Šámalová nebyla v KLDR poprvé a tušila prý, co ji tam čeká. „I tak mě ale pokaždé zaskočí, jak striktní a přísná je zde kontrola novinářů. Vše se koná se souhlasem státu za dodržení přísných podmínek. Náraz s tou realitou mě ale stejně vždy trochu zaskočí, já i můj kameraman musíme mít všude průvodce,“ upřesnila Šámalová.
Zdejší průvodci jim prý práci hodně stěžují. „Jsou daná místa, kam může cizinec, a jsou velmi limitovaná. Ukazují nám jen, co chtějí. Nesmějí se natáčet vojáci a vše, co je spojené s armádou. Vojáci jsou tam ale všude. Nesměli jsme ani točit stavby, a to hlavně proto, že se zde těžké práce dělají rukama, jsou zde výškové stavby bez zajištění, hodně lidí zde umírá,“ upřesňuje reportérka.
Za posledních šest let vznikly v KLDR nové čtvrti, jinak se místo prý příliš nerozvíjí. „Rozvinul se hlavně obchod, lidé se tu začali více spoléhat sami na sebe. Obyvatelé tam obchodují se zemědělskými výrobky na černých trzích. Tyto trhy zde mají stále více prostoru. I oblečení je zde lepší, nosí se více barevných věcí, podobně jako v Číně,“ dodala Šámalová.
V KLDR hovořila Šámalová i s místní dívkou studující elektroinženýrství. Dívka hovořila o tom, že chce být ve svém oboru dobrá, a působila celkem vystrašeně. To Šámalová odůvodňuje tím, že byla zaskočena, jelikož ji vyrušili od práce. „Obecně jsou zde ale hodně plaší a nejsou rádi, když je kontaktuje cizinec. Bojí se, že řeknou něco špatně a dostanou se do problémů. Přesmýělejí o odpovědích, většinou jsou to naučené fráze,“ řekla reportérka.
Nejlépe se prý hovoří s uprchlíky v Jižní Koreji, ti jsou i dost informováni o aktuálním dění. Severokorejci vědí o životě venku velmi málo. Určitě toho ale vědí více než před sedmi lety, protože různé organizace a uprchlíci z Jižní Koreje se snaží dostávat do Severní Koreje různé informace. „Existují rozhlasové stanice, které vysílají zprávy o fungování demokratického systému a o tom, co se děje ve světě. Posílají se i filmy, a to má podle lidí z Jižní Koreje dopad na chování, vzdělání a vzhled Severokorejců. Dříve za to hrozilo vězení a pracovní tábor. Teď hrozí poplatky, když je někdo odhalí, musejí se vykoupit,“ dodala Šámalová.
Severokorejské zprávy se po formální stránce modernizují, mají už lepší technologie. Pro domácí publikum prý v zásadě vysílají pouze severokorejské filmy a seriály. Devadesát procent je hlavně zpravodajství, úspěchy režimu, propaganda, různé magazíny a žurnály, které dokola opakují. Na povrch to vypadá, že vůdce Kim Čong-una lid uctívá jako svého otce, to je prý učí odmalička. Když se ale prý Šámalová zeptala uprchlíků na jihu, kteří už byli v bezpečí, dozvěděla se, že už to zdaleka není taková hluboká úcta jako za vlády vůdců předchozích. Lidé dělají hlavně to, co musejí a co se od nich očekává.
Aby se západní novinář dostal ke Kim Čong-unovi, je prý nemožné. „Neposkytuje rozhovory ani novinářům ve své zemi a nemluví do médií. Jeho soukromý život je tabu. Hrozbám jaderného konfliktu tam nikdo nevěří. Severokorejský režim si uvědomuje, že pokud takový konflikt otevře, tak by to znamenalo jeho konec. V technologické přesile by nepřežil,“ uvedla reportérka. Cílem severokorejského režimu je podle ní hlavně přežití. Jaderné zbraně má Kim Čong-un jako zastrašující prostředek, nebo k obchodování.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: dah
