O zahraniční politice Baracka Obamy se jeho voliči dozvídají většinou jen to, že jsou vždy na výběr pouze dvě možnosti a žádná z nich není pro USA dobrá. „Jedna je následně popsána jako lepší než ta druhá.“ Jako příklad uveďme íránskou jadernou dohodu. Obama Američanům řekl, že buď dohodu podpoří, nebo bude válka.

Už pětkrát za poslední dobu ale americká diplomacie prohrála s tou ruskou. Prvně s raketovou obranou východní Evropy, pak s chemickými zbraněmi v Sýrii, následně na Ukrajině, pak v Íránu a v současnosti se vrátila zase jednou prohrát do Sýrie. „Těžko se vyslovuje, že ruská diplomacie je schopnější než ta americká. Na druhou stranu, není to překvapením: ruská a sovětská zahraniční politika byly vždy pod kontrolou chladných realistů, kteří vidí životy jako statistiky, čas jako dočasné zdržení a hranice jako prozatímní fikci.“

Rusko podporuje Asadův syrský režim, podporuje Írán, v Sýrii má fungující námořní základnu a „vypadá to, že skrze jednání mezi Ruskem, Saúdskou Arábií a USA se podaří Rusku dosáhnout všech svých cílů. Asadův režim možná nevydrží, jeho armáda ale ano. Avšak neexistuje situace, ve které by mohly USA vytvořit narativ, kdy je Asad horší než vítězství Islámského státu.