Tisíce přistěhovalců denně překračuje jihovýchodní hranice EU a politická třída EU řeší, jak přerozdělit migranty, přitom však zabránit sociálním nepokojům mezi domácím obyvatelstvem. Tváří tvář rostoucí opozici vůči více než šest dekád uplatňované migrační politice západní Evropy vůči běžencům z Afriky a Asie se úředníci z Bruselu snaží nacházet nová umístění uprchlíků ve východní Evropě. „Není těžké pochopit, čeho se politické elity EU obávají. Euroskeptické strany Národní fronta ve Francii či Pegida v Německu díky odporu k migrační politice stále posilují,“ uvádí Cooper.

Cooper připomíná nedávné rozsáhlé demonstrace ve městě Freital v německém regionu Saski, kde se noční demonstrace proti umístění stovek přistěhovalců do zdejších ubikací zúčastnila většina jeho obyvatel. „Neméně závažná situace panuje ve Francii, která čelila několika teroristickým útokům. Smrtící antisemitismus je zde na vzestupu, což mají na svědomí zejména francouzští muslimové a muslimští přistěhovalci. Hlasitě se proti přistěhovalcům ovšem ozvala také italská Liga Severu. V Římě došlo k násilným střetům mezi obyvatelstvem a policií kvůli přistěhovaleckým táborům,“ zmiňuje Cooper a tvrdí, že by nás nic z výše uvedeného nemělo příliš překvapovat. „Lidé prostě jasně signalizují, že mají nedemokratické a donucovací migrační politiky EU dost,“ dodává Cooper.

„Nejvíce jsem si její důsledky uvědomil při své nedávné cestě po Itálii a Chorvatsku. Ten rozdíl byl nebetyčný. Zatímco v hlavním městě Chorvatska Záhřebu byla radost se procházet, v Římě a Vatikánu tomu bylo naopak. My i další turisté jsme byli neustále obtěžováni romskými a africkými gangy, které nám nelegálně nabízely lístky do baziliky sv. Petra, která je přitom zdarma. Náměstí před bazilikou dnes připomíná chudinskou čtvrť ze třetího světa. Dobře organizované gangy si zde vystavěly stany a vrhají se do davu turistů. Vydávají se za oficiální prodejce a trvají na tom, že bez jejich vstupenky se do baziliky nedostanete. Někteří turisté jim sedli na lep, jiní byli agresivně zastrašováni, a to všechno za dohledu nečinné policie. Ta zkušenost byla natolik strašná, že jsme se společně shodli na tom, že do Říma už nikdy,“ píše Cooper.