Bezesporu poctivou prací hlavně na poli zemědělství a potravinářství vznikl záhy regionální obr, jehož majiteli roste s jídlem chuť. Nedávno také pronikl na trh sdělovacích prostředků, když zakoupil významný vydavatelský dům MAFRA a rozšířil tím své podnikatelské portfolio o zavedené celostátní tituly Mladá fronta či Lidové noviny. O pražském Metru, televizi Óčko a dalších komunikačních nástrojích nemluvě.

Rozšířením svých zájmů o mediální sféru sledoval oligarcha Babiš jakési poučení z krizového vývoje. Zjevně dlouhodobě totiž šilhá též po vládních postech, pročež zřídil partaj ANO 2011. Název téhle strany naznačuje mnohé, je ukazatelem do více stran. Za prvé dost připomíná pojmenování struktury, skrze kterou se prosazoval jiný mediální magnát, slovenský Pavol Rusko. Za druhé je už z letopočtu poznat, že nebyla úspěšná hned od počátku. Chyběla jí podpora sedmé velmoci.

Ale samozřejmě nejenom to. Babiš zprvu vystupoval stylem tvrdého „bosse“, hrubě překřikoval spoludiskutéry, měl hodně neučesanou mluvu, prostě choval se jako chrapoun. Načež pochopil, že musí do projektu více investovat. Personálně posílené straně pořádně ulevil v informačním prostoru, třebaže příslušné redakce přísahají na svatý grál profesní nezávislosti. I kdyby snad ano, autocenzura musí konat pravé divy. Speciálně když majitel konkurenčního podniku jménem Economia, čistě náhodou rovněž miliardář s politickými zájmy, před pár dny vyrazil na dlažbu zhruba 100 zaměstnanců. Což je v omezeném metropolitním prostředí skutečná darda.