Martin Marcin byl již na své páté misi. „Vždycky se smál, že jemu se nic stát nemůže. Že nanejvýše při jedné misi v Afghánistánu si udělal bouli, když šlápl na hrábě. Říkal, že až přijede, koupí si psa, aby už musel zůstat doma, na baráku v Dívčicích. Že tohle bude jeho vážně poslední mise, že se nechal přesvědčit,“ vzpomíná na něj jeho blízká známá Eva, s níž si mnohokrát, když byl na misích telefonoval. Vyprávěl jí, jak tvrdý dril na základně mají, i to, jak pomáhají místním. 

Na druhou stranu si prý vojáci moc dobře uvědomují, že jsou jako kůl v plotě. „Že nemají rodinu, vztahy často rozpadlé,“ popisuje Eva strasti vojáků na misích. „Dneska je mrtvej. Proč on?“ ptá se. 

Na zesnulého Patrika Štěpánka vzpomínají v Mokrouších na Plzeňsku, kde u kapličky zapalují svíčky. Patrik vyrůstal v domku s rodiči a dvěma staršími bratry, rodina je zhroucená. Ránou pro pozůstalé je i smrt Kamila Beneše z Chomutovska, na kterého doma čekal tříměsíční syn.