Čau lidi, nejdřív z celého srdce blahopřeju naší Vivien k 18. narozeninám. Je neuvěřitelné, jak to uběhlo. Vivi odmaturovala, v říjnu jede studovat do zahraničí, tak si ji musím užít co nejvíc, než odejde z domova.

A jak zvládáte ty vedra? Příšerný hic prý potrvá ještě týden, místy předpovídají dokonce čtyřicítky. A do toho na dálnicích karavany, narvané kombíky s rodinami, SUVčka s loděmi na přívěsech. Sám jsem to ve čtvrtek zažil kolem Mnichova. Tenhle víkend má být nejhorší. V Německu totiž v některých spolkových zemích vypukly školní prázdniny a v jiných končí. Čili směrem k moři i od moře jsou zácpy na hranicích i mýtných bránách. Přeju hodně nervů, kdo třeba právě teď trčíte v koloně a narazili jste na tohle moje týdenní hlášení. Napíšu vám ho dlouhé jako obvykle. Ať máte co dělat.

Možná jste četli můj včerejší článek pro Novinky. Pojmenovaný je sice “Babiš: Nelegální migraci se musíme ubránit za každou cenu”, ale hned ze začátku pan redaktor otevřel módní téma diplomek. Prý jak jsem to měl já a jestli mám čisté svědomí. Tak jsem mu řekl, že jsem ji psal o Všeobecné dohodě o clech a obchodě, o tzv. GATT, kde pracoval i můj táta. Ťukal jsem ji po večerech na psacím stroji s kopírákem a kouřil, denně jsem dal dvacet červených marlborek. Taky Sparty, Lípy a Gitanky.

Větší část tohohle týdne jsem strávil v zahraničí u našich německých a rakouských partnerů. Původně jsme měli s Monikou v plánu, že si aspoň v Rakousku dáme trochu oddech a něco jako jednodenní dovolenou, trochu se projdem, dáme kafe a trhanec, který mimochodem miluju, ale ani to nevyšlo. Vrhla se na mě Nova kvůli pořadu, jak tráví politici léto. A pak jsem celou dobu odpovídal na všechny maily a řešil vzkazy od lidí ohledně kauzy H-System. Takových případů, kde byli lidi okradení kvůli vytunelovaným bankám, kampeličkám, fondům bylo víc. Rychle zapomínáme, tak by bylo asi dobré si je připomenout.

Je to hrozný případ. Psal jsem vám k tomu informace na Facebook i Twitter průběžně. Družstvo Svatopluk mě požádalo, abych byl mediátor a správce konkurzní podstaty s tím souhlasil, protože jejich vztah už je tak nepřátelský, že spolu nedokážou asi mluvit. Od té doby se mi ozvalo i sdružení Maják, které zastupuje další část podvedených klientů. Do hodiny jsem jim dal termín a uvidím se s nimi v pondělí. Pevně věřím, že se nakonec všechny strany dohodnou a lidi nebudou muset opustit domovy, na které si tvrdě vydělali a svépomocí si je dostavěli. Napíšu vám zprávu, jak schůzka se správcem konkurzní podstaty, zástupci bytového družstva Svatopluk i Majákem dopadla. Pokusím se jim pomoct hlavně v tom, aby spolu začali mluvit, ne se akorát navzájem obviňovali.

Zpátky do Německa. Bavorský premiér Markus Söder mě s Monikou pozval na Bayreuthské hudební slavnosti. Byl tam i s manželkou. Je podnikatelka a řídí rodinnou firmu. Mají stejně staré děti jako my s Monikou, takže téma byla samozřejmě i rodina. Je to akce s dlouhou tradicí. Zlatý hřeb byla opera Lohengrin od Richarda Wagnera, který ji mimochodem začal psát v létě 1845 v Mariánských Lázních. První přestávku jsem oficiálně jednal s bavorským premiérem a druhou jsem si povídal s jeho paní o podnikání. Jako vždycky jsem kromě kultury chtěl s Markusem probrat ty nejdůležitější politické věci. Bavoři jsou naši sousedi a máme dobrou přeshraniční spolupráci a velmi dobré vztahy v byznysu a výzkumu, BMW chce u nás na Sokolovsku investovat.

Mluvili jsme o spolupráci našich policistů. Už od roku 2007 funguje společné Centrum česko-německé policejní a celní spolupráce v Petrovicích a ve Schwandorfu.

Téma číslo jedna je teď ale samozřejmě migrace. Máme úplně shodný názor, že je potřeba chránit hlavně vnější hranice Unie, potírat převaděče a pomáhat lidem v jejich zemích. To je jediný konstruktivní způsob, jak nelegální migraci zastavit v zárodku

Probrali jsme i hospodářské vztahy, železnici mezi Českem a Bavorskem, vědeckou spolupráci mezi školami a taky institucemi, společný vesmírný výzkum.

Ale jak říkám, téma číslo jedna je migrace. Bylo to tak i v Rakousku, kam mě zase pozval pan spolkový kancléř Sebastian Kurz. Podle médií jsem byl druhý český politik po Václavovi Havlovi, který se zúčastnil Salzburských kulturních slavností. Nejdřív jsem se tam ale musel protlačit po zúžených dálnicích. Němci i Rakušané teď horečně opravují, není to jen naše D1. Ale zato tam na nás čekala úžasná akce. Mozart, Bernstein, Strauss, jejichž hudba se rozhléhala sálem divadla Felsenreitschule, to byl zážitek.

Sjela se sem spousta špiček veřejného života, takže je to skvělá příležitost si popovídat s evropskými státníky neformálně. Ta skutečná jednání se totiž častokrát odehrávají mimo oficiální zasedačky v Bruselu. Kromě Sebastiana Kurze, jsem si domluvil i schůzku s estonským předsedou vlády Jürim Ratasem a britskou premiérkou Theresou Mayovou. S pány premiéry jsem jednal na čtyři oči, s paní Mayovou jsem jednal oficiálně poprvé.

S Jürim máme společné velké téma digitalizaci státní správy a digitální ekonomiku. V Estonsku podáte daňové přiznání za dvě minuty. Pozval jsem ho do Prahy. Přiletí v listopadu i s manželkou a chceme společně zorganizovat konferenci o digitalizaci, aby nám představili, jak to v Estonsku funguje.

S paní Mayovou jsme zase samozřejmě probrali Brexit. Je to smutné, ale musíme se aspoň snažit, aby jeho následky pro nás byly co nejmenší. S Velkou Británií máme historicky skvělé vztahy a budeme se je snažit udržet. A 50 tisíc našich lidí v Anglii pracuje. Slyšel jsem od některých evropských politiků, že jednání s Velkou Británií je zbytečné, když odchází. To je ale hloupost. Vždycky budou důležitý obchodní partner a taky náš spojenec v NATO. Plus ještě 20 procent té dohody o vystoupení z EU není dojednaných a my se k nim jako členský stát chceme vyjadřovat. Nakonec jsem paní Mayovou pozval na koncert České filharmonie v Londýně 24. října k příležitosti založení Československa. A samozřejmě jsem na naši skvělou filharmonii pozval Sebastiana Kurze, protože naši zahrají i ve Vídni 24. listopadu.

Jak říkám, takové akce jsou nejlepší příležitost poznat politiky jako lidi. A lidsky si popovídat. Proto jsem vzal i svou paní, společně jsme se seznámili se Sebastianovou přítelkyní Susanne nebo s manželem paní Mayové Philipem. Společně jsme pak zašli na Mozartovu Kouzelnou flétnu. Akorát teda Jüri s sebou manželku neměl, protože čekají čtvrté dítě, tak jsem mu řekl, že je borec, když má čtyřicet a už se mu povedly čtyři děti.

Samozřejmě si mé paní nemohl nevšimnout bulvár. Bild napsal, že Monika je "eye-catcher večera”! Taky si s ní povídala kancléřka Merkelová. Chvilku spolu dokonce mluvily česky a paní kancléřka jí vyprávěla, jak si u nás v Česku dělala doktorát v pražském Ústavu organické chemie a biochemie. To jí bylo kolem třiceti. Schválně si to dejte do Googlu a najdete její fotky. Kancléřka Merkelová taky s nostalgií vzpomínala na smažák a valtické víno. Nakonec jsme si spolu dali weisswurst v kaiserce.

Jinak všechny schůzky, co jsem měl, se točily kolem migrace. A z rozhovorů jak v Německu, tak v Rakousku mám takový pocit, že to bude hlavní téma příštích evropských voleb. Myslím, že mlčící většina dá najevo svůj názor. A doufám, že zásadně změní složení Evropského parlamentu a Evropské komise.

Když hejtman spolkové země Salcbursko Wilfried Haslauer zahajoval ráno festival, řekl pár věcí, pod které bych se okamžitě podepsal. Mluvil o tom, že Evropu spojuje hlavně kultura, křesťanství, stavební sloh, všechno, co tady naši předkové vybudovali, společné hodnoty, které musíme bránit. Myslím, že ne všichni evropští politici si tohle uvědomují a jsem přesvědčený, že pro některé z nich bude výsledek příštích voleb překvapení. Nechci, aby jiné zvyky, jiné náboženství a jiná kultura Evropu převálcovaly. Dědictví našich předků musíme ubránit.

Můj názor na nelegální migraci je jasný a nezměnil se od začátku. Musíme ji zastavit. Napsal jsem to i v dopise italskému premiérovi Giuseppovi Contemu, který mě předtím vyzval, ať spolu probereme přerozdělení 450 migrantů, kteří nedávno dorazili do Itálie. Můj dopis byl trochu delší. Hlavně jsem mu zopakoval, že přerozdělování není žádné řešení. Kdo čtete moje hlášení, tak víte, jaká jsou řešení nelegální migrace, která urputně prosazuju: australský model, hot-spoty na severu Afriky, pomoc lidem v zemích, odkud nejvíc utíkají, rozšíření pravomocí agentury Frontex, aby do ní netekly stamiliony euro jen za to, že bude reportovat, kudy k nám nelegální migranti jezdí.

Vždycky mě hrozně zamrzí, když uslyším, že Česká republika není solidární. V přepočtu na naši ekonomickou sílu jsme jedna z nejsolidárnějších zemí vůbec! A speciálně Itálii pomáháme s nejrůznějšími projekty. Třeba jsme minulý rok vyčlenili 10 milionů euro na posilování pobřežní stráže a pobřežních kapacit v Libyi, což je akce vedená právě Italy.

Těším se, že si o tom všem s Giuseppem promluvíme na konci srpna v Římě.

I v tomhle vedru mě ale pár věcí dokázalo fakt potěšit. Tak třeba. Mezinárodní agentury zvedly naší zemi rating ze stupně A+ na AA-. To je skvělé hodnocení. Týká se to dlouhodobých závazků v domácí i cizí měně. Hlavně se našim vládním institucím daří hospodařit s přebytkem. V roce 2016 to bylo 0,7 % HDP a minulý rok dokonce 1,6 % HDP. A dál snižujeme zadlužení v poměru k HDP. Výrok ratingové agentury Standard & Poor’s potvrdila japonská JCR.

Jsme už teď dlouhodobě mezi pěti nejmíň zadluženými státy Evropské unie. Takže já bych byl fakt, ale FAKT rád, kdyby někteří politici i makroekonomové, kteří nás nemají rádi, mluvili objektivně. Když se opírají do našeho plánovaného rozpočtu, neustále omílají ten plánovaný schodek 50 miliard. Trochu jim uniklo to slovíčko PLÁNOVANÝ. O mě je totiž dobře známo, že tlačím na lepší výsledek, než je na papíře. Vemte si, že třeba v roce 2016 jsme plánovali schodek 70 miliard a nakonec skončili 61,8 miliard v plusu! Letos plánujeme mínus 50 miliard, ale před pár dny jsem to kontroloval a hádejte: jsme v plusu 4,4 miliardy.

Co je strašně důležité, že máme v přebytku i důchodový účet. Dokonce o 2,8 miliardy. A když se budeme bavit o státním dluhu, pořád nechápu ty řeči o tom, že ho zvyšujeme. Někteří to opakují. Pořád dokola. Přitom náš státní dluh neustále klesá. I při tom plánovaném deficitu 50 miliard nám znova klesne. Ty skutečné počty se totiž odehrávají vždycky na konci roku. Což samozřejmě naše kritiky nezajímá. Takže když třeba výhodně prodáváme dluhopisy, hned napíšou, že se propadáme do dluhu. To bych ale musel dát každému takovému komentátorovi školení, aby to pochopil.

Co je skvělé, že výběr daní a pojistného neustále roste, třeba jen za červen stoupl meziročně o 61,3 miliard. Ne, přátelé, nestalo se to jen tak. Je to díky kontrolnímu hlášení a díky EET. Podnikatelé odvádějí daně poctivěji než kdykoli předtím.

A peníze se vrací zpátky do lidí. Ukážu vám to na pár číslech: Na důchody jde o 37,8 miliard víc, na školství o 25,7 miliard víc, na zdravotnictví o 20 miliard víc, zvyšujeme i výdaje na sport o 2,1 miliardy, na vysoké školy plus 1,8 miliardy. Do dopravních staveb dáme 50 miliard, na opravu a údržbu silnic 26 miliard. Celkově navyšujeme investice na 78,8 miliard.

Tenhle rozpočet jsme schválili ještě za naší menšinové vlády. Samozřejmě přišli naši koaliční partneři a mají svoje představy. Budeme pokračovat v jednání po vládních prázdninách, to znamená v půlce srpna. Chci po každém ministrovi, aby hlavně hledal úspory a šetřil na provozu. A ty ušetřené peníze dáme opět do lidí, hlavně do těch, kteří mají teď nejhorší platy: pracovníci v kultuře, sociální sféře, ve školství.

To, že obchodníci poctivěji platí daně, je vidět i na tom, že mnohem svědomitěji vydávají účtenky. Pomohla tomu i naše hra Účtenkovka, do které se třeba minulý měsíc zapojilo skoro 380 tisíc lidí. A odměny jsou sladké. Teď nedávno naše Alena Schillerová předala dvěma šťastným výhercům ve Valašském Meziříčí klíčky od zbrusu nových Fordů EcoSport. Další slosování je 15. srpna. Takže, kdo ještě nehrajete, rozhodně to pojďte zkusit.

Schválně jsem koukl, jací lidi s námi vlastně hrají. Když se to vezme podle věku, tak skoro polovina má mezi 30 a 50 lety. Ale co mě hrozně potěšilo, že skoro čtvrtina jsou lidi od 50 výš, dokonce 4 procenta jsou lidi nad 70 let. Takže je super, že i lidi, kterým internet vstoupil do života jako totálně nová věc, se účastní. Jak říkám, je to dobrá věc. Nakoupit jdete stejně. A ještě k tomu můžete vyhrát milion korun, auto nebo spoustu dalších cen.

Všechno ale není super. Pořád zoufale bojujeme s kůrovcem. Hned v pondělí jsme k tomu měli další jednání. Potřebujeme stále nové skladovací plochy a dostatek chemických prostředků. Já jsem znovu zdůraznil, že je potřeba využít k těžbě a úklidu poškozených stromů i nezaměstnané evidované na Úřadu práce. Ministr zemědělství třeba už nabídl ostravské Asociaci romských podnikatelů a spolků ČR konkrétní práce, které by v lesích mohli vykonávat dlouhodobě nezaměstnaní. Mohli by nejen těžit napadené dřevo, ale i sázet nové stromky. Je potřeba každá ruka. Jak řekl sám prezident Asociace Vladimír Leško: “Chceme pomoci při lesních pracích a zároveň systémově řešit romskou nezaměstnanost.” Nabídl i okamžitou pomoc se zajištěním firem a pracovníků, hlavně na severní Moravě.

A rázný a hrozně potřebný krok udělal náš Richard Brabec. Asi jste slyšeli, že celníci nedávno odkryli ty hrůzy co se dějí na našem území kolem obchodu se vzácnými zvířaty, hlavně tygry. Mafiáni s nimi obchodují nejen kvůli kožichům a drápům, ale taky protože hlavně v Asii ještě pořád hodně lidí věří v léčebné účinky “tygřích preparátů.” Takže Richard s okamžitou platností zakázal vývoz tygrů pro komerční účely do zemí mimo Evropskou unii. Shodou okolností je dneska mezinárodní den tygrů. Lepší dárek od našeho ministra životního prostředí nemohli dostat.

Tak a koukám, že jsem na páté stránce. Byl to zase náročný týden. Musím se vám přiznat, že už pokukuju po kalendáři. Od 1. do 11. srpna mám totiž dovolenou. Pondělí a úterý bude brutální. Od rána do noci budu mít schůzky, protože toho chci ještě stihnout co nejvíc. A vám, co máte dovolenou právě teď, přeju, abyste si ji co nejvíc užili. A nám ostatním, abychom ty vedra přežili.