Applebaumová si všímá snahy evropských zemí, které často vyzývají k novým krokům pro boj s terorismem. Tyto návrhy jsou po útoku islamistických teroristů na redakci Charlie Hebdo v Paříži slyšet z různých míst Evropy. Podle ní však není třeba vytvářet nové instituce, protože ty už máme a fungují a existuje dlouhý seznam připravovaných útoků, kterým se podařilo zabránit.

Historička také upozorňuje na to, že Starý kontinent má s terorismem všeho druhu mnoho zkušeností. „Nebylo to poprvé, co se něco podobného ve Francii nebo v Evropě stalo. Bombový útok v londýnském metru v roce 2005 si vyžádal více obětí. A lidé, kteří ho provedli, byli lépe připraveni než vrazi z Charlie Hebdo, jimž se povedlo nejdříve zabloudit na špatnou adresu…“ Historička připomíná také atentáty na vlaky v Madridu v roce 2004 nebo rok 2012, kdy zaútočil džihádský střelec v Toulouse a zabil několik vojáků a také židovských dětí. Poukázala i na Irskou republikánskou armádu, která zabila během 30 let trvající kampaně přes 2000 lidí, či Rudé brigády. Neopomněla připomenout rok 1977, kdy zase rozpoutala Frakce Rudé armády svou teroristickou kampaní politický chaos v Německu. To všechno už Evropa podle historičky zvládla.

Teroristé mají stejné cíle i metody

Připouští sice, že tyto skupiny byly motivovány odlišnými ideologiemi, s moderními džihádisty toho prý ale měly společného více, než by se prý mohlo zdát. "Podobně jako současné generaci teroristů se i jim dostalo výcviku v zahraničí i finanční pomoci z ciziny…“  Anne Applebaumová uvádí, že nová generace teroristů jsou sice islamisté, ale podle ní to neznamená, že mají jiné taktiky.

„Čeho tak asi chtěli útočníci v Paříži dosáhnout? Vyvolat paniku, destabilizovat zřízení, rozjitřit sociální napětí, svrhnout systém. To se moc neliší od cílů, které měl Gavrilo Princip, člověk, jenž zastřelil arcivévodu Františka Ferdinanda, a rozpoutal tak světovou válku,“ tvrdí historička.