"Jde o věčný proces lidstva přepisovat vlastní historii. Proč, nevím. Ale děje se to. Proto, jestli my hovoříme o pravdě, kterou známe, ve kterou věříme, dělejme to čestně, odkrytě a hlavně pro sebe. Jen tak je to možné. Může jít o umělecký počin jako hudba, výtvarné umění, film, literatura. Vše se to ale dá udělat kritickým úhlem pohledu," odpověděl šalamounsky v Ruském středisku vědy a kultury v Praze Konstantin Chabenskij a bylo vidět, že se mu to nechce moc rozebírat, že chce zůstat politicky korektní. Jeho režijní dubut, celovečerní hraný film Sobibor, má právě celosvětovou premiéru.
Chabenskij v hlavní roli
"O víkendu jsme se dívali na film Admirál o Alexandru Kolčakovi. Pěkná love story, ale pravdivé historie jako šafránu. Legionáři tam jsou pár sekund, přitom byli v tehdejší Rusi asi nejdůležitější organizovanou vojenskou silou. Bez nich by Kolčak nejspíš nebyl,“ řekl kdysi vlastně mezi řečí o československých legionářích v Rusku reportéru PL současný prezident Miloš Zeman. Film dávali i v České televizi.
Sibiřský diktátor Kolčak je v něm vylíčen jako spravedlivý a vlastně lidumilný bělogvardějec. Nic o tom, že nechal mezi lety 1918 až 1920 vykonat tresty smrti nad více než stovkou tisíc lidí a při nákupu zbraní využíval i ruského zlatého pokladu, o němž si stále značná část Rusů myslí, že si z něj něco uloupili legionáři. Hlavní roli ve filmu Admirál, který režíroval Andrej Kravčuk a scénář sepsal Vladimir Valuckij, tedy Kolčaka, si zahrál právě Konstantin Chabenskij. Pro úplnost třeba dodat, že herec hraje, co má napsáno ve scénáři, takže mu nelze nic vyčítat.
Nicméně při natáčení filmu Sobibor se Chabenskij ocitl vlastně v dvojroli. Hraje zatčeného poručíka Rudé armády Alexandra Pečerského, tedy hlavního vůdce povstání ve vyhlazovacím táboře, ale film i režíroval. "Myslím si, že příčinou je můj nevhodný profesionální charakter. Mám rád ten proces, kdy se pořád o něco přete, nesouhlasíte, hledáte," sdělil o touze po větší účasti na filmu, než jen herecké, Chabenskij. "Existuje o těch událostech mnoho pramenů. Čerpali jsme z vyprávění lidí, která byla zveřejněna. Měli jsme nicméně několik variant scénáře," podokl k tomu, jak vznikal příběh filmu. Jeho dokumentárním základem však byla právě kniha Pečerského Průlom do nesmrtelnosti.
Několik nekorektních postřehů
Filmový průmysl je plný triků, jak se vyhnout historickým faktům. Když divák zhlédne válečné drama Christophera Nolana Dunkerk, uvědomí si, že v něm nepadne snad ani jednou označení Němec, ale vždy se mluví o nepříteli. Přitom v roce 1940 se ve francouzském městě odehrála bitva během německé invaze a kvůli obklíčení bylo evakuováno přes tři sta tisíc spojeneckých vojáků do Velké Británie.
V propagačních materiálech k aktuálnímu celovečeráku Sobibor se píše: "V říjnu 1943 zajatci nacistického tábora Sobibor v čele s poručíkem Rudé armády Alexandrem Pečerským organizují povstání - v historii jediné úspěšné povstání v táboře smrti." Autor uvedené propagační věty ale jaksi pozapomněl na povstání v Treblince, které proběhlo již o více než dva měsíce dříve. Tehdy se podařilo utéci zhruba 350 vězňům, mezi nimiž byl i československý Žid Richard Glazar.
Fotogalerie: - Ruský Sobibor
O povstání v Sobiboru byl v roce 1987 v koprodukci Jugoslávie a Velké Británie natočen televizní film Útěk ze Sobiboru, kde hraje Alexandra Pečerského Rutger Hauer. V tomto filmu jsou všichni účinkující čistí, jakoby se nezplynovaní vězni v koncentráku denně sprchovali. Všechny drastičtější scény jsou navíc utnuty střihem. Takových "vylepšení" je ruský celovečerák prostý. Špína, krev, ponižování, mrtvoly jsou zobrazeny zcela naturalisticky. Na druhou stranu v něm vlastně chybí, možná kvůli současné nešťastné geopolitické situaci a proto i lepšímu přijetí po světě, fakt, že kromě pár desítek Němců bylo personálem tábora kolem stovky ukrajinských strážníků. To je naopak zdůrazněno ve starším snímku, na jehož premiéru byl Pečerský, jenž zemřel roku 1990, sice pozván, ale sovětská vláda mu neumožnila vycestovat do zahraničí.
A nakonec velký potlesk
Konstantin Chabenskij, ročník 1972, nedostudoval elektroniku na leningradské Technické škole pro leteckou elektroniku a automatiku. Hrál pak po ulicích na kytaru, pracoval jako jevištní technik. Následně studoval na petrohradském Státním institutu pro divadlo, hudbu a film. Proslavila ho až role Antona Goroděckého ve filmu Noční hlídka a jeho pokračování Denní hlídka. Následně hrál v různých filmech po boku takových hvězd, jakými jsou Nikita Michalkov, Gérard Depardieu, Jude Law, Milla Jovovich a dalších.
"Nejsložitější v podobných rolích, jako byla ta má v Sobiboru, bylo ukázat citlivě člověka bez budoucnosti. Voják, co přijel do Sobiboru, byl člověkem, co sem přijel z jiného strašného tábora, ztratil blízké, takže už od života nic neočekával," sdělil o své nejnovější roli. V ruském středisku nakonec padla ještě otázka, jestli jde o rekonstrukci události anebo interpretaci režiséra. "Souhlasíte se mnou, že všichni, co vzpomínají na historické události, jakou bude i dnešní setkání v Praze, na ni vzpomenou jinak? Mnozí z vás si moje odpovědi na vaše otázky vyloží trochu jinak. Každý člověk má právo na svůj vlastní názor, svůj úhel pohledu. Jediné, co bych chtěl, aby vás film zaujal a přemýšleli jste o tom, co se tam stalo."
Film Sobibor, jenž je věnován pětasedmdesátiletému výročí povstání v táboře smrti, byl nyní dvakrát uveden ve "stověžaté". Podruhé v kinosálu Ústřední knihovny v Praze. Bez propagace se zaplnil celý sál a sledoval velkolepou podívanou s velmi podmanivou hudbou a anglickými titulky. Snad jen scéna na konci filmu, kdy poslední uprchlý ze Sobiboru utíká polem dál a dál, je až moc dlouhá. Ale to je spíše na rozbor filmového kritika. Na konci bylo po rozsvícení v sále vidět v některých tvářích slzy a diváci celkem třikrát zatleskali.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
