Málokdo má k agendě česko-německých vztahů říci tolik jako Rudolf Jindrák, který byl za posledních 35 let jako diplomat prakticky u všeho, co se mezi oběma sousedy na mezistátní úrovni řešilo.

V dubnu Jindrák vystoupil se svým slovenským protějškem v Praze Martinem Muránským na debatě Nadace Železná opona. Hlavním tématem diskuse byly sice možnosti obnovení Československa, ale došlo i na téma českého vztahu k Německu.

Jindrák se ve své profesi dlouhodobě pohyboval ve středoevropském regionu. Vzpomínal, jak na začátku devadesátých let jako mladý diplomat pracoval na nově otevřeném konzulátu v Mnichově.

Vzpomínal na návštěvu Václava Havla v roce 1991 v Bonnu. Jako československého prezidenta jej tam doprovázeli zemští premiéři Pithart a Čarnogurský, první z nich o tom už kdysi napsal v jedné ze svých knih, takže diplomat Jindrák nemusel zachovávat mlčenlivost.

„Václav Havel slíbil Helmutu Kohlovi, že se bude vracet občanství sudetských Němců, budou připuštěni do privatizace a že části těch, kteří se rozhodnou vrátit, bude vrácen majetek,“ zavzpomínal Rudolf Jindrák.

Helmut Kohl podle něj očekával, že tento slib bude splněn.

V polovině devadesátých let se začal řešit český vstup do NATO, o který velmi usiloval prezident Havel. A Američané, jak Jindrák vzpomínal, dali jako podmínku vyřešení sousedských záležitostí mezi Čechy a Němci.

„Tam začala vyjednávání o česko-německé deklaraci, která trvala dva roky, měl jsem tu čest je doprovázet a byla velmi těžká,“ vzpomínal. Právě on psal z jednání zápisy, které jsou utajeny na padesát let, podle Jindráka naštěstí.

Obává se, že až si to historici jednou přečtou, budou dost překvapeni. „Můžu prozradit, že původní německá vyjednávací pozice měla devět bodů. Osm z nich začínalo slovy, že Česká republika něco musí, nebo udělá. Šlo o práva sudetských Němců, majetky a tak podobně. A pak tam byl poslední bod: Spolková republika Německo vhodnou formou vyjádří politování nad tím, co se stalo během druhé světové války,“ vzpomínal Jindrák.

Diplomat Rudolf Jindrák - o jednání s Německem v 90.letech a zrádci Havlovi. pic.twitter.com/famz6DsNqG

— Robert (@Robert_Novak25) April 26, 2026

Jeho slova v podstatě potvrzuje i biografie Václava Havla od Daniela Kaisera, redaktora týdeníku Echo a diplomovaného germanisty. Kaiser věnuje Havlově roli v česko-německých vztazích celou jednu kapitolu, od „výkopu“ v podobě Havlovy omluvy hned po zvolení prezidentem, přes nástup Karla Schwarzenberga do role hlavního experta na Německo, Kohlovo navázání na vysídlenecké skupiny (nějak extra s nimi nesympatizoval, ale byly důležitou součástí jeho koalice) až po německou spekulaci, že na samostatnou Českou republiku budou moct zatlačit více než na společné Československo.

Vstřícný postoj nakonec odpískal sám Václav Havel ve svém projevu v pražském Karolinu v únoru 1995, kdy veškeré naděje sudetských Němců na návrat majetků označil za „bláhové“ a jejich návrat do Česka je možný pouze jako „hosté, kteří ctí místní zvyky“.

Jednání o Česko-německé deklaraci poté převzala Klausova vláda, konkrétně náměstek ministra zahraničí Alexandr Vondra. Ten měl, stejně jako premiér, k Německu pragmatický vztah (jak poznamenal i Kaiser, srdcem a vášní byl spíše „atlantistou“) a díky tomu se podařilo dovést dokument, podepsaný v Praze v lednu 1997, do celkem kompromisní polohy.

Dekrety jsou záležitostí práva

Slovenský velvyslanec Martin Muránský zmínil, že nezpochybnitelnost Benešových dekretů byla konstatována i v při dělení Československa. Právě proto, že Benešovými dekrety bylo také vymezeno území Československa, na české i slovenské straně v předmnichovské podobě.

„Když zpochybníte výsledky druhé světové války, posílíte tím i tendence k relativizaci všech jejích státoprávních důsledků,“ varoval velvyslanec Muránský.

Rudolf Jindrák v této debatě hovořil i o tom, že Benešovy dekrety neznamenají, že se Češi a Němci nebudou vůbec stýkat. A doložil to příběhem vlastní rodiny.

„Moje maminka byla spišská Němka, česky ani slovensky nemluvila, já díky tomu vyrůstal v německy a maďarsky hovořícím prostředí. Otec byl zase z jiné rodiny, to byli antifašisté, poslední ženská oběť pankrácké sekyrárny byla sestřenice mého táty,“ rozpovídal se Rudolf Jindrák.

Fotogalerie: - Proti zrušení koncesionářských poplatků

Vzpomněl si, že když odcházel jako diplomat do Berlína, tatínek měl v očích slzy a říkal mu „Rudolfe, ty nesmíš zradit republiku.“ Přesto si vzal Němku a prožili spolu 55 let.

Jako diplomat si ale je vědom, že na Benešových dekretech skutečně stojí právní základy poválečného Československa a na něj navazující České republiky.

A tyto věci, zejména majetkové, byly potvrzeny Česko-německou deklarací, jakkoliv byla kompromisem.

Jak Němci podvedli Dienstbiera

Nakonec Rudolf Jindrák mluvil o tom, že s přibývajícím věkem si čím dál více uvědomuje, že pro každého je důležitá jeho identita. Řeči o tom, jak jsme všichni Evropané, jsou podle něj nesmyslné. „Každý jsme byli nějak vychováni, neseme si nějaký příběh. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji tu svou česko-slovenskou identitu,“ vysvětloval.

„Já to řeknu na rovinu: Nemohu si vážit Hanse-Dietricha Genschera, který v roce 1990 podvedl Jiřího Dienstbiera. Tehdy nám bylo Američany nabízeno, abychom se účastnili jednání o znovusjednocení Německa,“ vzpomínal. Polsko bylo k pojištění hranic na Odře a Nise k s jednání přizváno, nám nabízeli, že bychom se mohli účastnit jednání s agendou potenciálních majetkových nároků.

Možnost dořešit otázku na fóru vítězných mocností, ale Dienstbierovi rozmluvil německý šéf diplomacie Genscher, který jej přesvědčil, že bude efektivnější si to dořešit spolu dvoustranně. Nedořešilo se nic.

A tak je to podle Jindráka v našich vztazích vůči Německu častější.

„Já to řeknu na kameru. Květnový sudetoněmecký sraz považuji za selhání české zahraniční politiky,“ uvedl.

Selhání podle něj spočívá v tom, že část české politické reprezentace, která bohužel nedávno měla vliv na zahraniční politiku, uvěřila, že mezi Čechy a Němci je vše v pořádku. „Není to pravda,“ obává se diplomat s tím, že osmdesát let je v historii strašně krátká doba.

Fotogalerie: - Voláme všechny Čechy!

Odmítněme zpochybňování poválečného uspořádání, vyzval Okamura. A nastoupila opozice

Jiný postoj se v rámci současné vlády pokouší prosadit SPD. Její předseda Tomio Okamura v Poslanecké sněmovně v úterý na začátku jednání navrhl načtení bodu „Stanovisko vládní koalice ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně“.

Navržené usnesení má osm bodů, v nichž je vyjádřen nesouhlas s konáním akce a organizátoři vyzváni, aby ji nepořádali.

Okamurův návrh odkazuje na Česko-německou deklaraci. „Deklarace je jednoznačným vyjádřením vůle obou stran nezatěžovat vztahy právními otázkami, pocházejícími z minulosti,“ připomněl předseda sněmovny. V sudetoněmeckém hnutí podle něj bohužel výzvy ke zpochybňování poválečného právního uspořádání zaznívají.

„Některé aspekty sudetoněmeckého hnutí jsou v českém historickém a společenském kontextu spojeny s následky nacistické okupace,“ připomněl dále. Proto dodnes představují pro společnosti citlivé téma.

V usnesení má Sněmovna také kategoricky odmítnout jakoukoli relativizaci nacistických zločinů a zpochybňování poválečného majetkového a právního uspořádání na našem území.

Sněmovna by podle něj také měla zdůraznit význam historické paměti, úcty k obětem nacismu a zachování společenského smíru. O podporu tohoto návrhu proto předseda Okamura požádal poslance všech sněmovních stran.

Okamuru v řečništi vystřídal Zdeněk Hřib se slovy: „Já se určitě vyjádřím i k tomu, co tady teď zaznělo z úst mého předřečníka k té sudetské záležitosti.“

Vyjádření nakonec spočívalo v dotazu, co si o návrhu svého koaličního partnera myslí ministr zahraničí Macinka.

A pak položil dotaz i samotnému předsedovi sněmovny: „Mě zajímá, jak vy to teda máte s tím zpochybňováním, když jste tady načetl usnesení o tom, že se nemá nic zpochybňovat, ale sám se setkáváte s lidmi, jejichž základní agendou je právě to zpochybňování.“

Za hnutí STAN pak dorazil k pultíku v rámci debaty o programu Vít Rakušan a vyjádřil podiv, proč by měla Poslanecká sněmovna přijímat „nějaké usnesení, které se týká rozhodnutí samosprávného rozhodnutí města Brna“. Starostové podle něj mají právo pořádat si ve městě, jaký mítink chtějí, a on jako předseda hnutí Starostové a nezávislí vždy bude na straně tohoto práva.

Jan Jakob z TOP 09 Okamurův návrh odmítl jako „naprosto nezodpovědné rozdmýchávání nenávisti“, které SPD vyhovuje.

Sněmovna se mezitím vylidnila, většina poslanců se odebrala do předsálí, kde mohli o tématu rozjímat u stálé expozice o historii českého parlamentarismu. Mimo jiné je zde na jednom z panelů zmíněn i příběh, kterak Reinhard Heydrich veřejně šířil pomluvy, jak poslanci Československé republiky ničili historickou budovu Rudolfina a že zde soše Masaryka padly za oběť místní unikátní varhany, což byl naprostý nesmysl.

Psali jsme:

Kdo zve sudetské Němce? Neziskovka s vazbami na sponzory Petra Pavla

Ohrožení Benešových dekretů. Michal Hašek řekl víc

Brněnský sjezd Sudeťáků opět vyplavil minulost Petra Fialy

Sudetští Němci: „To je hnus!“ Oficiální dokument i silná slova Klause ml.