Nechci se dotknout slavného Bertolta Brechta, ale název díla je skutečně inspirativní. Jestli nový americký prezident někomu hýbe žlučí, tak především všemožným příživníkům neboli parazitům a korupčníkům v USA i EU, pro něž byla vláda nejubožejšího amerického prezidenta z Keni a nadšeného přítele agresivního islámu doslova požehnaným zlatým rájem. Boj proti vlasteneckému prezidentovi je jedna velká mediální komedie, což můžeme vidět i na ČT24 a v řadě dalších protinárodních médií. Na protitrumpovských demonstracích v USA samí typičtí civilizovaní pracanti za 50 dolarů na hodinu od Sorose, řízení typickými pseudolevičáckými intelektuály. K tomu pár vykradených aut a obchodů, aby nevyšli ze cviku. Ani den bez útoku, kritiky či pomluvy amerického prezidenta, případně jeho rodiny.

Obecně se jako nepřátelé Donalda Trumpa profilují všichni, kteří si chtějí přisvojit větší díl z obecného krajíce vytvořeného hospodářstvím USA, případně EU, než o jaký se zasloužili, a pokud možno bez práce. Podobnou situaci ostatně vidíme u nás, kde se přátelé příživnictví a korupce a nepřátelé bělochů, křesťanů a Evropanů formují do jednoho šiku proti prezidentu Zemanovi pod vedením pražské havlérky. Oba prezidenti mají z jejich hlediska velké chyby. Jsou to vlastenci, mají vizi lepší budoucnosti pro svůj národ, nikoli jen pro nepočetné arogantní zbohatlíky a jejich služebnictvo mezi politiky, mediálními lumpenproletáři a neziskovkáři. A co je nejhorší, jsou to osobnosti, možná s některými chybami, nicméně vyčnívají výrazně nad okolním štěkajícím davem ubohých průměrů. A osobností se člověk rodí, pouze zkušenostmi dozrává. Do stejné skupiny patří ruský prezident Putin, Marine Le Penová, ale i Erdogan, přestože je to islámský nepřítel Evropy.

Ve srovnání s nimi nejsou Obama, Clintonová, Merkelová, Hollande, Juncker a všemožní spíše pod než průměrní zkorumpovaní ubožáci, úředníčci a poskoci z USA a EU ani vidět. Samozřejmě pokud zrovna arogantně neškodí občanské většině, nelžou v médiích, nevyvolávají problémy po celém světě, nebo se nechovají jako šašci či opičky na vodítku. Pozoruhodný je ve skupině nepřátel vlasteneckých prezidentů-osobností vysoký počet všemožných umělců, mnohdy spíše komediantů, často parazitujících na státních a obecních financích. Vidíme patologický boj proti občanskou většinou zvoleným reprezentantům vlasti, národa, pracujících občanů a civilizované rodiny. Protože nepřátelům vlasteneckých prezidentů vesměs chybí argumenty, uchylují se pouze k primitivní sprostotě, nadávkám, urážkám a posměškům na sociálních sítích a ve spřátelených protinárodních médiích. Tím ukazují svoje kvality na úrovni omezených zastydlých puberťáků.