„Jak na sebe koukám, nemám ani chuť slavit. Těch pět let v politice mě zřídilo víc než pětadvacet let podnikání předtím. I když ti, kdo mě znají dlouho, tvrdí, že jsem se vůbec nezměnil. Pořád stejně urputný. Třeba je to klad. Pořád mám nápady, plány, vize, chodím po světě a poznávám věci, které jsem doteď neznal. Vzdělávám se a přemýšlím o tom, jak funguje svět. A taky proč nejsme víc hrdí na zemi, ve které žijeme. Vždyť důvodů k hrdosti máme spoustu,“ poznamenal mimo jiné Babiš ve svém pravidelném shrnutí. V něm se mimo jiné věnuje i daru sochy Jana Amose Komenského do Itálie či své cestě do Itálie, na Maltu a do Maďarska, kde se snažil vysvětlit své plány ohledně migrační krize.
„Jdeme na véču,“ napsal pak Babiš v dalším příspěvku, který doplnil snímkem rodiny.
Přejeme fajn večer, popřál pak následně premiér od narozeninové večeře.
Následně Babiš sdílel i snímek, jak se raduje u dortu. „Monika udělala můj oblíbený dort a Vivi mi darovala tričko,“ napsal.
Mnozí lidé pak Babišovi přejí k narozeninám, najdou se však i kritici. „Musím uznat, Andy, že mě pořád překvapuješ. Když už si myslím, že větší trapárnu vymyslet nedokážeš, tak ty se překonáš. Jak to jen děláš?“ napsal například jeden z uživatelů facebookové sítě.
Fotogalerie: - Babiš v Itálii řešil migraci
„Pan Babiš měl narozeniny? To je důvod k oslavám stejně jako narozeniny Stalina, Gottwalda, Lenina atd.,“ poznamenal pak další.
„Kéž byste měl po tom dortu průjem. Smrtelný průjem,“ nachází se mezi vzkazy i nepříjemné přání. „Tohle je snad první pravdivá věc, co na vašem profilu vidím: Jenom škoda, že tím 8. divem světa nejste vy, ale to, že vás ještě nezavřeli,“ podotýká další.
Celý příspěvek Andreje Babiše:
Čau lidi, tak a je mi 64 let. Přesně dneska. Jak na sebe koukám, nemám ani chuť slavit. Těch pět let v politice mě zřídilo víc než pětadvacet let podnikání předtím. I když ti, co mě znají dlouho, tvrdí, že jsem se vůbec nezměnil. Pořád stejně urputný. Třeba je to klad. Pořád mám nápady, plány, vize, chodím po světě a poznávám věci, které jsem doteď neznal. Vzdělávám se a přemýšlím o tom, jak funguje svět. A taky proč nejsme víc hrdí na zemi, ve které žijeme. Vždyť důvodů k hrdosti máme spoustu.
Asi jste si všimli, jak byli někteří novináři úplně odvaření z toho, že jsem začal citovat Jana Amose Komenského. Já, Babiš, pragmatik. A ještě víc se komentátoři škrábali na hlavě, že jsem nabídl italskému premiérovi a primátorce Říma, že jim darujeme Komenského sochu, která teď stojí v Praze na ministerstvu školství.
Možná i vy si říkáte, o co tady vlastně jde. Takže: jde mi o budoucnost Evropy a naší kultury. O to, abychom se my Evropani shodli, na čem vlastně naše kultura stojí a že má smysl ji uchránit pro budoucí generace.
Rád bych vám to celé v tomhle týdenním hlášení vysvětlil. A taky můj plán na zastavení ilegální migrace a ochranu hranic Evropy, který jsem letěl vysvětlit premiérům do Itálie, na Maltu, do Maďarska a příští týden kancléřce Merkelové. Co to má společného s Komenským? Možná vám napoví citát hned takhle na začátek:
„Vzdělaný národ má skvělá, lidnatá města, plná uměleckých děl. Nevzdělaný má místo toho pustinu, nebo nazývá-li něco městem, jsou to chatrče a špína.“
Anebo tenhle:
“Nebuďme, prosím, tak leniví, abychom po jiných toliko vždy hleděli a za jinými zdaleka se plaziti chtěli!”
Tohle napsal rodák z Moravy a nejvýznamnější světový pedagog všech dob. Říká se mu Učitel národů, protože jeho 250 spisů ovlivnilo naše chápání toho, co to znamená vzdělání, proč je důležité, jak ho dosáhnout, a tím vlastně ovlivnil osudy všech následujících generací a podobu dnešní Evropy.
Nezačal jsem ho citovat jen tak.
Celý život naslouchám lidem, kteří jsou chytřejší než já. Když jsem se připravoval na jednání v Itálii, dostala se mi do ruky skvělá analýza migrace od pana profesora Jaroslava Pánka z Univerzity Karlovy. Chtěl jsem ho poznat osobně a zjistit víc. Pan profesor Pánek je odborník na české a středoevropské dějiny. Jeho paní je doktorka Markéta Pánková, ředitelka Národního pedagogického muzea a knihovny Jana Amose Komenského.
Začali jsme se spolu o migraci a možnostech jejího řešení bavit. A mně bylo čím dál jasnější, že pokud se máme my Evropani shodnout na společném postupu, musíme najít nějakou základní společnou myšlenku. A nejlíp myšlenku někoho, kdo má uznání v celé Evropě. Takového člověka jsem našel v Komenském. Vždyť samo UNESCO ho prohlásilo v roce 1956 patronem pro výchovu, vědu a kulturu.
Co se týče migrace, shrnuli manželé Pánkovi učení Komenského v jednoduché větě: „Řešení migrace nespočívá v přesídlování národů, nýbrž v jejich vzdělávání pro důstojný život ve vlasti.“ A ještě k tomu paní doktorka Pánková řekla: “Komenský měl velkou životní zkušenost s migrací a věděl, že takovéto přesídlování je nehumánní, ale že naděje lidstva spočívá ve vzdělání.“
Darovat Italům sochu Komenského nebyl můj nápad.
Přišel s tím pan profesor Pánek a mně to připadá jako skvělá myšlenka. V nejkrásnějším římském parku Villa Borghese je už 13 takových soch. Třeba Puškin darovaný městem Petrohrad. Nebo Goethe. Nebo Victor Hugo. I Poláci tam mají svého Sienkiewicze. Ale po české osobnosti ani památky.
Je to škoda, protože právě tady v Římě vzniká už víc než sto let celosvětově významná reprezentace jednotlivých kulturních národů světa.
Za dva roky to bude 350 let, co si budeme připomínat Komenského úmrtí. Proč tohle výročí nevyužít a nepřipomenout ho celému světu? Byl by to krásný dárek na znamení přátelství s našimi italskými partnery. A symbol evropských idejí, které chceme chránit. Když jsem to představil paní primátorce Říma Virginii Raggiové, měla radost. Máme dva roky, abychom to zvládli. Jestli budu ještě premiérem, sochu v roce 2020 pojedu osobně do Říma předat.
Itálii a Maltu jsem chtěl zvládnout na jeden zátah. Nejen proto, abych šetřil státní kasu, ale protože tyhle země se potýkají s migrací nejtvrději. Italský premiér Giuseppe Conte mě sám pozval, abychom si naše postoje ohledně migrace osobně vysvětlili. Tak jsem zároveň požádal maltského premiéra Josepha Muscata o přijetí. Byla to úplně první bilaterální návštěva českého premiéra na Maltě.
Já vám řeknu fakt jenom ve zkratce, s čím jsem za pány premiéry přiletěl, aby to nevydalo na desítky stran.
Čtyři roky ztratila Evropa nesmyslnými debatami o kvótách. Teď, když se naší skupině V4 podařilo tyhle debaty utnout, je čas přijít s konkrétním plánem, jak společně proti nelegální migraci bojovat.
Tak předně. Evropa se musí konečně semknout a postupovat jednotně. Není možné, aby znovu docházelo k situaci, že Malta a Itálie odmítnou přijmout loď s migranty a přístav jim otevře Španělsko. Pašeráci sledují každý náš krok, takže teď můžou Španělé sledovat, jak se k nim obrátila hlavní migrační trasa z Maroka. Ne, fakt nejsme povinní přijmout a přerozdělit si každého, kdo se dostane k našemu pobřeží. Sám šéf agentury Frontex nedávno varoval na tiskovce, že migrantů neustále přibývá a ti, kteří nedostanou azyl, se nevrací. O tom, jak nefunguje návratová politika, svědčí to, že máme údajně v Evropě 1,5 milionu ilegálních migrantů bez azylu.
Takže první krok plánu, který jsem pánům premiérům představil, je tento: Malta, Itálie, Řecko, Španělsko a Francie musí jasně říct: NEPŘÍJMÁME!
Na druhé straně Středozemního moře musíme zase jednat s Marokem, Alžírem, Libyí, Tuniskem a Egyptem o tom, že musí migraci zastavit už na jejich jižní hranici.
A další krok: musíme vypracovat plán pomoci pro ty africké země, odkud nejvíc ekonomických migrantů přichází. Je to záležitost na desítky let dopředu, ale bez toho to zkrátka nejde.
Právě v tomhle bodě přichází Komenského idea vzdělání. Jen ty národy, které jsou vzdělané, jsou schopné budovat a udržet si fungující stát, nemají tendence masivně utíkat za lepším, ale starají se o vlastní rozvoj u sebe doma. Současnost to dokazuje jasně. Z Afriky proudí masa lidí za nejasnou vidinou něčeho lepšího. Naproti tomu v Turecku čeká pět milionů Syřanů, až skončí válka a budou se moct vrátit domů.
Turecku finančně pomáháme. Už jsme dali z rozpočtu Evropské unie miliardu euro a k tomu si dvě miliardy podělily členské země. Česko dalo ze svého 550 milionů korun. Mimochodem asi jste nevěděli, že naše země od roku 2015 poskytla různým zemím na zastavení migrace 2,1 miliardy korun.
Já jsem samozřejmě nepřijel do Itálie a na Maltu přednášet. Chtěl jsem si hlavně vyříkat naše pozice. Novináři mě pak myslím trochu popichovali. Jeden se mě zeptal, jestli jsem řekl do očí panu Contemu, že nepřijmeme ani jednoho migranta. Jasně, že řekl.
A taky se mě houfně ptali, jaký má být výsledek jednání. Já jsem přiletěl hlavně představit můj plán na zastavení ilegální migrace do Evropy a vyslechnout si názor premiérů na evropský rozpočet, hlavně výdaje na ochranu hranic a na agenturu Frontex. Ty obří cifry jsem vám rozepisoval už v předchozím hlášení, tak vás nebudu nudit, jen zopakuju, že tam lítá částka kolem 35 miliard euro, což je trojnásobek oproti současnosti. Bohužel je to celé nepřehledné a měli bychom se všichni ptát, na co přesně ty peníze mají jít. Itálie a Malta jsou migrací nejvíc dotčené, takže jsem chtěl znát jejich názor. Tyhle informace mi pak posloužily při mé páteční schůzce s premiérem Orbánem. Jak vám napíšu dál.
Ještě než jsem do Itálie odletěl, vystoupil jsem v Černínském paláci před vedoucími zastupitelských úřadů ČR v zahraničí. Poděkoval jsem jim za to, že nás reprezentují po světě. Je brutální lež, že nemáme žádnou zahraniční politiku. Stejně tak je lež, že nejsme dostatečně proevropští. Já se jako premiér angažuju v Evropě od prvního dne, kdy mě pan prezident jmenoval. A dělám to proto, že chci Evropu lepší. Proto hlasitě kritizuju nedostatky a přicházím s vlastním řešením. Chci, aby Evropská unie fungovala.
S EU jsme spojení nejen kulturně, ale taky ekonomicky. Tyhle čísla se prostě obejít nedají: 83,72 procent našeho exportu jde do EU a 66 procent dovozu k nám jde z EU. A když si vezmete jen roky 2007 až 2014, získala Česká republika z Evropské unie 700 miliard korun čistého. Odchod z Unie by byl katastrofa. Takže můj přístup je být v Evropě akční a ovlivňovat její politiku ve prospěch naší země i celé Evropy. Myslím, že to dělám jako úplně první český premiér.
No ale možná vás taky zajímá, jak celá ta návštěva Itálie a Malty probíhala.
Startovali jsme v 7 ráno z Ruzyně, ještě před odletem jsem dal tiskovku novinářům. Přistáli jsme na letišti Ciampino. Kdo jste si dali výlet do Říma, víte, že to trvá asi hodinu a půl.
Hned po přistání jsem se jel podívat na velitelství “European Union Naval Forces - Mediterranean” zkráceně “EUNAVFOR MED”, kde probíhá Operace Sophia. Její úkol je bojovat proti pašerákům lidí. Podle Europolu tento organizovaný zločin vydělává ročně na převaděčství 5,7 miliardy euro. V rámci Operace Sophia se trénuje taky libyjské námořnictvo a pobřežní stráž. Slouží tady i pět Čechů. Tři na velitelství a dva přímo na moři.
Přivítali mě pan admirál Enrico Credendino, divizní generál Giovanni Maria Iannucci a další vysocí důstojníci námořnictva. Ukázali mi operační prostory, potkal jsem se s našimi vojáky a získal jsem spoustu důležitých informací. Věděli jste třeba, že migranti platí 2000 až 5000 dolarů za cestu? Nebo že pašeráci ve Středozemí kšeftují nejen s lidmi, ale i naftou? Vydělávají na tom obrovské částky. Vysvětloval jsem to dneska na Primě, tak určitě koukněte, pokud jste neviděli. Dávám odkaz na video do komentářů.
O to víc mě štve, co mi řekli přímo vojáci. Že když narazí na loď, kde se děje evidentně něco nekalého, nemají právo vstoupit na palubu. Je potřeba jim posílit pravomoce. Urychleně. Jedině dohoda s Libyí a souhlas bezpečnostní rady OSN nám umožní efektivní boj proti pašerákům.
Vrchol návštěvy byla samozřejmě schůzka s panem premiérem Giuseppe Contem. Bylo to opravdu příjemné, i když mi připadá, že některá média podávaly naši schůzku už dopředu konfliktně. Mluvili jsme spolu sami víc než půl hodiny na čtyři oči. Ujistil jsem ho, že chceme podpořit evropské státy v první linii. To oni musí migraci zastavit. A na to jsou samozřejmě potřeba peníze. Ptal jsem se Giuseppeho, jak se jim daří vyjednávat s Libyí, protože to je teď nejdůležitější bod na severu Afriky v boji proti migraci. A mám pro vás skvělou zprávu. Itálie dosáhla obrovské úspěchy, protože ve spolupráci s libyjskou pobřežní stráží se jim na téhle trase podařilo srazit příliv migrantů o 85 procent.
Vysvětlil jsem Giuseppemu, že náš cíl je, aby migrace z Afriky, Blízkého východu a dalších zemí fungovala na stejném principu, jako to mají třeba u nás Ukrajinci. Takže víza, pracovní povolení. Žádné divoké vyloďování z gumových člunů s tím, že si ty lidi potom nějak přerozdělíme. Mělo by se to nastavit stejně v celé Evropě. Myslím, že jsme si porozuměli.
No a samozřejmě schůzka se starostkou Říma paní Virginiou Raggiovou a procházka po parku Villa Borghese. Komenský od našeho vynikajícího sochaře Jana Štursy by se tady krásně vyjímal. Kdo jste tu sochu někdy viděli, dáte mi zapravdu, že je z ní cítit síla. A to nejen tím, že má dva metry třicet. Chtěl bych ji sem umístit jako symbol evropanství, připomínku české osobnosti světového významu, ale taky jako odkaz na to, že Italové po celou renesanci a baroko vytvářeli na našem území neskutečné hodnoty. Hlavně v sochařství a architektuře.
Takže tohle bylo krátké školení hlavně pro komentátory, kteří začali psát různé nesmysly a konspirace, proč Komenský. Mimochodem, není to poprvé, kdy naše země darovala sochu Komenského jako diplomatické gesto. Sám Václav Havel věnoval sochu Komenského do Bethlehemu v americké Pensylvánii před budovu Moravian College. Další putovala do holandského Naardenu. Od roku 1992 stojí taky jedna v Berlíně.
Tak a teď Malta. Určitě jste viděli fotky, dohromady s Itálií jsem jich dával aspoň padesát. Jak jsem psal, na Maltě to byla první bilaterální návštěva českého premiéra. Dosedli jsme na letišti Luqa, kde nás přivítal pan ministr zahraničí Carmelo Abela. Potom jsme přejeli na úřad vlády Auberge de Castille za panem premiérem Josephem Muscatem. Bavili jsme se na ta samá témata jako s panem Contem. Potom jsme šli položit věnce k památníku Václava Havla v parku Hastings Garden. Odhalili ho tu v roce 2013, z parku je úžasný výhled na Vallettu.
Dál jsme se přesunuli do přístavu Hay Wharf, kde má základnu maltské námořnictvo. Vzali nás na palubu hlídkovací lodi P61 pak na menší člun interceptor. Taky jsme se podívali na základnu maltského letectva. No a potom už byl čas, abych letěl domů i já.
Když dovolíte, tak ty další věci vezmu v krátkosti. Načínám šestou stranu…
Potkal jsem se s Věrou Jourovou v Hrzánském paláci, přijal jsem předsedkyni parlamentního shromáždění Rady Evropy paní Liliane Maury Pasquierovou. Ta k nám přijela na zasedání panelu, který vybírá laureáty Ceny Václava Havla za lidská práva. Bavili jsme se i o rozpočtu Rady Evropy, napjaté mezinárodní situaci, Rusku a vývoji v Turecku. Paní Pasquierová ocenila, jak proběhlo české předsednictví ve Výboru ministrů Rady Evropy v roce 2017.
Měli jsme recepci s velvyslanci, přijal jsem indickou velvyslankyni paní Narinder Chauhan, která u nás zahájila misi. Jednal jsem s panem profesorem Janem Vašákem z České zemědělské univerzity v Praze a ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem. Zemědělka má totiž problém s nezájmem studentů.
Dál samozřejmě jednání na vládě. A PLATY! Dohodli jsme se s odbory na růstu platů ve veřejném sektoru od ledna. Většině pracovníků veřejných služeb se zvednou platové tarify o pět procent. Přidávání ale nebude plošné. Víc by měli dostat lidi s nízkými výdělky. Třeba pro sestry ve směnném provozu půjde o 5000 korun víc na hlavu. To znamená v průměru o 15 procent navíc.
No a přišel za mnou do Hrzánu Tomis! To je ten člověk, který mě předtím poslal hecovací video, že když mu koupím iPhone X, nechá si vytetovat koblihu na paži. Asi jste viděli, jak to dopadlo. Místo, aby vzal jako předlohu pravou českou koblihu, dal si vytetovat donut se šmoulí polevou a sypáním. No uznal jsem mu to. Tomis přijel a vyklubal se z něj hrozně milej kluk. Vzal s sebou i bráchu. Doufám, že si ten telefon hned někde neroztříská. Pokud by vás ještě někoho napadlo si něco někam tetovat výměnou za telefon, zájezd nebo cokoli jiného, tak to prosím vás nedělejte. Další takové sázky nepřijímám.
V pátek jsem ještě zaletěl na pracovní večeři za Viktorem Orbánem, abych s ním probral hlavně rozpočet EU a migraci. Stejně jako já, i on byl tenhle týden na návštěvě Itálie. Potkal se s jejich ministrem vnitra Matteo Salvinim. Takže jsme si toho měli plno co říct. Dohodli jsme se, že ještě než přijde zářijový neformální summit Evropské unie, chceme se potkat s celou skupinou V4. Nakonec jsem ho pozval k nám do Česka. Měl by přiletět na konci října.
Včera jsem byl na Hornických slavnostech OKD v Karviné. Nebylo to jen o zábavě a muzice. Uctili jsme během nich i památku všech zesnulých horníků. Nejdřív věnce na Univerzitním náměstí a pak bohoslužba v kostele Povýšení svatého Kříže.
Večer jsem pak šel s Monikou na Mercedes-Benz Prague Fashion Week.
Tak a už končím a jdu na vaše dotazy. Mějte se fajn.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
