Novoroční předsevzetí Basiková nemá, přeje si jen, aby už byla covidová pandemie za námi. I když to podle ní ještě potrvá. Nejvíc ji mrzí to, že se nemůže živit svým řemeslem, taková situace během její 40leté kariéry totiž ještě nenastala a covid jí na jaře překazil nadcházející turné. „Ale nechci si stěžovat. Pořád je to nejdůležitější, že máme co jíst a máme střechu nad hlavou. Za války na tom lidé byli podstatně hůř. Není třeba kňučet, když se vlastně zas tak moc neděje,“ doplnila.

Místo zpívání se věnuje vzdělávání svého syna a psaní. Domácí výuka je prý náročná. „Nemyslím ani tak učivo čtvrté a páté třídy jako spíš udržet synovu pozornost,“ vysvětlila. Její syn totiž absenci školní docházky vnímá jako prázdniny. Výchova je dle Basikové náročná, ale s klidem a tolerancí ji zvládá. „Máloco mě rozhodí nebo vytočí. A nějakým křikem bych nic nevyřešila. Fyzické tresty totálně odsuzuju, svoje děti bych nikdy neuhodila, považuju to za selhání rodičů, a hlavně to nic neřeší,“ prozradila svůj postoj k výchově. Její syn má prý prudkou povahu, takže ho musí nechat „vyvztekat“. „Pak si o problému povídáme a snažím se mu vše vysvětlit,“ říká Bára Basiková. Syn se pak většinou omluví. „Teď jde do puberty, za tři roky bude Theovi 15 let a mně 60, tak uvidíme, co přijde. Možná skočím z okna,“ zažertovala.