Blaník na Hrad, kurva. Česká televize stvořila film s neuvěřitelnou frekvencí vulgarit. A vysílala ho v čase, kdy má chránit mládež. Zjistili jsme o tom více

09.04.2018 18:06

Satirickou komedii slibující titul Prezident Blaník odvysílala Česká televize v neděli v hlavním vysílacím čase. Film, na jehož výrobě se veřejnoprávní televize také podílela, nebyl primárně určen žádným puritánům, jimž by vadila frekvence několika vulgarit za minutu, nebo těm, kdo by chtěli bazírovat na znění zákona o televizním vysílání, které se týká možného ohrožení mravního vývoje dětí a mládeže. Oproti povedené karikatuře politiky a jejího zákulisí z internetového seriálu zůstaly podle Petra Štěpánka ve filmu jen vulgarity a podivné postavy, jež jsou navíc pro diváka, který nezná internetový seriál, nepochopitelné.

Blaník na Hrad, kurva. Česká televize stvořila film s neuvěřitelnou frekvencí vulgarit. A vysílala ho v čase, kdy má chránit mládež. Zjistili jsme o tom více
Foto: Hans Štembera
Popisek: Marek Daniel alias Tonda Blaník

V neděli v hlavním vysílacím čase od 20:15 uvedla Česká televize film režiséra Marka Najbrta Prezident Blaník, o jehož koprodukci se ČT podělila s významnou producentskou společností Negativ a portálem Seznam.cz. Satirická komedie pojednává o lobbistovi Tondovi Blaníkovi představovaném Markem Danielem, jehož už přestalo bavit tahat v zákulisí za temné nitky, ale rozhodl se stát novým českým prezidentem. Děj snímku se tak odehrává v období druhé přímé volby hlavy státu v České republice, tedy v roce 2018. Hlavní hrdina, jehož postava pochází ze seriálu Kancelář Blaník, během kampaně slibuje korupci dostupnou pro každého i máslo a lithium do každé rodiny.

O tom, že nebude nouze o jadrné výrazy, je divák ujištěn hned od samotného začátku. „Volejte něco, kurva,“ haleká Tonda Blaník na svého asistenta Žížalu na návsi při začátku sbírání podpisů potřebných pro prezidentskou kandidaturu. „Blaník na Hrad, nebo něco, kurva,“ pokračuje. „Jdeme do prdele,“ velí svému dvoučlennému štábu k odchodu, když jejich přítomnost nevzbudila mezi místními sebemenší zájem. Po stejně libozvučném slově sáhne, když po telefonu hodnotí prezidentské volby: „Ať jdou s tím internetem do prdele.“ Během dalšího telefonátu od něj zazní: „A co zase ten píčus vyvádí?“ Při shánění podpisů v ulicích Prahy si pomáhá heslem: „Volte Tondu Blaníka, to je správná taktika. Do prdele, vole.“

Mravní vývoj dětí a mladistvých snad v ohrožení nebyl

Při setkání se žáky základní školy promlouvá ke třídě před zkoprnělou učitelkou takto: „Pak s námi vyjebali Němci, kurvy.“ Když se dozví, že žákům není ještě osmnáct let a že tedy nemůžou volit, rozčílí se: „Tak proč, do prdele, vypadáte tak dospěle?“ A osopí se na svého asistenta Žížalu za to, že tuhle akci tak zpackal: „… do píči, čuráku.“ V následné scénce dorazí na Kavčí hory, kde má být jako prezidentský kandidát hostem jednoho z pořadů. Cestou do studia ho na chodbě upozorní Jakub Železný, který má pořad moderovat, že se v prostorách České televize nesmí kouřit: „A ty jsi, do prdele, kdo?“ pustí se do něj Tonda Blaník a už smířlivěji dodá: „A sežeň mi popelník, do prdele.“ Tohle všechno se vešlo už do úvodních zhruba deseti minut a ani poté film v tomto směru na grádech neubral.

Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání v § 32 Základní povinnosti provozovatelů vysílání a provozovatelů převzatého vysílání, v odstavci 1, písmenu g konstatuje, že provozovatel vysílání je povinen nezařazovat v době od 06:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Možná si někteří puritáni řeknou, že v tomhle čase nemusejí zmíněné vulgarity z obrazovky veřejnoprávního média padat, a obrátí se se stížností na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání nebo na Radu ČT. Ale dalo by se čekat, že by se Česká televize v takovém případě hájila tím, že taková mluva už je mezi mládeží běžná, že už se na jejím vyjadřování stejně moc zkazit nedá.

Zůstaly jen vulgarity a postavy pro neznalého seriálu nepochopitelné

„Opravdu málokdy se vidí, že rodiče zamordují své vlastní dítě. Tvůrcům Tondy Blaníka se to celovečerním filmem Prezident Blaník podařilo dokonale. Přitom internetový seriál Kancelář Blaník je povedená karikatura politiky a jejího zákulisí. Ta jednotlivá krátkometrážní dílka obvykle mají vtip, spád i pointu. Tohle vše ovšem v celovečerním filmu chybí. Zůstaly jen vulgarity a podivné postavy, jež jsou navíc pro diváka, který nezná internetový seriál, zcela nepochopitelné. Proč mě nepřekvapuje, že zatímco internetový seriál Kancelář Blaník je dílo nezávislé produkce, které veřejnoprávní televize odzívala, film Prezident Blaník Česká televize koprodukovala? Prezident Blaník je karikaturou sebe sama. A karikatura karikatury nikdy nemůže dopadnout dobře,“ hodnotí film pro ParlamentníListy.cz Petr Štěpánek, bývalý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Ve filmu si zahrála i Česká televize a její hvězdy. Zdroj: Youtube

„Dokoukal jsem Prezidenta Blaníka a vybavila se mi věta, kterou mi nedávno řekl jeden mladej Američan v Jo’s baru: ‚I just came from New York and here I’m not very excited‘. Děj stačil právě tak na jeden díl televizního seriálu a nic moc zajímavýho nebylo. Ovšem klobouk dolů před produkcí, že do toho dokázala zatáhnout všechny ty prezidentský kandidáty, jejichž celková přitomnost ve filmu mi zase připomněla název starý desky Tří sester ‚Soubor kreténů‘. Dobrej nápad na spojovák s botama a leguáni nestačí, sorry Tony. Co myslíte vy?“ zeptal se takto na závěr svého hodnocení na sociálních sítích marketingový expert Jakub Horák, jeden z nejvlivnějších lidí na českém Facebooku.

Z klobouku se losují a volně řadí bláznivé nápady bez ladu a skladu

Divadelní, televizní a filmová kritička Mirka Spáčilová uvedla při svém hodnocení pro server iDNES.cz, že scénář včetně režiséra Marka Najbrta podepsalo pět autorů a pod námětem je v titulcích ještě více jmen. „Pohříchu nikdo ze spolutvůrců zřejmě nevěděl, o čem chce film vlastně vyprávět a k čemu hodlá dospět. Výsledek připomíná dadaistickou kratochvíli, kdy se z klobouku losují a volně řadí bláznivé nápady; bez ladu a skladu, ale hlavně bez samonosného humoru,“ konstatovala šéfka kulturní rubriky MF Dnes a poukázala, že hlavní hrdina osobně pěstuje pouze vulgarity, opilost, sebelítost, a dokonce i vzácné výčitky svědomí, které mají podobu snových setkání s Václavem Havlem.

Filmaři nechali vstát z mrtvých Václava Havla. U své hrobky čeká na Tondu Blaníka...

Zdroj: Youtube

Upozornila, že už jen do popelnice komunálních anekdot patří to, že politik krade pero a novináři chlebíčky, podobně jako zakuklená „lumpenkavárna“ nebo Dalík za mřížemi, zatímco novější vtipy se nedostavily. „Jak se vyprávění zamotává jednak do spikleneckého plánu, jednak do Blaníkových nočních můr, dělá film žánrové kotrmelce od grotesky přes psychologické drama až po levnější akční thriller. Bohužel jim chybí jednoticí styl nadsázky, takže ve finále se slibovaná komedie usadí na půdě fantasmagorie,“ zkritizovala Mirka Spáčilová film Prezident Blaník s tím, že se opravdu nedal přehlédnout nedostatek původního vtipu.

Produkce ve stylu: Volové, pojďme do toho, bude sranda

„Česká televize podvádí veřejnost dlouhodobou stylizací do role veřejnoprávního média. Kupříkladu permanentní popularizaci konformních názorů ‚aktuálních‘ osobností včetně herečky Magdy Vášáryové. Současně však dlouhodobě cenzuruje a ignoruje průkopnické a nevšední názory i postoje významných reprezentantů kriticky smýšlející části společnosti, jakým je kupříkladu spisovatelka Lenka Procházková. Krize veřejnoprávnosti zasáhla i koprodukci či filmovou a televizní tvorbu ČT,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Radim Hreha, že se Česká televize na výrobě tohoto filmu podílela.

Bývalému řediteli Slovenské televize vadí, že je koncesionářům dopřávána pouze monotematická produkce ve stylu Havlových sirotků. „Tedy ve stylu sloganu: ‚Volové, pojďme do toho, bude sranda.‘ Ostatně obdobně jako v případě Krausova filmu Městečko, který ‚posbíral‘ tolik ocenění, že ho ČT nereprízuje ani nad ránem. Nicméně veřejnoprávnost znamená i vysílání pro různé menšiny, tak jim to v rámci koncesionářské velkorysosti či aktuálně moderní ideologicko-výchovné charity dopřejme,“ poznamenává Radim Hreha.