Pod střechou OF se sešli lidé s někdy až protichůdnými názory, které pojil především odpor ke komunistické totalitě. Byli zde například reformní komunisté z doby Pražského jara 1968 a vedle nich zastánci pravicového a křesťansky konzervativního názoru. OF chtělo být alternativou tradičního pojetí politických stran, což charakterizovalo jeho pozdější volební heslo „Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny“. Tento model dobře fungoval v prvních revolučních měsících, postupem času se ale právě ideová i organizační neuchopitelnost stala hlavní příčinou rozpadu hnutí.

V roce 1990 OF se ziskem zhruba 51 procent hlasů v ČR zvítězilo v prvních svobodných volbách

K zakladatelům OF patřili mimo jiné známý představitel českého disentu Václav Havel, katolický kněz Václav Malý, herec Petr Čepek, sociální demokrat Rudolf Battěk, mluvčí Charty 77 Alexandr Vondra, scenárista Jiří Křižan i zástupci studentů. Reformní komunisty a aktivisty Pražského jara zastupovali například Zdeněk Jičínský, Věněk Šilhán, Jiří Dienstbier a Petr Pithart, pravicové a konzervativní názory zastávali mimo jiné Emanuel Mandler, Václav Benda, Daniel Kroupa a Václav Klaus.

V roce 1990 OF se ziskem zhruba 51 procent hlasů v ČR zvítězilo v prvních svobodných volbách. Členové OF obsadili více než polovinu křesel ve federální i české vládě. Necelý půlrok po volbách se však začalo ukazovat, že OF jako otevřené hnutí bez vnitřní disciplíny vyčerpalo svůj potenciál.