Prvním tématem byla migrace do Evropy a pohled na ni na Blízkém východě. Klicperová uvedla, že pašerácké bandy se organizují již v místech konfliktu, kam evropské orgány nedosáhnou. „Ony mají přístup k úplně poslední fázi, kdy se uprchlík dostane do Evropy. A to už je pozdě,“ říká novinářka a dodává, že nechápe, proč se s tím nic nedělá, když by to měla být priorita a pašeráci na tomto byznysu vydělávají obrovské peníze.

Prý by se v zemích, odkud migranti pocházejí, měla začít dělat osvěta ve stylu: „Nejezděte do Evropy, nečeká vás tam ráj, jaký jste si tady vysnili, čeká vás naopak spousta problémů, budeme vás chtít zase dovézt zpátky. Nijak si nepomůžete. Buďte raději doma a my vám pomůžeme s budováním infrastruktury, s budováním podnikání a podpory obchodu, průmyslu, všech těchto věcí“. Ale dodává, že na tuto jedinou cestu je už zřejmě pozdě.

Další otázka směřovala na multikulturalismus. „Upřímně řečeno, nevím, jestli tomu můžu věřit,“ říká o této ideologii. „V poslední době mám pocit, že blízkovýchodní koncept je tak strašně odlišný od evropského, že si nejsem úplně jistá, jestli je to kompatibilní. Pokud přijede Arab nebo Kurd z Blízkého východu, ze Sýrie a Iráku do Evropy, tak je tady nešťastný, protože se nedokáže adaptovat na náš způsob života, který je opravdu diametrálně odlišný. Proto tady vznikají ghetta, nebo řekněme čtvrti, kde se tito lidé sdružují, protože je dohromady táhne společná zkušenost, minulost a budoucnost, společný svět, kterému rozumí, způsob života,“ odpovídá Klicperová a jako příklad uvádí rodinu, která je na Blízkém východě rozvětvená, žije „na jedné kupě“, zatímco Evropané žijí povětšinou s jedním nebo dvěma dětmi, někdy i bez dětí.