvodem Bobošíková.

„Dá se říct, že důvody českých umělců, proč vrátit vysoká státní vyznamenání, byly víceméně jejich osobní a emotivní. Do zcela jiné situace se ovšem dostala Slovenská republika. Tam v těchto dnech vrátil nejvyšší státní vyznamenání prezidentce Čaputové významný disident a politik židovského původu Fedor Gál, který se narodil v koncentračním táboře Terezín. A víte, proč státní vyznamenání vrátil? Jeho odůvodnění nebylo emocionální, ale ryze faktické. A jde z něj mráz po zádech,“ konstatuje Bobošíková.

„Prezidentka Slovenské republiky Zuzana Čaputová totiž nedávno udělila vysoké státní vyznamenání za protikomunistickou činnost po roce 1945 třem fašistickým aktivistům z dob válečné Slovenské republiky, která spolupracovala s Hitlerovou třetí říší. Jak uvádí Fedor Gál, šlo o zločinný režim, který má na svědomí kolaboraci s nacistickým Německem včetně holokaustu a potlačení slovenského národního povstání,“ zmínila Bobošíková k ocenění Antona Tunegy, Alberta Púčika a Eduarda Tesára.