Začnou teď ženy hrát s muži hokej a boxovat?
Každý prezident si samozřejmě může určovat své priority, jak uzná za vhodné. A zpravidla to budou věci, které osobně považuje za důležité, kterými se chce zavděčit svým voličům a kterými si hodlá získat své politické spojence.
To, že Bidenova volba, padla právě na problém transgender sportovců tak ukazuje, na co se můžeme v příštích čtyřech letech jeho prezidentství těšit. Bude to prezidentství, které bude páchat „dobro“ a ve jménu údajné rovnosti a inkluzivity pošlapávat základy zdravého rozumu.
Podle Bidenova rozhodnutí, by se tak napříště sportovci a sportovkyně, kterým bylo lékařsky změněno pohlaví (česky bychom řekli, že byli přeoperováni buď z mužů na ženy nebo z žen na muže), měli získat možnost soutěžit ve školních a univerzitních soutěžích společně se sportovci, kteří se jako ženy a muži narodili (v anglosaském prostředí se jim nově a hlavně politicky korektně říká cisženy a cismuži).
To v případě žen přeoperovaných na muže není až takový problém, ale umíte si třeba v hokeji představit ty hity? Více než 110 kilový Zdeno Chára narazí na hrazení sice urostlou nebo urostlého sportovkyni nebo sportovce, která nebo který byl ještě před měsícem ženou? Nebo takový ruský pořízek Alexander Ovečkin sundá stylovým bodyčekem uprostřed kluziště najíždějícího útočnici. To nejsou úplně hezké představy.
Ale buďme realisté. Možná by sice pár žen přeoperovaných na muže dokázalo na vrcholovou úroveň v některých sportovních disciplínách mezi muže proniknout, ale mnohem větší problém je to v opačném případě. Tedy všude tehdy, kde by spolu s ženami měli soutěžit přeoperovaní muži. Proč?
Jaká je průměrná výška a váha žen a mužů?
Ještě markantnější jsou pak rozdíly v případě váhy. Výše zmíněná studie Renáty Cifkové a kolektivu zjistila pro Čechy průměrné váhy 92,1 kg v případě mužů a 73,8 kg v případě žen. Výše citovaná studie z USA pak pro americké muže udává 88,8 kg a pro ženy 76.4 kg (nezapomínejme, že čeští muži jsou v průměru výrazně vyšší než Američané, ale i tak to z čísel vypadá, že stereotypní představě obézního Američana mohou obyvatelé české kotliny směle konkurovat).
Už jen z těchto čísel je patrné, že tělesné proporce, stavba těla a jeho struktura jsou v případě mužů a žen zkrátka někde úplně jinde. A divím se vůbec, v jak divné době to žijeme, že něco tak samozřejmého musí člověk psát a dokazovat. A přesto budou někteří lidé považovat za správné, aby transgender osoby soutěžily společně se s příslušníky a příslušnicemi svého vysněného pohlaví.
A pokud by vám snad ta čísla nestačila, tak zrovna nedávno v rámci tréninku brazilská ženská fotbalová reprezentace změřila síly se šestnáctiletými hráči z akademie. A výsledek? Možná i proto, že podle dostupných informací za Brazilky nenastoupila ani jedna transgender, dostaly od fotbalových juniorů klepec 6:0.
Je Bidenův návrh spravedlivý?
Není. A je to smutný paradox. Jako se to už stává, činy zaobalené do vzletných řečí o spravedlnosti a rovnosti vedou zpravidla k nespravedlnosti a ke světu, ve kterém jsou si všichni rovni, ale někteří si jsou rovnější. A to je přesně případ Bidenova opatření. Dává privilegia bezskrupulózním kariéristům, kteří si na ženách chtějí léčit své mindráky, a je nespravedlivé vůči všem ženám, které dřou a snaží se ve sportu něčeho dosáhnout.
Infobox
Michal Bok (*1988)
Opravdu se tedy nemůžeme tvářit, že se děje něco správného a záslužného, co pomůže všem těm ženám, které osud uzavřel v mužském těle, prosadit se a realizovat se. Přece nikdo, kdo se narodil jako muž a má všech pět pohromadě, nepůjde na vrcholové úrovni závodit, soutěžit a utkávat se se ženami. Vždyť úspěch v takové nerovné soutěži (kterou sociální inženýři paradoxně vytvořili, aby zajistili rovnost) nemůže nikomu přinášet potěšení ani satisfakci. A vůbec, vždyť je to v rozporu se základním principem fair play.
Ženy urazily na poli sportu za posledních sto let ohromný kus cesty. Krásně to jde ilustrovat na olympijských hrách. Na těch prvních v roce 1900 v Paříži zápolilo z celkového počtu 997 sportovců jen 22 sportovkyň. Na těch posledních v roce 2016 v Riu de Janeiru už ženy tvořily 45 %. Pokud by se však měly představy Joe Bidena a progresivistického křídla jeho Demokratické strany naplnit, začaly by počty biologických žen na olympiádách klesat s tím, jak by jejich místa začaly zabírat transgender osoby.
Bude zajímavé pozorovat, jak daleko to zajde. Dle nejnovějších pravidel politické korektnosti totiž pro určení genderu není podstatné, jak se člověk narodil a dokonce ani jakými disponuje pohlavními orgány, ale to, jak se člověk identifikuje. Ze seznamu nejrůznějších pohlaví, či chcete-li genderových identit, který čítá v některých verzích i přes sto položek, si tak třeba můžete vybrat, že jste genderfluidní. To znamená, že se někdy cítíte jako muž a někdy jako žena. A přece i vůči takovým je potřeba být inkluzivní a nediskriminovat je. V praxi by taková inkluzivita mohla vypadat tak, že třeba na mistrovství světa v atletice zvítězí v hodu oštěpem v mužské i ženské kategorii tatáž osoba, která se jeden den cítila být mužem a druhý den ženou.
autor: Michal Bok