„Ve Sněmovně se právě projednávají další návrhy týkající se homosexuálních ‚manželství‘. Slyšíme argumenty o zrovnoprávnění těchto svazků, jehož důsledkem by měla být mimo jiné možnost těchto párů adoptovat děti. Přiznám se, že mi není jasné, jak si to bojovníci za stejnopohlavní manželství a homoadopce představují v praxi,“ začíná Čírtková.
Kdo bude mít po nástupu Čaputové do funkce lepšího prezidenta?Anketa
„Základním kritériem jakéhokoliv rozhodování o dítěti je tzv. zájem dítěte. Ale – jak jsem si nedávno znovu připomněla na konferenci o rodinném právu – rozhoduje se vždy o zájmu konkrétního dítěte. Nikdy to není nějaký obecný zájem, vždy musíme věnovat pozornost situaci toho jednoho dítěte, o jehož budoucnost se jedná.
Za dítě, které žije v dětském domově a nemá rodiče, nese odpovědnost stát. Pokud budou při rozhodování o adopci takového dítěte na výběr dvě možnosti, a to žadatelé-manželé muž a žena, a žadatelé muž a muž, komu stát toto dítě svěří?
Fotogalerie: - Sněmovní veselo
Není to vůbec tak jednoduché, jak nám to zastánci homoadopcí předkládají. To rozhodnutí totiž nedělá stát, ale konkrétní lidé. Rozsudek vynese konkrétní soudce, rozhodnutí doporučí konkrétní sociální pracovník. Kdo z nich si vezme na svědomí verdikt, že zrovna tříletý Honzík nebude mít nikdy v životě žádnou maminku? Že malá Katka nezažije nikdy, co znamená mateřská náruč, nikdy nikoho neosloví ‚mami‘? Že matka v jejím životě prostě nemá místo? Protože ji stát určil jako dítě, které si matku nezaslouží?
A existuje vůbec dítě, v jehož zájmu je nemít mámu? Viděl někdy někdo takové dítě? A jak tedy vybereme z dětí vhodných k adopci to, kterému tento osud připravíme? Homosexuálové mají prý nárok na adopce, nesmíme je diskriminovat. Ale můžeme diskriminovat děti, které hledají nové rodiče, tím, že jim upřeme matku? A kdo si to vezme na zodpovědnost? Kdo z nás by takové rozhodnutí byl schopen učinit bez výčitek svědomí?“ píše na svém profilu advokátka.
Václav Klaus mladší k tomu dodává, že předkladatelské lobby se podařilo veřejnost unavit, debatu zploštit a dostat z ní emoce. Ideu ve svých důsledcích přirovnává k společnému vlastnictví výrobních prostředků. „Společné vlastnictví výrobních prostředků je idea, která asi nezasluhuje automatické odsouzení. Ovšem v praxi dojde k tomu, že zabavujeme majetek stávajícím vlastníkům. Krádeže, emoce, zlo. Další praktickou věcí je, že někdo pak ve fabrice stejně musí rozhodovat a někdo poslouchat – idea společného vlastnictví nedojde k naplnění. Podobný střet s praxí nastává u ideje homoadopcí.“
A podle poslance je jasné, co z příspěvku advokátky vyplývá: „Ve Sněmovně tedy neleží zákon, který je tolerantní a nikomu nic nedělá a jeho odpůrci nejsou lidé zapšklí a nesnášenliví. Odpůrci zákona stojí na straně naší civilizace, práv dítěte, normálního světa. A taky dobra.“
Psali jsme:
_636092078554265301.jpg&id=116148)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
